


Rusko a Čína mohou útok USA na Venezuelu brát jako potvrzení sfér vlivu: „Vy tedy máte Latinskou Ameriku, my si půjdeme pro své ve východní Evropě a my v jihovýchodní Asii,“ říká Ivan Pilip, člen vedení nadace CASLA, která se zabývá Latinskou Amerikou.

Venezuelské angažmá v drogovém byznysu je jednoznačně zástupný důvod, stejně jako údajné posílání zločinců do USA. Je pravda, že ve Venezuele bylo propojeno vedení státu s vedením narkomafií, ale podíl Venezuely na obchodu s drogami byl srovnatelný s dalšími zeměmi regionu.
Mnohem důležitější je zájem USA o politický vliv na celý region, protože Donald Trump nikdy nezmiňoval hlavní důvod, proč bylo opravdu žádoucí, aby režim padl: šlo o násilný autoritářský režim falšující volby, se stovkami politických vězňů a čtvrtinou národa v emigraci.
Venezuelský režim se dostal k moci v roce 1999 jako populisticko-levicový projekt inspirovaný Kubou a podobnými systémy. Jeho tehdejší představitel Hugo Chávez byl charismatický bývalý důstojník a také si díky příznivé ekonomické situaci, zejména cenám ropy, udržoval podporu obyvatel.
Po jeho smrti v roce 2013 nastoupil Nicolás Maduro a režim stále více směřoval k autoritářskému řízení. Maduro dokončil rozklad ekonomiky, započatý za Cháveze, spolupracoval s Ruskem, Íránem a Čínou, celkově byl jedním z nejhorších režimů na západní polokouli.
Madurova podpora byla velmi nízká, odhady hovořily o 15 až 20 procentech. Nejpřesnější obraz daly volby z léta roku 2024, kdy přes masivní kampaň a zcela neférové prostředí dokázala opozice získat téměř 2/3 hlasů, A to navzdory tomu, že hlavní kandidátce Maríi Corině Machadové nebylo umožněno kandidovat a opozice nasadila málo známého diplomata Edmunda Gonzáleze.
Maduro ale pevně ovládal ozbrojené složky a paramilitární jednotky zvané colectivos…
Pokud byl Maduro opravdu zatčen, režim padne. Hlavní problém ale bude zemi stabilizovat – má sice legálně zvolené vedení a respektovanou hlavu opozice, nositelku Nobelovy ceny míru Maríu Corinu Machadovou, ale veškeré ozbrojené složky byly kontrolované režimem, infiltrované agenty Kuby, podílely se na nelegálních obchodech s drogami a nerosty...
Zemi bude určitě hrozit nestabilita a násilí.
Většina latinsko-amerických zemí pád režimu přivítá, byl na obtíž i umírněným levicovým vládám a jeho jediní spojenci byla Kuba a Nikaragua. Kontinent se navíc posunul po volbách v Bolívii a v Chile doprava, takže levice (ve své více méně demokratické verzi) vládne jen v Brazílii, Mexiku a Kolumbii (tam ale tento rok zřejmě také prohraje).
Obavy ovšem budou z obnovování příliš mocenského přístupu USA, který se nemusí líbit ani umírněně pravicovým nebo centristickým politikům a obyvatelům.
Režim měl blízké vztahy s Čínou, Ruskem a dalšími obdobnými režimy, zejména Íránem. Čínská delegace dokonce právě jednala v Caracasu. Přesto nelze očekávat víc než formální protesty.
Riziko spočívá v něčem jiném – Rusko a Čína mohou útok USA brát jako potvrzení sfér vlivu: „Vy tedy máte Latinskou Ameriku, my si půjdeme pro své ve východní Evropě a my v jihovýchodní Asii…“



Když Aktuálně.cz nedávno přineslo reportáž o tom, jak se studenti jedné ze škol rozhodli dostat svého ředitele do Senátu, bylo pravděpodobné, že mu bude stát v cestě dosavadní senátor Václav Láska. Ten nyní potvrdil, že se pokusí své křeslo už podruhé obhájit, a zároveň oznámil smělé plány se svým hnutím SEN 21. Rád by s ním pronikl mezi politickou elitu a zkusí i pražský magistrát.



Ministr kultury Oto Klempíř chce mít právo veta při rozdělování dotací v kultuře. Jen trochu zapomněl na to, že jako ministr tady není od toho, aby určoval, co je a co není umění, a zda je hodno finanční podpory. Škoda. Od umělce a bývalého frontmana kapely J.A.R., která byla symbolicky založena 17. listopadu 1989, by člověk trochu svobody čekal.



Americký prezident Donald Trump neschválil Pákistánem předložený návrh příměří s Íránem a hodlá ve válce pokračovat. Neschválil jej ani Írán, přičemž zdůraznil nutnost trvalého ukončení války. Teherán v zamítavé odpovědi, kterou předal Pákistánu, uvedl deset vlastních požadavků, kterými podmiňuje souhlas s ukončením války.



Marie Bouzková nenápadně stoupá směrem k elitní světové dvacítce. Česká tenistka na antuce v Kolumbii zvládla náročnou roli největší favoritky a získala svůj třetí titul na okruhu WTA, premiérový mimo území své vlasti. V Bogotě přitom dokázala ustát málo vídaný kolaps i drobné fotbalové faux pas, kterým zaskočila jihoamerické publikum.



Čeští tenisté Jiří Lehečka i Tomáš Macháč zvládli na úvod turnaje Masters v Monte Carlu třísetové bitvy a postoupili do druhého kola. Jedenáctý nasazený Lehečka zdolal amerického kvalifikanta Emilia Navu. S hráčem z druhé stovky světového žebříčku se finalista předchozího Masters v Miami trápil tři hodiny, nakonec ale zahájil antukovou sezonu ve dvouhře vítězstvím 7:6, 6:7, 6:2.