Estonsko razantně navyšuje obranné výdaje a tlačí spojence v NATO k tomu, aby následovali jeho příklad. Zatímco Tallinn míří až k šesti procentům HDP, řada evropských zemí stále váhá. Jak chce pobaltská země přesvědčit ostatní, kde na to vzít a proč podle ní nestačí spoléhat jen na článek 5 Severoatlantické smlouvy?
Od našeho zpravodaje v Pobaltí – Estonské hraniční město Narva patří podle některých analytiků k místům, kde by Rusko mohlo zaútočit na Pobaltí. Právě pobaltské země navíc některé studie řadí k nejzranitelnějším regionům v NATO a Evropské unii.
Jak se nejsevernější z nich, Estonsko, které s Ruskem sdílí 300 kilometrů dlouhou hranici, připravuje? A bude to stačit? O tom v exkluzivním rozhovoru mluvíme s estonským ministrem obrany Hanno Pevkurem.
Estonsko v loňském roce ztrojnásobilo výdaje na obranu. Stačí to, nebo se budou výdaje ještě navyšovat?
Jednoduchá odpověď zní, že ještě porostou. Dosáhnou téměř šesti procent. A možná, když k tomu přidáme i zahraniční financování, budou ještě vyšší.
Jaké zahraniční financování máte na mysli? Jde i o prostředky z evropského balíčku SAFE (Security Action for Europe je nový finanční nástroj EU, který má za cíl posílit evropský obranný průmysl prostřednictvím společných nákupů podpořených výhodnými půjčkami v objemu až 150 miliard eur – pozn. ed.)?
Jde o financování například ze Spojených států, případně pak v rámci bezpečnostní iniciativy, financování NATO nebo financování od EU. Účast Estonska v programu SAFE, schváleném v lednu tohoto roku, zajišťuje dlouhodobé úvěry ve výši přibližně 2,3 miliardy eur (asi 60 miliard korun).
Hlavním zaměřením tohoto financování je odrážení hrozeb dříve, než dosáhnou estonského území. Financování se primárně zaměřuje na posílení schopností protivzdušné obrany, zlepšení mobility a palebné síly obranných sil, znemožnění přístupu nepřítele a podporu Ukrajiny.
To dohromady poskytne více možností financování, pak dosáhneme dokonce šesti nebo možná i více procent HDP.
Budeme pokračovat v růstu, protože jasně věříme, že smlouva NATO znamená více než jen článek 5. Existuje také článek 3, který znamená, že se musíte postarat o svou vlastní obranu – a my nemůžeme změnit geografii. Rusko je tedy náš soused a my se o to musíme postarat.
Setkal jste se s vaším českým protějškem, ministrem obrany Jaromírem Zůnou (za SPD): Česká republika nyní zvažuje dát pouze 1,8 procenta HDP na výdaje na obranu. Jaké je pro vás diskutovat o této otázce se svými protějšky z zemí, jako je Česko, které na rozdíl od vás takové prostředky nevykládají?
V NATO máme kolektivní obranu, to je hlavní princip. Všichni jsme se loni v červnu dohodli, že musíme splnit kritéria a mít schopnosti, abychom mohli bránit naše země a naše národy. Skutečně věříme, že tento cíl pěti procent, na kterém jsme se dohodli také v Haagu, musí být dosažen dříve než později.
My tady v Estonsku věříme, že by to mělo být pět procent pro základní obranu. Ale chápeme, že to možná není proveditelné pro všechny země NATO, proto máme 3,5 procenta plus 1,5 procenta na infrastrukturu.
NATO můžeme také brát jako fotbalový tým, to chápou i v České republice, kde máte fotbal jako silný sport. Nemůžete mít dobrý fotbalový tým, když nemáte dobrého brankáře. Představme si, že byste neměli Petra Čecha. Na fotbalovém hřišti máme 11 hráčů. V NATO máme 32 členů a každý musí plnit svou úlohu.
Je těžké změnit názor vašich protějšků z dalších zemí? Nemyslím teď konkrétně jenom ministra Zůnu.
