Debatoval s Halíkem o mezináboženském dialogu. Teď má nastoupit na 18 let do vězení

Ramadán se na scéně objevil kolem roku 2000. Jeho uhlazený projev sliboval přemostit propast, o níž mnozí měli strach, že je nepřekročitelná. Řada evropských liberálů v něm spatřovala naději na koncepční usmíření islámu a liberální demokracie.

Původem Egypťan, Tárik Ramadán je vnukem zakladatele Muslimského bratrstva. Narodil se ve Švýcarsku, ale nejvíce se proslavil ve Francii. Rozkročený mezi dvěma světy, Ramadán na chvíli sehrál roli kýženého mostu mezi Východem a Západem, mezi islámem a křesťanstvím. Jenže to byl profil, který byl postavený na lžích, polopravdách a mlžení.

Ramadán byl opakovaně přistižen při lži. V minulosti například tvrdil, že chápe západní filozofickou tradici, protože píše doktorskou práci o Nietzschem. Ukázalo se, že to nebyla pravda. Místo toho s obtížemi, se zpožděním a s náhradní komisí obhájil práci o svém dědečkovi Hassanu al-Bannovi.

Podle vedoucího práce to byla „snůška encyklopedických textů, práce typu ‚kopírovat a vložit‘ zabalená do omluvného diskurzu a dochucená omáčkou antiglobalizace a antiimperialismu…“

Stipendium a pozvánky do debat

Ramadán také lhal, že učí islám v Ženevě a filozofii na univerzitě ve Freiburgu. Místo toho tehdy učil francouzštinu na střední škole. Postupně přibývalo důkazů, že říkal jedno na Západě západnímu publiku a něco jiného v islámském světě.

Přesto mu bylo v září 2005 uděleno stipendium na St Antony’s College v Oxfordu a v roce 2009 byl na téže instituci jmenován vyučujícím islámských studií.

Související

Arabská země překvapila. Bojí se, že se z jejich mladých v Británii stanou teroristé

Pravidelně byl zván na akademické i veřejné debaty a do médií. Proslul například ostrou debatou s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, kde navrhoval moratorium na kamenování nevěrných žen.

Výplata z Kataru

Teprve v roce 2019 zjistila francouzská média, že dostává každý měsíc platbu 35 000 eur (850 000 korun) z Kataru, země, která je hlavním financiérem Muslimského bratrstva.

Spolupracoval se známým egyptským televizním kazatelem Jusufem al-Kardávím, který žil v exilu v Kataru a obhajoval sebevražedné útoky i zabíjení homosexuálů. Ramadán byl také zaměstnán státní íránskou televizí, která je nástrojem propagandy teokratického režimu ajatolláhů.

Nic z toho ale nezničilo jeho pověst umírněného muslimského intelektuála. To dokázala až obvinění ze znásilnění od jeho studentek ze střední školy, z nichž jedné bylo teprve 14 let.

Související

Chobotnice Muslimského bratrstva: šokující zpráva, která otřásá Francií

Ramadán to nejprve popíral, poté uznal mimomanželské aféry s pěti ženami, ale hájil se tím, že šlo o konsenzuální vztah. Nakonec vytáhl kartu islamofobie a označil se za muslimského Dreyfuse (s odkazem na antisemitský proces s židovským důstojníkem Alfredem Dreyfusem koncem 19. století). Proces musel být kvůli hrozbě útoků veden v uzavřeném režimu.

Ačkoliv celý rozsudek není veřejně dostupný, soudci uvedli, že Ramadán znásilnil své tři oběti „s velkou brutalitou“, způsobil jim „bití, škrcení, ponižování, jakož i psychologický nátlak“.

Ramadán se soudu nezúčastnil. Byl hospitalizován ve Švýcarsku, údajně kvůli léčbě roztroušené sklerózy. Vzhledem k tomu, že Švýcarsko obecně nerado vydává své občany, je nepravděpodobné, že by Ramadán skutečně nastoupil trest odnětí svobody.

Sám Ramadán dlouhodobě tvrdí, že obvinění proti němu jsou součástí pomlouvačné kampaně. Deníku Le Parisien řekl, že je obětí politického tažení s cílem „odstranit muslimského intelektuála“.