V pátek a v sobotu by se ve Spojených arabských emirátech (SAE) měly setkat ruská, americká a ukrajinská delegace. Přiblížíme se po téměř čtyřech letech války konečně k míru? Může něco nebo někdo zastavit Vladimira Putina? O tom všem v rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví britský historik a odborník na moderní Rusko Mark Galleoti.
Když jsme spolu mluvili naposledy – to bylo loni v květnu, těsně před obnovením rusko-ukrajinskych jednání v Istanbulu -, celý svět očekával, co se stane, ale vy jste prohlásil, že to bude jenom divadlo. A měl jste pravdu. Bude to divadlo i tentokrát?
Kéž bych mohl být optimističtější ohledně pravděpodobného výsledku těchto jednání. Jsme v situaci, kdy došlo k pokroku, pokud jde o vyjasnění konečných a zásadních pozic obou stran. Jenže na druhou stranu si nemyslím, že v této fázi jednání dojde k nějakému řešení. Soudím, že Rusové jsou příliš neústupní a požadují zbývající část Doněcké oblasti. A pochybuji, že Zelenskyj jim ji může nebo chce odevzdat…
A to bude bod zlomu. Když Zelenskyj mluví o 90 nebo 95 procentech vyřešených otázek, tak je to asi pravda. Ale ten zbytek je podle mě neřešitelný. Předpokládám tedy, že to nebude divadlo, ale nakonec jenom neúspěšná jednání. Ale kdo ví? Možná to nakonec bude jinak…
Dokážete si představit, že válka brzy skončí?
Myslím si, že je to možné. Ale… upřímně řečeno, nemyslím si, že toto jednání to vyřeší, spíš mám podezření, že to způsobí přerušení mírového procesu. Nicméně v průběhu roku dojde zase k jeho obnovení. Konec konců, ani jedna ze stran nemůže pokračovat ve válce tímto tempem déle než maximálně do konce letoška. Tlak na mír roste.
A pokud bych měl hádat, řekl bych, že na 51 procent uvidíme mír ještě letos a na 49 procent bude válka pokračovat. Myslím si, že je to možné. Ale jak říkám, nepředpokládám, že se toho dočkáme už tento týden.
Před odjezdem z Davosu do Moskvy řekl zvláštní vyslanec Steve Witkoff, že v potenciálním mírovém jednání zbývá vyřešit už jen jednu věc. Pokud jsem to správně pochopil, jde o území v Donbasu. Myslíte si tedy, že ostatní věci jsou vyřešeny?
Nemyslím si, že je vše naprosto vyřešeno. Ale soudím, že existuje shoda, že téměř všechny ostatní otázky mohou být vyřešeny – a některé z nich již vyřešeny byly.
Podívejte, nikdy nebylo otázkou, zda se Ukrajina připojí k NATO. Takže prohlášení, že Ukrajina se k NATO nepřipojí, je snadné. Existují další otázky, například status ruského jazyka na Ukrajině, které se opět řeší. Myslím si tedy, že jsme v bodě, kdy mohu říci, že i když stále existuje prostor pro jednání, například o maximální velikosti ukrajinských ozbrojených sil, všechny ostatní otázky lze vyřešit.
V současné době se jako zcela neřešitelná jeví otázka území. A proto existuje pocit, že třístranné setkání, na kterém se poprvé po letech setkají ruští a ukrajinští vyjednavači tváří v tvář s Američany jako teoretickými zprostředkovateli, by mohlo prolomit tuto konečnou patovou situaci.
Evropa promarnila příležitost skutečně se zapojit
V Evropské unii proběhlo mnoho debat. Pokud se lídři EU nějakým způsobem mohou procesu zúčastnit, myslíte si, že je možné, že v některých dalších částech jednání budou přítomni lidé z Francie, z Bruselu?
To si nemyslím. Podle mě Evropa promarnila příležitost skutečně se zapojit. Upřímně řečeno, myslím, že by to byl velmi užitečný proces, kdyby tam byla evropská přítomnost.
