Komunistická strana i celá společnost se v létě 1969 začíná dělit na vyloučené a ohnuté. KSČ nově vede Gustáv Husák, zatímco Alexander Dubček a další reformátoři postupně a potupně odcházejí.
Před 45 lety zemřel bývalý člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa František Kriegel. Muž, který byl v srpnu 1968 unesen spolu s dalšími vedoucími československými politiky do Moskvy. Jako jediný ale odmítl podepsat takzvané Moskevské protokoly, které uznávaly srpnovou okupaci jako bratrskou pomoc.
Prezident Miloš Zeman se na Hradě setkal s ruským velvyslancem Alexandrem Zmejevským. Upozornil ho, že přijetí zákona, který by uznal účastníky sovětské okupace Československa v roce 1968 za válečné veterány, by mohlo mít dlouhodobé výrazně negativní dopady na vzájemné vztahy obou zemí. Přestože se ruský velvyslanec před novináři od takového návrhu distancoval, náměstek českého ministra zahraničí Martin Povejšil již dříve upozornil, že se podobné návrhy mohou časem znovu objevit.
Rusko nemění postoj k vojenské okupaci někdejšího Československa z roku 1968. Návrh ruského zákona, který by uznal účastníky invaze za válečné veterány, je individuální iniciativou jednoho poslance. Podle slovenského ministerstva zahraničí to šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov řekl svému slovenskému kolegovi Miroslavu Lajčákovi. Ten je spolu s premiérem Peterem Pellegrinim na oficiální návštěvě Ruska.
Byla to jediná kasárna v zemi, do kterých se okupanti v srpnu 1968 nedostali. Vzdor vojáků 7. výsadkového pluku patří k světlým stránkám historie československé armády. Když sovětské tanky obklíčily holešovská kasárna, velitel pluku Miroslav Šedina je "uvítal" slovy: "Jen mávnu, v oknech kasáren se objeví pancéřovky a budeš mít po tankovém praporu. Tak koukej ty své kanóny otočit." Sověti okamžitě couvli. Již o rok později ale necouvli normalizátoři. V dubnu před 50 lety se začal rodit plán likvidace pluku s cejchem "kontrarevoluční". Seriál deníku Aktuálně.cz Příběhy normalizace připomíná další kapitolu naší novodobé historie, která následovala před 50 lety po okupaci Československa.
Dramaturg a dokumentarista Daniel Kupšovský žil pět let v Londýně a multikulturní společnost pro něj neznamenala žádný problém, xenofobii se vysmíval. Když se ale vrátil do Prahy, zjistil, že má úzkost z všudypřítomných a stále přibývajících Rusů. Jeho audiosnímek Má soukromá rusofobie: Jak se naučit žít s ruskými imigranty v Praze? získal na dubnovém festivalu Prix Bohemia Radio ocenění za 3. místo v soutěžní kategorii Dokument. Nyní míří na mezinárodní přehlídku dokumentárních rozhlasových pořadů IFC v irském Corku.
Padesát let uplynulo od světového šampionátu v roce 1969, na který však legendární hokejisté dodnes tuze rádi vzpomínají. Dvě vítězství nad Sovětským svazem, protest proti okupaci a zakryté hvězdy na dresech vyburcovaly na nohy celé Československo.
Při vyslovení jména Jan Palach zareaguje snad každý. U Jana Zajíce už tomu tak není. Připomeňte si unikátními rodinnými snímky stále opomíjenou živou pochodeň č. 2, jak sám sebe Zajíc nazval. Aktuálně.cz je poskytli Zajícovi sourozenci Marta a Jaroslav. Tehdy osmnáctiletý student se upálil přesně před 55 lety, 25. února 1969.
Poprvé se potkali 21. srpna 1968, když do Československa vtrhly tanky vojsk Varšavské smlouvy. Vzájemně si vyfotili své ruce s hodinkami a pak se přes 20 let neviděli. Josef Koudelka cestoval po svobodném světě, zatímco Milan Jílek zůstával za ostnatým drátem. S rukou ze svého slavného snímku si fotograf Koudelka znovu potřásl, až když padla železná opona, která oba muže od sebe dělila.
Jeho ikonické fotografie ze srpna 1968 obletěly svět. Slavný český fotograf Josef Koudelka na nich zachytil tváře Čechoslováků, kteří v pražských ulicích protestovali proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. S většinou hrdinů svých fotek se Koudelka už znovu neviděl.
Slavnostní koncert připomínající sled událostí spjatých s invazí vojsk Varšavské smlouvy završila Marta Kubišová s písní Modlitba pro Martu. Na zaplněném Václavském náměstí se sešly tisíce lidí, vystoupila řada umělců a zazněly klasiky z 60. let.