Jako vedoucí představitelé zemí jsme se v Haagu rozhodli, že úroveň výdajů na obranu bude 3,5 procenta plus výdaje související s obranou ve výši 1,5 procenta, celkem tedy pět procent.
Když jste členem klubu, musíte dělat to, co je třeba. Samozřejmě hraje velkou roli domácí politika, ale je to na politicích a lídrech zemí, aby vysvětlili, proč to musíme udělat. Protože Rusko ukázalo, že neustupuje a nechová se ke svým sousedům klidněji.
A sousedy myslím NATO. Nejde o Polsko nebo Slovensko, které sousedí s Ukrajinou, ani o Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Finsko nebo Norsko. Jde o Alianci. Protože když je napaden jeden, jsou napadeni všichni. A to by všichni představitelé zemí měli dělat, měli by vysvětlit svým občanům, proč je nutné posílit obranu.
Právě to teď dělám i já, mluvím s vámi, se zahraničním novinářem. Lidé musí pochopit, že to je jako s bytem. Můžete klidně sedět v kuchyni, ale když necháte otevřené přední dveře, může dovnitř vniknout zloděj. Když nejsou v bezpečí přední dveře, což jsme my, Lotyšsko, Litva, Finsko, tak nejsou v bezpečí ani lidé v Paříži, v Bruselu či v krásné Praze.
Estonsko také vymýšlí sankce, mluví o zrušení volného pohybu ruských diplomatů nebo aktuálně o zákazu vstupu do EU pro ruské okupanty. Jak těžké je v tomto přesvědčit ostatní státy?
Je pro vás bezpečné, když všichni ti vrazi, kteří okupovali území, znásilňovali děti a ženy, zabíjeli nevinné lidi, civilisty, budou chodit po Praze? Věřím, že to nikdo nechce. Pokud to nechceme, musíme jim omezit cestování.
Jde také o ekonomické sankce, které mají snížit schopnost Ruska pokračovat ve válce na Ukrajině. Zabíjejí civilisty, deportují nevinné děti. Desítky tisíc dětí byly uneseny a odvezeny do Ruska. To není normální život, jaký bychom chtěli vidět.
Česká republika má s Ruskem svou vlastní historii. Věřím, že nikdo nechce, aby se to opakovalo.
To chápu, ale musíte přesvědčovat země jako Slovensko nebo Maďarsko…
Jde o principy. Protože vždy říkáme, že když pomáháme Ukrajině, nejde jen o to, že jim poskytujeme vojenskou pomoc. Jde o obranu těchto principů a hodnot, o kterých jsme přesvědčeni, že je správné je bránit. Svoboda pohybu, svoboda tisku. Takže můžete snadno přijet sem a udělat se mnou rozhovor. V Moskvě to nejde.
To jsou svobody, kterých si ceníme, kterým věříme a chceme je bránit. Proto je podle nás důležité podporovat Ukrajinu. A když mluvíme o sankcích, všichni chápeme, že čím více možností má Rusko financovat válku, tím déle ta válka trvá.
Před několika týdny bylo Estonsko jednou ze zemí, které se připojily k prohlášení, které přímo nezmiňovalo ruskou stínovou flotilu, ale je z něj velmi zřejmé, že před ní varuje. Můžeme očekávat zadržení některých dalších lodí stínové flotily?
Už jsme to udělali v Estonsku, stalo se to i ve Finsku. Existují předpisy a jako demokratické země – na rozdíl od Ruska – respektujeme zákon. Za normálních okolností by tyto lodě neměly být na moři, protože jejich technický stav nesplňuje žádná kritéria.
Jejich doklady nejsou v pořádku, často nemají pojištění. Je potřeba větší úsilí, abychom je omezili, ale doufám, že v příštích týdnech uslyšíme o některých velmi dobrých krocích, které přijmeme.