Ale to by vyžadovalo dvě věci. Za prvé, chtělo by to nějaký druh ne-li úplného konsensu (čehož se nejspíš nikdy nedosáhne), řekněme Victora Orbána nebo možná dokonce Roberta Fica na stejné vlně jako Emmanuela Macrona nebo kohokoli jiného.
Ovšem bylo by třeba mít jasnější evropskou představu o tom, jak by měla tato válka skončit, praktické řešení. A také by bylo zapotřebí ochoty k jednání s Vladimirem Putinem. Místo toho se však po léta morálně trvalo na tom, že Putin je špatný člověk a že s ním jednat nelze.
Ve skutečnosti jsou to právě naši protivníci, naši nepřátelé, s nimiž potřebujeme mluvit nejvíce. Myslím si tedy, že Evropa promarnila svou příležitost.
To ale neznamená, že Evropa nebude hrát opravdu důležitou roli. Nakonec to bude Evropa, která poskytne Ukrajině bezpečnostní záruky a vše ostatní. Myslím tím, že celé mírové rozhovory - ať už se ve Spojených arabských emirátech odehraje cokoli - budou klíčovou součástí jakékoli mírové dohody.
A Evropa stále může říkat, co je a co není ochotna udělat. Evropa se tedy bude angažovat. Ale dalo by se říci, že z určitého odstupu, nebude přímo sedět v místnosti. No, ale zároveň si dokážete představit situaci jen pár dní před válkou, kdy Macron mluvil s Putinem a ten mu říkal, že válka nebude. A pak válka začala a Macron zjistil, že Putin mu celou dobu lhal…
Přesto: dokážete si představit, že by někteří někteří významní evropští lídři – tedy nikoliv Fico nebo Orbán – mluvili s Putinem a že by to mohlo něco změnit?
Samozřejmě, že s lidmi musíte mluvit, i když jim nemůžete věřit. Buďme upřímní: stále mluvíme s Donaldem Trumpem. A jak moc můžeme věřit jemu? Ne, jde o to, že nemůžeme naivně předpokládat, že s lidmi mluvíme jen proto, že je máme rádi a důvěřujeme jim. Samozřejmě že ne. Musíme mluvit i s lidmi, které rádi nemáme a kterým nedůvěřujeme.
Ale musí to být dialog vedený ze silné pozice. Jde o to, že Macron mluvil s Putinem pouze jako Macron. Potřebujeme tedy nějaký způsob, jak by Evropa jako celek – a to neznamená pouze Evropská unie, ale také Velká Británie jako jedna z hlavních vojenských mocností kontinentu – mohla s Putinem mluvit a jednat seriózně.
Proto si myslím, že nejlepší strukturou by byla takzvaná skupina E3, tedy lídři Velké Británie, Francie a Německa. Jde ale o to, že tam musí jet nejen jako představitelé tří zemí, ale jako hlas kontinentu. A k tomu potřebují nějaký mandát a nějaký společný plán. A v tom Evropa dosud selhala.
Pokud tam pojedou s takto silnou rukou, dá to Putinovi více důvodů, aby s nimi jednal vážně. I když ani to neznamená, že Putin bude vždy říkat pravdu – samozřejmě že ne. Ale přesto bude pro něj těžší Evropany ignorovat.
Mark Galeotti
Historik, odborník na moderní Rusko, ruské bezpečnostní záležitosti, organizovaný zločin a zpravodajské služby
O současném Kremlu píše články, knihy a má vlastní podcast Ve stínu Moskvy.
Loni mu vyšla kniha Zrozeni z války: Vojenská historie Ruska od jeho počátků po dnešek.
Přednáší na univerzitách po celém světě, v minulosti působil i na pražském Ústavu mezinárodních vztahů.
V současnosti vede mimo jiné poradenskou firmu Mayak Intelligence.
V další části rozhovoru, kterou si můžete pustit ve videu u článku, s Markem Galleotim mluvíme i o tom, co a jestli vůbec přiměje Putina k ústupkům ohledně území či jaký prostor ke kompromisu si nechal.
Sdílet
Nejnovější videa
