Je dobré zachovat chladnou hlavu. Přál bych si, aby se lidé báli racionálně a pracovali s fakty, zpanikařenou populaci obsloužíte těžko, míní lékař Tomáš Šebek. Rodiny by teď měly fungovat tak, že se mladší a méně ohrožení postarají o seniory, nakoupí jim a pomůžou. V tomhle ohledu jsou společnosti mimo Západ mnohem lépe vybavené, dodává.
I hodně vystrašené lidi lze uklidnit. V komunikaci vlády ale postrádám logiku, nevím, co chce a co nechce chránit, říká psychoterapeut Tibor Brečka. Stále se něčeho bojíme, strach je důležitý ve chvíli, kdy mě ochrání před nějakou hrozbu. Problém ale je, když pramení z něčeho, co není hrozba. U některých lidí to přerostlo zdravou míru, míní Brečka.
Až hysterie okolo koronaviru odezní, rychle na ni zapomeneme a ochotně se necháme zdecimovat nějakou jinou "akutní" hrozbou. Cloumají námi emoce, rozum jde stranou.
Bušení srdce, zrychlené dýchání a pocení, to jsou nejčastější projevy strachu z věcí, které lidem nahání hrůzu. Ať už jde o pavouka v místnosti, pohled z rozhledny, nebo pobyt v letadle. „Strach je přirozená emoce,“ říká v rozhovoru psychoterapeut Adam Suchý. Pokud ale vychází z představ o domnělém nebezpečí, stává se z něj úzkost, kterou je třeba vyřešit. Nahromaděná úzkost totiž narušuje život.
Spousta lidí se snaží ledacos pro životní prostředí dělat, ale nepřemýšlí o efektu. Hodně prudy bychom si ušetřili tím, kdybychom šli po tom důležitém. Nemůžeme být dokonalí v nedokonalém světě, míní environmentální psycholog Jan Krajhanzl. Lidem je potřeba říkat o klimatu pravdu, bez hysterie. Strach je na obou stranách. Ti, kteří změny popírají, se bojí o vlastní představu budoucnosti, říká.
Je u nás pevně zabydlený strach z chyb, děti se je bojí dělat, chyba je přitom obrovský stavební materiál. Když děti pochopí, že chyba není ostuda, mají do života vyhráno, míní učitelka ZŠ Petřiny - sever Petra Šubrtová, loni oceněná v soutěži Global Teacher Prize. Základem je důvěra, vychovává děti k zodpovědnosti a samostatnosti, hlídáme je v každé volné chvíli, ve Finsku ale vyběhnou děti ven a tam na ně dohlíží jeden člověk, líčí.
Obavy lidí ze Svitávky jsou mimo realitu, šokoval mě neutuchající důraz na obavy ze sexuality, nebezpečí těchto lidí vůči okolí je přitom zanedbatelné, říká redaktor Respektu Petr Třešňák. V obci na Blanensku se zvedla vlna odporu vůči stavbě dvou domů s chráněným bydlením pro lehce a středně mentálně postižené. Jsou vnímáni jako něco cizorodého, veřejnost na ně není zvyklá, rozeznávám v tom tóny šíření strachu vůči jakékoliv jinakosti, dodává.
Při výbuchu plynu v ruském městě Magnitogorsk se na silvestra zhroutila část desetipodlažního domu a zahynulo několik lidí. Ruské úřady prohlásily zbylé části domu už pár dní po neštěstí za obyvatelné. Místní se ale bojí do domu vrátit, protože se v bytech objevily praskliny.
Skupiny kolem Tomia Okamury vytvářejí v lidech strach, ze kterého on má volební body, peníze v pokladně a staví si dům, každá cihla v tom domě je ale upletená ze strachu těch lidí, míní reportérka Respektu Ivana Svobodová. Jaromír Balda, odsouzený za teroristický útok na vlaky, byl podle ní Okamurovým fanatickým zastáncem. SPD se svého fanouška, který jí byl tak věrný, zcela zřekla, chvíli poté, co byl odsouzen, už si Okamura dával další děsivé věci na Facebook, dodává novinářka.