Před několika týdny jsem psal o tom, že Estonsko plánuje postavit 600 bunkrů na východní hranici. Jaké jsou další plány na přípravu obrany hranic? Viděl jsem, že se mluví o dronové zdi, o baltské obranné linii.
Děláme vše, co můžeme v době míru. Budujeme protitankové příkopy a zákopy, ostnaté dráty nebo ježky. Na některých místech je umisťujeme do přírody, součástí toho jsou i bunkry.
Zvyšujeme také počet branců a aktivních vojáků. Není to o tom, že čekáme, až nám někdo přijde na pomoc. Děláme hodně pro to, abychom se ubránili, a věříme, že pak jsme dobrým spojencem pro všechny ostatní, kteří nám pak mohou pomoci, nebo my můžeme pomoci naopak jim.
Často se mluví o tom, že Rusko připravuje kapacity k útoku na NATO a na pobaltské země. Když jsem tady v Tallinnu mluvil několika lidmi, tak kritizovali, že se v médiích mluví o Pobaltí jako o pasivních účastnících. Věříte, že Rusko bude chtít otestovat článek 5?
Naším hlavním úkolem je zabránit válce, nikdo ji nechce. Ale abyste odradili Rusko, musíte mít věrohodnou odstrašující sílu. Musíte mít spojence tady v Estonsku na východním křídle, v Lotyšsku, Litvě, Finsku, Polsku, a musíte mít také sebevědomí a připravenost bojovat.
Investujeme do toho poměrně hodně. A upřímně řečeno, nemá smysl spekulovat, jestli to přijde za dva měsíce, půl roku, nebo několik let. Musíme být připraveni dnes, musíme být připraveni zítra, musíme být připraveni za pět let.
Jsme připraveni bránit naši zemi a náš národ i dnes.
Obáváte se, že Rusové budou chtít opravdu zaútočit na jinou zemi než na Ukrajinu?
Když jdete na boxerský zápas a před zápasem dáte najevo, že se svého soupeře bojíte, budete úspěšní? Pravděpodobně ne. Naším úkolem tedy není bát se. Naším úkolem je být sebevědomí, věřit si a vybudovat vše, co potřebujeme k obraně země, národa, Evropy a NATO.
Žijeme zde stovky let, tisíce let a Rusko je naším sousedem, Rusové jsou našimi sousedy. Válčili jsme s nimi, takže víme, jak uvažují, co jsou schopni udělat, a nemáme žádné iluze. Musíme být připraveni a musíme být připraveni společně s našimi spojenci.
Estonsko je i dnes jedním z největších podporovatelů Ukrajiny. Loni, když se stal novým prezidentem USA Donald Trump, prohlásil, že válku rychle ukončí, ale zatím neuspěl. Skončí brzy nebo ještě letos?
Nejde o to, co si myslím, jde o to, co vidím. A vidím, že Rusko o to nemá zájem. Ukrajina ano. A zároveň je pro nás důležité udržovat dobré vztahy také se Spojenými státy.
Naším úkolem v tuto chvíli je poskytnout Ukrajině vše, co můžeme, z hlediska vojenské pomoci. Poskytnout jí lepší pozici pro jednání a co nejvíce ji podpořit, aby dosáhla nejlepší mírové dohody, na jaké se s Ruskem dohodne.
Zmínili jsme Donalda Trumpa. Po jeho inauguraci se přístup Ameriky k některým evropským zemím změnil. Jsou USA stále na stejné lodi jako Evropa, Evropská unie a pobaltské země?
Nikdy jsem od Petea Hegsetta (americký ministr obrany), ministra Marca Rubia (americký ministr zahraničí) ani prezidenta Trumpa neslyšel, že by chtěli opustit NATO.
Vše, na čem jsme se dohodli 2. června v Haagu, je dohodnuto s USA. Spojené státy jsou naším spojencem a my s nimi musíme spolupracovat, USA jsou demokratickou zemí.
Nemůžeme volit jejich vedení. To dělají Američané. Pro nás je důležité spolupracovat a mít dobré partnerství se současnou administrativou.
Sdílet
