Bití jalovcem, kabelem nebo bužírkami, modřiny po celém těle i pocit ponížení a bezmoci. Koledníci, kteří vběhli do pokoje, kde spaly nebo byly polonahé. A to vše s posvěcením rodičů. I tak popisují některé ženy své zkušenosti s velikonočním hodováním. Tradice se tak zejména po požití většího množství alkoholu koledníky pro mnohé z nich stala traumatickou a dnes ji už neslaví.
Několik let po sobě v Česku roste kriminalita dětí, ta násilná se od roku 2021 zvedla dokonce o sto procent. K trestné činnosti se mladá generace dostává primárně kvůli rodinným problémům a traumatům, svoji roli nese také internet. Rodiče mají na děti obrovský vliv, a pokud je nějaké svědkem či se na něm někdo dopouští domácího násilí, bude ho opakovat.
Romana Kubecová dává ve svém podcastu Vychovávej s láskou prostor lidem, kteří si nesou traumata z dětství a chtějí o nich mluvit. Otevírá s nimi témata jako domácí násilí, zanedbání péče či zneužívání v rodině. "Chci dát hlas těm, které nikdo nevyslyšel," říká. Za svou práci získala cenu Gratias Tibi, kterou Člověk v tísni uděluje mladým lidem usilujícím o změny ve společnosti.
Ve Spojených státech už více než dekádu funguje dům hrůzy, který svojí pověstí předčí všechna jiná obdobná zařízení. Majitel domu Russ McKamey byl v červenci 2024 zatčen a obviněn z pokusu o vraždu a znásilnění, přesto zájem o pobyt v jeho podniku neutuchá. McKamey Manor přiznaně dochází k trýznění lidí. Následující galerie není vhodná pro děti a citlivé povahy.
Herečka Tereza Dočkalová má za sebou premiéru inscenace Máma podle ruské autorky a oponentky Putinova režimu Esther Bol. V Divadle pod Palmovkou se noří do mezigeneračního traumatu a dotýká se také války na Ukrajině. "Nechci hrát o tom, že se máme dobře," říká. V rozhovoru prozrazuje, jak jí pořad Protivný sprostý matky pomohl během těhotenství i jestli se vrátí k roli rozhněvané mladé feministky.
Někdejší elitní český voják se pře s ministerstvem obrany o peníze za údajné trauma ze služby. Resort mu je odmítá vyplatit, protože ho prý neutrpěl při plnění úkolů. Důstojník byl po návratu z poslední mise hlavním aktérem násilného incidentu, při kterém zranil tři lidi. Jednoho těžce. Soud ho kvůli tomu poslal do vězení. Aktuálně.cz popisuje detaily neobvyklého příběhu.
Je štěstí spokojit se s tím, co máme, nebo musíme neustále hledat, abychom si radost ze života zasloužili? Dokumentarista Marko Doringer a zároveň hlavní postava filmu Váš boj je náš boj s několika vrstevníky zkoumá kořeny své deprese. Stejně jako ve snímku uvedeném v rámci festivalu Jeden svět, i v rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o mezigeneračním traumatu a neschopnosti mluvit o svých pocitech.
“Možná mě znáte, anebo na konci knížky budete mít ten pocit,” zní jedna z prvních vět komiksového románu Srdcovka. Autorka Štěpánka Jislová tak upozorňuje, že ačkoliv popisuje svůj osobní příběh o lásce a traumatu, téma je univerzální. Pravděpodobně i proto od více čtenářek a čtenářů slýchá, že u knihy plakali. Tento týden za ni byla nominovaná na komiksovou cenu Muriel.
V románu Rozložíš paměť ohledává bolavá místa svého dospívání. Píše o šikaně, alkoholismu v rodině i protiromském rasismu. Násilí na druhých se přitom podle spisovatele Marka Torčíka dopouští hlavně lidé, kteří jsou sami traumatizovaní. V rozhovoru přibližuje, jak se mu díky pocitu jinakosti povedlo uniknout vzorcům, které mu ubližovaly, i jak se mu vrací do kdysi nejnebezpečnějšího města v Česku.
Po roce 2011 nechtěli Norové ani vyslovit jméno Anderse Breivika. Jako kdyby zlo existovalo kdesi mimo nás. „Já ale trvám na tom, že zlo vždy pácháme my lidé,“ říká norská novinářka Åsne Seierstad, která svou knihu o tamním masovém vrahovi představila tento měsíc na festivalu Měsíc autorského čtení.
„Hlavní postava opery může být kdokoliv z nás. Je to žena, která si přišla traumatem, na dlouhou dobu to v sobě uzamknula a teď chce promluvit. Vidíme, co prožívá v hlavě, co prožila, když k tomu docházelo a čím si musí projít, aby o tom mohla promluvit,” říká Petr Boháč, režisér komorní opery Tak tiše až, jejíž téma je inspirováno kauzou sexuálního zneužívání chlapců v německém Regensburgu.
Otázka "Po kom to máš?" patří k jednomu z obvyklých způsobů, jak zjišťovat, kdo se podílel na výchově člověka, jehož zvyky nebo životní styl budí pozornost. Jak ovšem ukazují čerstvé výzkumy, s výchovou to celé nakonec nemusí souviset vůbec nijak.
