Je to vyprávění jen deseti lidí. Zároveň je to však deset svědectví o tom, co je v Evropě v roce 2022 stále ještě možné. Ruští okupanti již vyhnali z Ukrajiny přes dva miliony lidí. Desetitisíce z nich přitom hledají bezpečí v Česku. Netuší, co bude dál. Aktuálně.cz přináší příběhy titěrného zlomku z nich, ale i ty dokreslují, o jak nesmírně krutou situaci jde. A že je nutné pomoci.
„Jsem Ruska a jsem proti válce na Ukrajině,“ napsala na svém facebookovém profilu výtvarnice a designérka Maria Makeeva. Stejný vzkaz umístila na tričko, které navrhla a přišla v něm také do nahrávacího studia.
Válku na Ukrajině vnímají i děti a mají spoustu otázek. V neznámé situaci jim pomáhají zorientovat se i učitelé ve školách, kteří jim problém vysvětlují, zasazují informace do kontextu nebo je učí, jak pracovat se zdroji informací. Ministerstvo školství školám radí vytvořit stabilní a důvěryhodné prostředí, držet se faktů a nezahlcovat děti podrobnostmi.
Před pekárnou Laika Cheesecakes and Espresso v texaském San Antoniu se ve dnech po zahájení ruské invaze na Ukrajinu táhla nekonečná fronta. Tisíce lidí si do podniku přicházely pro zákusky a kávu, díky čemuž majitelka podniku Anna Afanasieva, původem z Ukrajiny, mezi 25. a 27. únorem vybrala více než 72 400 dolarů (přes 1,7 milionu korun) na podporu svých krajanů ve východní Evropě.
Dalšími hosty vysílání jsou moderátorka ČT Nora Fridrichová, novinář Alexandr Mitrofanov a jachtař Michal Krysta.
„Klobouk dolů před každým, kdo jde na Ukrajinu bojovat. Všichni by si to ale měli dobře rozmyslet a měli by si uvědomit, že tam mohou umřít. A ta pravděpodobnost je poměrně vysoká,” říká bývalý velitel českých speciálních jednotek Lumír Němec k plánu asi dvaceti tisíc dobrovolníků ze zahraničí odjet bojovat na Ukrajinu proti Rusku.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v pondělí večer zveřejnil na sociálních sítích video, ve kterém odhaluje, kde se nachází. Ze své prezidentské pracovny oznámil, že nadále zůstává v Kyjevě, odkud nehodlá odjet. Ve videovzkazu také uvedl, že bude trvat na dalších jednáních s Ruskem. "A to do té doby, než najdeme způsob, jak říct našim lidem: Takto dosáhneme míru,” prohlásil.
„Nejsme srabi. Pomáháme uprchlíkům, posíláme peníze a státy posílají zbraně. Není to málo. Jenom to není dost. Bude nás to stát víc sil a bude to stát i životy našich občanů. Musíme počítat s tím, že i nám se budou z Ukrajiny vracet rakve,” říká bývalý novinář a podnikatel Jan Dobrovský a míní, že bychom se měli angažovat i silou.
Africké země vyjádřily znepokojení nad zprávami, podle kterých jejich občané, kteří doteď žili na Ukrajině, nemohou opustit zemi. Na sociálních sítích se objevují svědectví studentů, kteří se na hranicích údajně setkávají s neférovým zacházením. Ukrajinská i polská vláda to popírají. V Česku a na Slovensku se v souvislosti s těmito uprchlíky šíří dezinformace o nelegální migraci.
„Na lvovském nádraží jsem viděl loučení rodin na vlastní oči. A není jednoduché se na to dívat. Matky s dětmi jdou vstříc naprosto nejisté budoucnosti a muži tu zůstávají a jdou bojovat na frontu,” líčí ze západu Ukrajiny Petr Štefan z Člověka v tísni. „První uprchlíci si říkali, že to bude na dva tři dny, s postupujícím časem jsou ale příchozí připraveni na všechny možné situace,” dodává.
Hosty jsou Petr Štefan z Člověka v tísni, válečný veterán Lumír Němec, ekonom Štěpán Křeček, principál Rosťa Novák a podnikatel Jan Dobrovský.
Napadení Ukrajiny ruskou armádou vyvolalo v Česku nevídanou vlnu solidarity. Jen na finančních sbírkách shromáždily humanitární organizace zatím přes 1,5 miliardy korun a denně přibývají další miliony. Je to nejvyšší částka, která se v Česku vybrala na pomoc lidem trpícím přírodní katastrofou či jiným neštěstím. Další bezmála půl miliardu korun shromáždilo ukrajinské velvyslanectví v Praze.
Na házení do jednoho pytle, na odsouzení Rusů en gros raději zapomeňme, nechceme-li, abychom byli odsouzeni sami.
„Kdy naposledy jste v hovoru použili slovo mír? Považovali jsme to za samozřejmost a mysleli jsme si, že existuje něco, co dokáže Putina zastavit, teď se nás ale dotýká něco velice blízkého, co naše jistoty zpochybňuje,” říká sociolog Pavel Pospěch, autor knihy Neznámá společnost. „Za komunismu jsme se naučili nedůvěřovat státu. A to nám zůstalo. Nespojuje nás myšlenka veřejného zájmu,” míní.
Ministerstvo obrany eviduje podle vedoucí tiskového oddělení Jany Zechmeisterové 284 žádostí o zapojení do ukrajinských ozbrojených sil. V porovnání se středečními údaji ministerstva vzrostl zájem zhruba na trojnásobek. Jde o podobný počet zájemců, kteří se obrátili do středy na Pražský hrad.
„V Doněcku se situace vyostřuje, separatisté vystřelují rakety od domů civilistů, aby z nich udělali terče. Zasažen byl i dům mojí maminky. Jsou případy, kdy muže chytili na ulici a poslali je do bojů na straně Ruska, třeba u Mariupolu,” říká Ukrajinec žijící v Praze Max Soroka. S rodiči je několikrát denně v kontaktu.
„Členové domobrany jsou vidět na každém kroku, ale nejsou to vycvičení lidé, často jsou vystrašení a podráždění, z mého pohledu je to velmi rizikový faktor, byť ti lidé prostě jen chrání svoje domovy,” říká reportér Aktuálně.cz Josef Pazderka. „Když překročíte hranice na Ukrajinu, neustále stojíte v kolonách, když projíždíte jednotlivými checkpointy,” dodává.
Městečko Jasiňa je jedním z nejodlehlejších míst Zakarpatské Ukrajiny. Před druhou světovou válkou tu končil rychlík z Prahy, na nejvýchodnější železniční stanici tehdejšího Československa. Dnes se zde místní chystají k obraně proti ruské invazi. V okolí chytá domobrana lidi značkující důležité orientační body. Podezírá je, že tak označují cíle pro útok ruského letectva a pozemních jednotek.
Kvůli ruské invazi na Ukrajině smějí členové Kyjevského městského baletu zůstat v Paříži, jak dlouho si budou přát. Ve čtvrtek to oznámila starostka francouzské metropole Anne Hidalgová.
Válku na Ukrajině s obavami prožívají i čeští senioři. Sami si ještě dobře pamatují, jak sovětská vojska v srpnu 1968 nečekaně vpadla do Československa, a tak se jich současná ruská invaze dotýká o to víc. "Ukrajincům fandím, my bychom se tak odvážně nebránili," říká pětaosmdesátiletá Stanislava Medková a vzpomíná, jaký šok zažívala, když jí okupace vzala naděje z uvolněného období pražského jara.
