Když startovala, v kinech zněla hudba z prvních Hvězdných válek, v Československu se podepisovala Charta 77 a mobil byl čiré sci-fi. Dnes, o 48 let později, je americká sonda Voyager 1 tak daleko, že i světlu trvá 24 hodin, než k ní doletí. A to s palubním počítačem, který má tisíckrát menší paměť než váš chytrý telefon.
Myslíte si, že sedíte v klidu u kávy? Omyl. Země se točí, obíhá Slunce a celá naše soustava uhání vesmírným prostorem. Až dosud si fyzici mysleli, že vědí, jak rychle. Jenže když se němečtí vědci podívali na vzdálené galaxie novým způsobem, čísla přestala sedět. Podle jejich dat se řítíme vesmírem třikrát rychleji. Pokud mají pravdu, znamená to jediné: v našem základním chápání vesmíru je trhlina.
Platí za jednoho z nejzáhadnějších mezihvězdných návštěvníků vůbec. Kometa 3I/ATLAS, teprve třetí známý mezihvězdný objekt, míří k nejbližšímu bodu své dráhy ke Slunci. Astronomové z celého světa ji sledují s nebývalým zájmem – chová se totiž jinak, než by kometa měla.
Na začátku se toho moc nevědělo, ale tenhle příběh pomalu dostává jasnější obrysy. Záhadný mezihvězdný objekt, který začátkem měsíce objevili astronomové, by mohl být nejstarší kometou, jaká k nám nakoukla. Vědci se domnívají, že přilétá z "tlustého disku" Mléčné dráhy. Což je skupina starověkých hvězd, které obíhají nad a pod oblastí, kde se nachází Slunce a většina hvězd.
Někdo v hodinách zeměpisu při probírání vesmíru jen tiše trpěl a těšil se, až se učitel vrátí zpátky na zem. Řadu lidí naopak výlety do kosmu dodnes fascinují, hltají objevy astronomů a nejraději by s Elonem Muskem kolonizovali Mars. Vydejte se na oběžnou dráhu alespoň v kvízu a otestujte své znalosti planet naší sluneční soustavy.
Fotograf Josh Dury zachytil z pahorků nad britským Somersetem spektakulární podívanou na osm planet Sluneční soustavy včetně Země. Neobvyklému nebeskému úkazu, kdy lze na noční obloze vidět Mars, Jupiter, Merkur, Venuši, Saturn, Uran a Neptun současně se říká úplná planetární přehlídka. Podle odborníků se jedná o vůbec první fotografii vzácného jevu, který by měl znovu nastat až v roce 2040.
Pod namodralou atmosférou planet Uran a Neptun se možná ukrývá oceán plný vody hluboký až několik tisíc kilometrů. S takovým závěrem přišel v novém článku vědec z Kalifornské univerzity v Berkeley, upozornil deník The New York Times (NYT). Teorie nabízí odpověď na roky trvající polemiku o neobvyklých magnetických polích dvou nejvzdálenějších planet Sluneční soustavy.
Snímky z osmdesátých let zobrazují Uran jako světle tyrkysový a Neptun jako tmavě modrý. Tyto barvy se pro planety z okraje Sluneční soustavy používají dodnes. Nedávno zveřejněná studie ale ukazuje, že ve skutečnosti se od sebe obě planety svou barvou příliš neliší.
Poprvé v historii se lidé prostřednictvím sondy dotkli Slunce. Zařízení americké vesmírné agentury NASA Parker Solar Probe proletělo vnější atmosférou naší hvězdy, takzvanou korónou. Na záběrech sestavených z několika dní je vidět, jakým prostředím sonda v tu chvíli prolétala. "Měřila částicový tok a magnetická pole," píše ve své zprávě NASA.
V říjnu odstartuje ze Země vesmírná sonda s názvem Lucy, aby prozkoumala asteroidy kolem Jupiteru. Bude mít ale i další misi: předat potomkům lidí za statisíce nebo možná až miliony let zprávu o současné civilizaci.
Exoplaneta, kterou Česku přidělila Mezinárodní astronomická unie v Paříži, získala jméno. V hlasování veřejnosti zvítězil název Makropulos. Hvězda XO-5 v souhvězdí Rysa, kterou Makropulos obíhá, ponese jméno Absolutno.