Ukrajinští vojáci netrpí v bojích jen fyzicky, ale i psychicky. Bohdanovi Baranovi kulka provrtala hrudník, měl zlomená žebra, lopatku, propíchnutou plíci a játra. Šok ze střelby mu způsobil posttraumatickou stresovou poruchu. V Centru duševního zdraví a rehabilitace veteránů v Kyjevské oblasti se léčí několik desítek vojáků s podobnými problémy.
Sexuální zneužití dítěte a odvaha o něm veřejně promluvit jsou tématy nové opery Slavomíra Hořínky nazvané Tak tiše až. Dospělou ženu, jež se rozhoduje svěřit s traumatem, ztvární mezzosopranistka Markéta Cukrová. Inscenace Městských divadel pražských vznikla ve spolupráci Orchestru Berg, orientovaného na soudobou hudbu, a divadelní Spitfire Company, premiéru má příští pondělí 5. září.
„Dítě má základní potřebu mít vztah s oběma rodiči. Pokud se jeden snaží vymazat mu toho druhého z hlavy, zlomí ho a zničí mu celý život,” říká profesor klinické psychologie Radek Ptáček a dodává: „Začíná se stávat sociálně nenormální být s partnerem dlouho šťastný. Rozvod je ale trauma, které vede ke zvýšené míře duševních poruch, poruch ve vztazích, nižší životní úspěšnosti a i předčasné smrti.”
„Nela věřila tomu, že by její příběh mohl mít šťastný konec. Rozjížděla teď spoustu zajímavých projektů. Byla to velká bojovnice,” říká novinářka Lucie Klímová k osudu Nely Moravcové, která přežila brutální znásilnění i pokus o sebevraždu a rozhodla se o tom otevřeně mluvit. Minulý týden po krátké nemoci zemřela.
„Základní motivací, proč lidé podstupují tělesné modifikace, je estetičnost. Prostě se jim to líbí. Dnes už jsou běžné a snadno dostupné. Mohou mít ale i terapeutické účinky,” říká odbornice na tělesné modifikace Marie König Dudziaková. „Některým ženám, které zažily náročný porod, nebo znásilnění, pomohl genitální piercing vyrovnat se s prožitým traumatem. Znovu přijmout vlastní tělo,” dodává.
Do Česka už z Ukrajiny před válkou uteklo na 300 tisíc lidí, hlavně matek s malými dětmi, podle nejčernějšího scénáře by jich mohl dorazit až milion. Paul Spiegel ze Světové zdravotnické organizace (WHO) koordinuje pomoc v evropských státech, kam prchají nejčastěji. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje, že Ukrajinci potřebují hlavně psychologickou pomoc, té je ale u nás dlouhodobý nedostatek.
Do Česka od začátku ruské invaze na Ukrajině přišlo už 270 tisíc uprchlíků. Mnozí z nich budou kromě bydlení a práce potřebovat taky pomoc psychologů, protože mohou v nadcházejících měsících čelit posttraumatické stresové poruše. Odborníci z Národního ústavu duševního zdraví proto nyní ženám, dětem i mužům z Ukrajiny nabízejí přednostní konzultace.
Ve chvíli, kdy nakladatelství Paseka připravuje vydání čtvrté knihy francouzského spisovatele Édouarda Louise, hned dvě pražská divadla adaptovala jeho předchozí díla. Po Kdo zabil mého otce, uvedeném Venuší ve Švehlovce, nyní Švandovo divadlo nastudovalo Louisův druhý román Dějiny násilí.
Nejdřív na plátno nanáší barvy. V hustých vrstvách. Pak postarší muž v košili s vykasanými rukávy a brýlích zvedne dvoumetrovou stěrku a táhne jí po celé délce obrazu. Barva se někde náhodně strhává, jinde vytváří pravidelné vzory. Později se muž vrátí. Výsledek bude pilovat ještě týdny.
"Vedle velkých traumat způsobených zneužíváním či bitím jsou i daleko subtilnější formy toho, co trauma způsobuje, a to jsou vztahové věci. To jsou ty každodenní nejmenší situace," říká psycholožka Zuzana Čepelíková. "Někdy je za funkční rodinu považováno to, že se v ní nekřičí a dětem je dovoleno vše. My ale potřebujeme vyrůstat s přiměřenou mírou frustrací," dodává.
Hosty vysílání jsou bioetik Jaromír Matějek, Češka žijící v Srbsku Daniela Komatović, psycholožka Zuzana Čepelíková a fotograf Martin Trabalík.
„Největší šok pro mě byl, kolik případů sexuálního zneužívání se v těch zprávách objevuje,” říká autorka blogu Děti jsou taky lidi Zdeňka Šíp Staňková. Na sociálních sítích vyzvala lidi ke sdílení humorných hlášek o výchově dětí, spustila tím ale lavinu zpráv o bití a nevhodném zacházení. „Tak silnou odezvu jsem ještě nezaznamenala. Lidé mi často píšou, že když to čtou, tak pláčou,” dodává.
Bill Grueskin myslí na 11. září často. I 20 let po teroristických útocích se mu špatně dýchá, jinak se ale považuje za šťastného. S rodinou žil jen pár bloků od Světového obchodního centra a během útoků seděl v kanceláři, odkud viděl jeho hořící věže. "Byl to strašný a chaotický den," říká novinář pro Aktuálně.cz.
Pandemie koronaviru v Evropě na rok zastavila téměř veškeré dění. Velká část zemí zavřela hranice a omezila možnost pohybu. K řeckým ostrovům tak připlul mnohem nižší počet migrantů než v předchozích letech. Situace běženců, kteří už v tamních táborech žili, se ještě zhoršila.