Biskup Václav Malý je už napořád spojen s listopadem 1989 jako moderátor statisícových demonstrací. Když na to přijde řeč, tvrdí, že dneska by to už nedokázal: "Nejsem člověk davů a sám jsem se divil, kde jsem našel tu odvahu a sílu. Samozřejmě to přisuzuji pomoci z nebes."
Cestování letadlem je běžnou součástí moderního života. Během letní sezony se například na pražském letišti musí denně odbavit až pět stovek odletů a příletů. Letecká doprava patří také k nejbezpečnějším způsobům přepravy. Přesto se až třetina lidí bojí létat. Oslovili jsme několik odborníků, aby prozradili, proč se létání nebát a jak se strachem bojovat.
Spisovatelka Milada Rezková vydala pro děti knihu o strachu. Jak s takovou emocí zacházet, jak ji případně využít, o tom si autorka popovídala s Jolanou Voldánovou v pořadu Kafe s Jolanou. Sledujte díl z uměleckého prostoru Jatka 78.
Respektu lze dosáhnout líp, než lží, nebo strašením čerty, děti se cítí bezpečně v rodině, bojí se toho, co se objevuje za její hranicí, říká autorka nové dětské knížky Neboj, neboj Milada Rezková. Dodává, že dětský strach je často spojen s nějakou přirozenou věcí v kombinaci s fantazií.
Strach pomohl Miloši Zemanovi vyhrát dvoje prezidentské volby: poprvé strach ze sudetských Němců, podruhé strach z migrantů.
Vydavatelství Yinachi přichází na začátku prosince s bohatě ilustrovanou knížkou Neboj, neboj! pro děti i rodiče. Čtenářům představuje fenomén strachu nikoli jako nepřítele, ale jako jednu ze čtyř nejstarších lidských emocí, se kterou je v životě třeba počítat. Autoři se snaží vysvětlit, že strachu se není třeba bát, je však dobré umět ho přiznat a pochopit. Ne náhodou vyjela kniha z tiskárny 5. prosince. "Na Mikuláše je v českých domácnostech velká koncentrace strachu. Bojí se většina malých dětí, i když je nikdo nestraší. Ta legenda je zkrátka ve vzduchu: může přijít čert a odnést si tě," říkají spisovatelka Milada Rezková a ilustrátor Lukáš Urbánek v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Originální happening zvolili autoři knihy o strachu Neboj neboj!, která má fungovat jako zábavná příručka pro děti a jejich rodiče. Právě děti a jejich rodiče prošli po setmění Žižkovským tunelem a zamířili do Kasáren Karlín na slavnostní křest knihy. Doprovázel je obrovský strach - černý plyšový puntík, jenž v knize strach reprezentuje. A také Jirka s megafonem. Ten je průvodcem celého příběhu nové publikace Neboj, neboj, které nakladatelství Yinachi vydalo 5. prosince, tedy v den, kdy se většina malých dětí bojí čerta.
Dominika Gawliczková ve svých pětadvaceti letech stihla na motorce zdolat putování Evropou, Austrálií, Asií a letos dokončila také náročnou cestu Jižní Amerikou. Přiznává, že po přepadení, technických i zdravotních problémech měla chuť cestu vzdát. Nakonec však po devíti měsících dorazila až do uruguayského Montevidea. „Na všech výpravách jsem vždycky jezdila každý den několik stovek kilometrů, kdežto v Jižní Americe jsem zůstala i týden na jednom místě a poznávala jej podrobně. Byl to bezva zážitek a hrozně mě mrzí, že jsem to tak nedělala i dřív,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Možná důležitější než rozhodování o výběru té které strany je nevolit strach.
Na LIDOSTAN bylo neotřelé, že strana vládní vytvořila koalici se stranou v opozici. Mohlo to lákat lidi, kteří říkají: "Nemám koho volit."
Umělec Daniel de Bruin se rád přímo zapojuje do svých děl. Proto vytvořil sedmimetrový stroj, který se nazývá Neurotransmitter 3000. Ten řídí svůj pohyb pomocí biometrických údajů snímaných na těle umělce. Podle srdečního tepu, tělesné teploty a svalového napětí mění svůj směr a rychlost. Jezdec je vybaven ručním brzdovým systémem pro případy nutnosti.
