V posledních letech se o něm mluví čím dál víc – o městě krátkých vzdáleností. Myšlenka, že člověk najde všechno potřebné do patnácti minut od domova, už dávno není jen vizí urbanistů. Vídeň, Paříž nebo Amsterdam ukazují, že to jde. A Praha se k nim pomalu přidává.
Společným posláním urbanismu, architektury a developmentu je vytvářet jak intimní prostředí a příjemné sousedství, tak i veřejný prostor, který vybízí k sebereflexi a dává městu charakter. Je tu ale i hlubší cíl - vytvořit místo, jež umožňuje překonat život coby fragment vlastního zájmu a probudit v nás to nejdůležitější, schopnost života v celku. Tedy odpovědnosti nejen za sebe, ale i za ostatní.
"Brutalismus nemá nic společného s ošklivostí," říká Matouš Pudil, autor instagramového profilu o architektuře PRGbrut. Prahu se podle svých slov snaží ukázat jinak: místo pohádkového centra láká k objevování sídlišť, kontrastů a betonových monumentů. Přál by si, aby si lidé cenili brutalismu stejně jako funkcionalismu nebo kubismu – a místo nádechu socialismu z něj cítili závan západní svobody.
Spolehlivě fungovalo století, pak si kus ukousla magistrála, nakonec šlo k zemi celé. Nádraží Těšnov v pražském Karlíně se stalo smutnou ukázkou, jak se minulý režim dokázal chovat k památkám. Cennou secesní budovu nezachránily protesty odborné i laické veřejnosti, plány na přestavbu ani petice. Pyrotechnici ji 16. března 1985 v osm ráno odstřelili. Byla to sobota.
Pražskou čtvrť Žižkov stát v 70. letech minulého století vnímal jako jedno z míst, které čeká kompletní obnova. Domy postavené podnikateli a továrníky měla nahradit radiála a paneláky z koncepce ateliéru SIAL, který si pro podporu svých vizí najal fotografa Pavla Štechu. Jeho vizuální výpověď o neutěšeném stavu tehdejších budov a nuzných sociálních poměrech měla ale opačný účinek.
Jakou tvář bude mít hlavní město za pět, deset nebo patnáct let, ukazuje nová aplikace Institutu plánování a rozvoje nazvaná "Praha zítra?“. Pomocí interaktivní mapy přibližuje aktuální stavební záměry i realizace ve všech městských čtvrtích. Zahrnuje menší veřejné investice, jako jsou opravy ulic, velké městské zakázky i projekty soukromých investorů.
"V Praze mi chybí odvaha stavět a dotahovat velké věci," říká ředitel Raiffeisen stavební spořitelny Pavel Čejka na debatě Spotlight Public. Podle šéfa IPR Praha je ale větším problémem, že takovým počinům brání systém. "Jakmile se kopne do země, tak jsme vyhráli," komentuje Ondřej Boháč. Kdo může nejvíce ovlivnit to, jak česká města vypadají, a co lidem nejvíce brání, aby se do nich stěhovali?
"Je hrozně důležité se o město zajímat. Často mnohem důležitější, než jestli je v něm vizuální smog," říká umělec a hudebník Vladimir 518 v debatě Spotlight Public: Dokonalé město. Souhlasí s ním i expertka na vizuální smog a designérka Veronika Rút, podle které mají česká města zásadní nešvar. O co jde? Jak v lidech probudit zájem o místo, kde žijí, a jak města zvelebit skrze umění?
"V Praze se skvěle žije, ale trochu už jede na 'výpary' a nemáme moc velké rezervy. Chybí byty, školy a dobré dopravní napojení na Evropu," řekl na prvním živém vysílání Spotlight Public: Dokonalé město šéf IPR Praha Ondřej Boháč. Youtuber Janek Rubeš doplnil, že co Pražané na české metropoli nesnáší, turisté naopak milují. Co to je? A co Praze nejvíce schází k tomu, aby byla "dokonalým městem?"
Moderátorky Spotlightu Witowská a Tvarůžková v pražském CAMP poprvé přivítaly hosty před živým publikem. Umělec Vladimir 518, architekt Adam Gebrian nebo ředitel IPR Ondřej Boháč a další diskutovali o tom, co Praze a dalším městům chybí k tomu, aby byla dokonalá. "Že je první dojem z Prahy park Sherwood? Je to léčba šokem, ale mění se to k lepšímu," říká Boháč.
Pražští zastupitelé ve čtvrtek schválili změnu územního plánu, která má zkultivovat oblast Vítězného náměstí. Nové řešení vybrané v urbanistické soutěži Institutu plánování a rozvoje (IPR) veškerou dopravu ze středu takzvaného Kulaťáku odklání. Náměstí se v budoucnu promění v místo pro setkávání a měl by mu dominovat i ústřední monument.
Proslavila se hlavně v Číně, kde navrhla město pro milion lidí, nádraží pro rychlovlaky, knihovny, koncertní sály a řadu dalších staveb včetně 25 mrakodrapů. Během kariéry v cizině se původem česká architektka a urbanistka Eva Le Peutrec musela vypořádat s mnoha kulturními rozdíly. "Češi mají nízké sebevědomí, protože jsou často zformátovaní vzdělávacím systémem," říká.
Pražští silničáři budou muset při rekonstrukci Libeňského mostu zbourat větší část, než se původně předpokládalo. Statické zkoušky ukázaly, že most přes Vltavu nesplňuje současné nároky. Z původní konstrukce zbydou jen pilíře, na kterých vznikne replika mostu. Její podoba bude věrná původní kubistické stavbě architekta Pavla Janáka.
