Reklama
Reklama

Dávné Evropany pojí „rohaté bytosti“, zjistili vědci. Klíčem byl hrob šamanky

Srnčí paroh podle nedávno publikované studie nabízí odpověď na otázku, jak spolu vycházeli první zemědělci, kteří do Evropy dorazili v prehistorii, a původní lovci a sběrači. Klíčem je zde pohřební výbava dávné šamanky.

Ostatky šamanky z Bad Dürrenbergu, která zemřela zhruba před 9 tisíci lety. Vědci nyní její pohřební výbavu propojili s dalším nálezem.
Ostatky šamanky z Bad Dürrenbergu, která zemřela zhruba před 9 tisíci lety. Vědci nyní její pohřební výbavu propojili s dalším nálezem.Foto: Profimedia
Reklama

Zhruba sedm tisíc let před naším letopočtem pohřbili pravěcí lovci a sběrači na území dnešního Německa asi třicetiletou ženu a několikaměsíčního kojence. Nešlo o obyčejný pohřeb. Obě těla byla posypána okrem. Žena v hrobě seděla a v klíně jí leželo dítě. Archeologové v hrobě taktéž našli neobvyklou a bohatou pohřební výbavu. Vedle ženy ležela čepel kamenné sekery. Unikátním nálezem je pak schránka vyrobená z kosti jeřába, která ukrývala jednatřicet drobných mikrolitových čepelí.

Výzkum půdy v oblasti hlavy zesnulé pak odhalil zbytky husího peří a parohy mladého srnce se stopami opracování. Tyto indicie vedou vědce k závěru, že žena měla na hlavě bohatě zdobenou opeřenou čelenku. Vše doplňovalo více než 140 zvířecích kostí a zubů, z nichž některé pravděpodobně sloužily jako šperky.

Mezi milodary vyniká kolekce padesáti provrtaných řezáků z divokých zvířat – od zubrů a stepních bizonů až po jeleny a divoká prasata. Dále v hrobě leželo i 120 fragmentů lastur sladkovodních slávek a části kostí bobra a ježka, čelisti a lopatky srnců a tři pečlivě očištěné krunýře želv bahenních. 

Hrob byl objeven v třicátých letech minulého století dělníky, kteří ve městě Bad Dürrenberg pokládali vodovodní potrubí poblíž řeky Sály. Pozdější genetická analýza objevila, že žena pravděpodobně měla tmavou pleť, rovné tmavé vlasy a modré oči. Dítě, které s ní bylo pohřbeno, bylo jejím vzdáleným příbuzným. Vzhledem k výbavě, s níž byla pohřbena, šlo pravděpodobně o šamanku neolitického kmene.

Reklama
Reklama

V období, kdy Evropu obývali pravěcí lovci a sběrači, ale na kontinent pronikali i další lidé. Šlo o zemědělce, kteří sem přicházeli z území dnešní Anatolie. A setkávali se tu s dříve usazenými lovci a sběrači. Jak napovídá nedávný výzkum, obě komunity se mísily a přejímaly navzájem své zvyklosti.

Neolitičtí zemědělci pronikali do Evropy z jihu. Jedno z nejsevernějších míst, kterých zpočátku dosáhli, bylo okolí dnešního města Eilsleben v Sasku-Anhaltsku. A zanechali zde po sobě mnoho stop, které v současnosti prozkoumávají archeologové. Pravěké sídlo, které zde vědci objevili, bylo pravděpodobně dosti rozlehlé a dokonce opevněné obrannými liniemi, což by ukazovalo na konflikty mezi jednotlivými osadami.

Archeologové zde objevili i srnčí paroží, které bylo opracované tehdejšími lidmi. Zde pak do hry vstupuje hrob šamanky, který – ačkoliv je o několik tisíc let starší – obsahuje velmi podobný artefakt s podobným zpracováním. Podle vědců tato neobvyklá blízkost ukazuje na přenos technologií a snad i zvyků mezi oběma komunitami. 

Ačkoliv srnčí parohy zde byly objeveny už v osmdesátých letech, nové analýzy naznačují, že byly stejně jako u prehistorické šamanky určené k nošení na hlavě. Analýza odhalila jemné zářezy na rohu, které naznačují, že byl původně upevněn na čelence či masce. Nejde ale jen o paroží. Jak nyní uvádí vědci, podobné opracování se vyskytuje i u dalších nástrojů, které se opět shoduje s nálezy od pravěkých lovců a sběračů. Podle vědců mezi komunitami fungoval i přenos kultur či víry.

Reklama
Reklama

„Kultura s lineární keramikou (tedy kultura tehdejších zemědělců, pozn. red.) také zná vyobrazení rohatých bytostí, které jsou kombinací člověka a zvířete, což možná naznačuje prvky šamanských vír. Na základě těchto důkazů se přikláníme k názoru, že mezi ranými zemědělci a sběrači docházelo k interakcím, které mohly mít dokonce vliv na systémy víry,“ dodávají vědci.

Reklama
Reklama
Reklama