Nejznámější fotografie ze srpna 1968 se vztahují především ke dni, kdy do republiky vtrhla okupační vojska. Milanu Vlčkovi se podařilo nafotografovat hlavní město "týden poté" na sérii unikátních barevných diapozitivů. Fotograf poskytl několik svých snímků Aktuálně.cz. "Originály jsou už v Národním muzeu," říká. Z jeho záběrů už nevyzařuje energie davu patrná na snímcích z 21. srpna. Už je cítit spíše deziluze a deprese.
Jedině mlčící prezident Zeman se vůči okupaci v roce 1968 a listopadu 1989 chová slušně. Mluvit by bylo pokrytecké. Zřejmě má ještě zbytky svědomí.
Před Československým rozhlasem byly naprosto děsivé scény, zakrvácení lidé, plno mrtvých, sanity se tam motaly a odvážely zraněné. Reakce mladých byla enormní, ti vedli odpor proti okupantům, říká Jiří Jindra, chemik a historik, který byl svědkem boje proti vojskům Varšavské smlouvy před budovou Československého rozhlasu a na Václavském náměstí. Dodává, že příchod Rusů byl pro něj obrovským zklamáním, do té doby prý byli naši bratři. Na jedné ze svých fotografií z 21. srpna 1968 ho zachytil fotograf Josef Koudelka. Jindra byl jedním z pamětníků, který byl nalezen podle fotografie ve speciálním projektu Aktuálně.cz
Od vpádu vojsk Varšavské smlouvy letos uplynulo padesát let. Aktuálně.cz při příležitosti výročí hledá hrdiny ze slavných fotografií Josefa Koudelky, který události srpna 1968 zaznamenal. Na snímku z Václavského náměstí, kde skupina mladíků s pomocí kovových trubek brání sovětskému tanku v cestě, se poznal dvaasedmdesátiletý Jan Špaček. Nyní přinášíme jeho svědectví. "Vojákům už naše snažení bylo jedno. Zalezli si dovnitř a pokuřovali. Byli odmítaví a odpovídali nám jen málokdy. Když jsem se pak vrátil domů do Dejvic, zjistil jsem, že si tam vojska vybudovala štáb, a tanky zaplnily celý Kulaťák," líčí Špaček se snímkem v ruce.
Když se Dubček vrátil z Moskvy, zlikvidoval energii, kterou národ měl, pak přišla deprese, popisuje dění v srpnu roku 1968 písničkář Jaroslav Hutka. Z domu ve Vinohradské ulici viděl, jak vojáci bočním vchodem vnikli do budovy Československého rozhlasu. Křičel jsem na ně a oni po mně střelili, ale třicet centimetrů vedle do omítky, líčí Hutka, který deset let po začátku okupace opustil republiku. První léta jsem toho litoval, měl jsem pocit, že všechno dobré, co jsem udělal, jsem tím zničil, říká písničkář. Dodáváme, že celý rozhovor s panem Hutkou najdete na www.dvtv.cz - tato část zahrnuje pouze jeho vyjádření k událostem r. 1968.
Na 21. srpen 1968 má Helena Šeflová, rodačka z Horní Řasnice na Liberecku, nesmazatelnou vzpomínku. Osudný den jim totiž jeden z ruských tanků, mířících do Liberce, projel domem, zbořil kuchyň a strhnul strop. "V kuchyni seděl otec a popíjel kávu. Jako zázrakem stačil vyběhnout. Tank přejel gauč, promáčkl televizi a hlaveň čouhala nad obrazovkou do zahrady," líčí dramatické chvíle dnes 69letá pamětnice.
Bývalý místopředseda a poslanec KSČM Jiří Dolejš kritizuje svého stranického šéfa Vojtěcha Filipa, který ze sovětské invaze do Československa v roce 1968 viní Ukrajinu. "Pokud do toho chce vnášet ten nacionální rozměr, tak to nemá projednané ve stranických orgánech. A mohlo by to doznat nějakého stranického vývoje," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Dolejš.
Na 21. srpen 1968 rodina Bílkových z Horní Řasnice na Liberecku nikdy nezapomene. Okupaci pocítili "na vlastní kůži", do domu jim totiž vjel ruský tank a odkrojil kuchyň. O pár hodin dříve a pár kilometrů dále jiná ruská posádka nezvládla řízení obrněného vozidla a vjela do podloubí na náměstí v Liberci, Pod troskami zůstalo několik mrtvých a zraněných.
Proti komunismu bojoval za totality a dodnes je ochotný se hádat s těmi, kteří tvrdí, že dříve bylo líp. Za účast ve třetím odboji dostal Ivo Medek dekret od ministryně obrany.