Na psech ve městě lidem nejvíce vadí, když po nich jejich majitelé neuklízejí, a trápí je také, že v ulicích běhají na volno. Vyplývá to z průzkumu, který mezi Pražany uskutečnila společnost Mars pro iniciativu Lepší město pro zvířata. Podle ankety by většina lidí uvítala, kdyby pejskaři byli více ohleduplní ke svému okolí, sbírali po psech exkrementy a absolvovali s nimi alespoň základní výcvik.
Páníčkem a paničkou je v Praze asi čtvrtina obyvatel, a psi jsou tak nedílnou součástí našeho veřejného prostoru. V souvislosti s nárůstem obyvatel se dá navíc očekávat, že zvířat bude v hlavním městě přibývat. Je na to milionová metropole připravená? Co se v ní dá zlepšit a jak vyjít vstříc těm, kteří psa nemají? Otázky, na které odpověděla diskuse v Centru architektury a městského plánování.
Podle známého dánského architekta Jana Gehla není většina měst světa připravena na výzvy, které lidstvo čekají zejména v souvislosti se změnou klimatu. Ale jmenuje i příklady, kde to jde. "Je otázkou, zda si uvědomíme, že je nutné změnit myšlení a říci: Nyní musíme jít jiným směrem, nemůžeme pokračovat v růstu a mít všeho víc a víc a stále si myslet, že klima přežije. A že i my přežijeme," říká.
Na jedné straně chráněné bubliny luxusu a rozkoší v apartmánech, hotelích a obchodních centrech, na druhé straně svět chaosu a chudoby. Právě takové jsou podle předního světového fotožurnalisty Nicka Hannese nově budovaná velkoměsta, jejichž výstavba je řízená především tržními silami. Snímky, které to dokumentují, nyní vystavuje v pražské galerii Czech Photo Centre.
Stanici metra Letňany se přezdívá Syslov. To proto, že zde linka C končí uprostřed pole. Blíží se ale změna, na místě vznikne nová čtvrť, vyplývá z návrhu územní studie, kterou ve čtvrtek zveřejnil pražský Institut plánování a rozvoje. Do roku 2050 by zde měly vyrůst byty pro deset tisíc lidí, školy, poliklinika i parky. Původně se uvažovalo o vybudování olympijského stadionu nebo vládní čtvrti.
V 70. letech se z Prahy stalo největší staveniště v Československu. Komunisté spěchali s výstavbou několika zásadních staveb, kromě metra i desetitisíců bytů. Jejich vize se ale často lišily od doporučení odborníků. Od toho tady byl Blahomír Borovička. Muž, který jako hlavní architekt Prahy během normalizace hledal kompromisy mezi politiky a urbanisty. Jeho paměti nyní publikuje Akademie věd.
Děkan pražské právnické fakulty neměl klidný start do nového týdne. Od rána se potkával s vyděšenými profesory a uklidňoval je, že do Kotěrovy budovy nevnikl vandal. Posprejované žulové stěny v atriu a vyvěšené transparenty, které zaskočily všechny příchozí, ho jako jednoho z mála nechávaly v klidu. Na rozdíl od kolegů totiž věděl, že jsou součástí tajného projektu Vladimira 518 a Epose 257.
Každý den kolem nich procházejí lidé, pro většinu jsou ale neviditelná. Nový pohled na neudržovaná místa v zástavbě přináší kniha Město naruby od expertů z Univerzity Karlovy a Akademie věd. Zmíněná místa odborníci nekritizují, upozorňují naopak, že mohou městu prospět a přinést do něj divokou přírodu.
Venkovní reklamy v ulicích Prahy jako "vizuální pěst". Město se je sice snaží kultivovat, ze soukromých pozemků je ale nemůže snadno vymýtit ani v případě, že nerespektují předpisy. Proti pravidlům jsou až čtyři pětiny z nich. Aktivisté proto vidí naději v lidech, na jejichž pozemky firmy plachty a billboardy umisťují. Říct "ne" penězům za reklamu je podle nich cesta, jak se situaci bránit.
Pražská čtvrť Libuš je od loňska hřbitovem 1400 reklamních laviček. Poté co se městu podařilo vypovědět nevýhodnou smlouvu se společností AD-Net, je z ulic odstranila externí firma a na náklady radnice uskladnila na kraji obce. Už déle než rok tu lavičky leží ladem, magistrát by se přitom s majitelem mohl dohodnout na jejich novém využití, prohlašuje francouzský umělec Mathieu Tremblin.
Při pohledu z údolí může berounská čtvrť Na Homolce působit jen jako další satelit. Když ale pozorovatel přijde blíž, zjistí, že je "něco" jinak. Řada bílých domů vyčnívá mezi okolními barevnými vilami nejen architekturou, ale také funkcí. Architekti čtvrť navrhli tak, aby se její obyvatelé mohli co možná nejvíc setkávat.
Plánovat město tak, aby cesta na nákup potravin nebo do školky netrvala pěšky déle než 15 minut, je vizí mnoha moderních měst. Hlásí se k ní například Vídeň nebo Paříž. Poradce pařížské starostky, vědec a autor jedné z verzí města krátkých vzdáleností Carlos Moreno nedávno navštívil Prahu. Urbanisté i politici jeho "patnáctiminutové město" podporují, přiznávají ale, že k němu povede dlouhá cesta.
Horké dny v městech budoucnosti by měly být podle expertů pro obyvatele o poznání příjemnější než v současných zástavbách. Nabídnou více stínů pod stromy, procházku kolem vodního kanálu a také větší chládek uvnitř. Čtvrti, které se nyní v Česku staví, ale mají k ideálu daleko. "Opatření se sice do mnoha projektů zahrnují už dnes, ale je to jen dobrovolné," říká ekoložka Petra Kolínská.