Těšil jsem se, že bude vypadat přesně takhle, jsem spokojený s tím, že Einsteinova teorie relativity zjevně funguje, říká Michal Bursa z Akademie věd. Historicky první snímek svého druhu zachytil černou díru v galaxii M87. Ta je od nás vzdálená 54 milionů světelných let a samotná černá díra je o něco větší než naše sluneční soustava, popisuje Bursa. Budeme se teď moci mnohem detailněji věnovat tomu, jak se hmota chová poblíž horizontu událostí a jak vznikají třeba výtrysky v galaxiích, dodává.
Asteroid se pohybuje kolem Slunce opačně než ostatní tělesa. Vědci nyní odhalili, proč tomu tak je, a zjistili více o jeho historii, která sahá až ke vzniku sluneční soustavy.
Takzvané ztracené planety kdysi existovaly v naší sluneční soustavě.
Osm planet obíhá kolem své hvězdy 2500 světelných let daleko od naší sluneční soustavy.
Když astronomové potvrdili, že záhadné vesmírné těleso 1I/2017 U1 zvané též Oumuamua pochází z jiné sluneční soustavy, stal se jeho říjnový průlet, během nějž byl vzdálen 24 milionů kilometrů od Země, málem astronomickou událostí roku. Přitom jak prozrazuje astronom Petr Scheirich z Oddělení meziplanetární hmoty v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově, tento dnes již slavný posel málem spadl do kategorie "chybná měření", protože jeho dráha se příliš vymykala parametrům těles, na něž byli vědci doposud zvyklí. Nyní však Začíná novou kapitolu. "Otevírá se nám možnost téměř 'hmatatelného' studia částí vesmíru, které jsme až doposud studovali pouze na dálku," říká Scheirich.
Má neobvyklý tvar a rotuje nesmírnou rychlostí. Vědci potvrdili, že kolem Země proletělo první odhalené vesmírné těleso z jiné sluneční soustavy. Nese název Oumuamua.
Teleskopy v observatoři na americkém souostroví Havaj zachytily neznámý objekt o průměru asi 400 metrů, který se pohybuje naší sluneční soustavou rychlostí 25,5 kilometru za vteřinu. Astronomové teď zkoumají, zda je záhadným vetřelcem kometa, nebo asteroid. Vědci z americké vesmírné agentury NASA předpokládají, že neznámé vesmírné těleso sem zamířilo z jiné sluneční soustavy.
Třicet devět světelných let od Země leží čtyři exoplanety, na kterých by se mohlo nacházet tolik vody, aby na nich vznikl život. Ukazují to výpočty, se kterými přišel vědecký tým, který vedl Vincent Bourrier z Ženevské univerzity. Tři z těchto planet se navíc pohybují v obyvatelné zóně své hvězdy, chladného červeného trpaslíka TRAPPIST-1. To šance na život ještě zvyšuje.
Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) ve středu obdržel vůbec první detailní snímek takzvané Velké rudé skvrny, která je na povrchu Jupitera. Ve skutečnosti jde o gigantickou bouři, která na největší planetě sluneční soustavy běsní už stovky let. Vědci o ní stále moc neví. To by se mělo nyní změnit díky sondě Juno, která od loňského roku obíhá na oběžné dráze Jupiteru a pořizuje unikátní snímky.
Britský fyzik Stephen Hawking spolupracuje na projektu Breakthrough Starshot, který vyšle k nejbližší hvězdě Alfě Centauri takzvanou sluneční plachetnici. Jde o malou vesmírnou loď poháněnou slunečním zářením, která dosáhne až pětiny rychlosti světla. Do 20 let by se tak mohla dostat i k planetě Proxima B, která je podobně velká jako Země. Slavný fyzik už dlouho varuje, že kolonizace jiné planety je jediná možnost záchrany lidstva.
Na Venuši byl podle vědců život, oceány a průměrná povrchová teplota 15 °C. Dokonce dříve než na Zemi. Nyní je ale povrch nejbližšího vesmírného souseda modré planety velmi nehostinným místem.
Saturn patří k nejkrásnějším planetám naší soustavy. Po Jupiteru druhá největší, šestá, co do vzdálenosti od Slunce. Pozorovali ji již starověcí astronomové, roku 1612 objevil Galileo Galilei její prstence. Jenže do dnešních dnů se nepodařilo odhalit, jak tyto prstence vznikly ani jak jsou staré. Nyní jsou již vědci na stopě. "Teprve teď se dostáváme k těm podstatným informacím, v našem zkoumání jsme se již dostali téměř pod povrch jednotlivých tělísek," říká astronom Marcel Bělík, ředitel hvězdárny v Úpici.
Astronomové doslova "za humny" sluneční soustavy objevili planetu přibližně o hmotnosti Země, která obíhá kolem své hvězdy Proxima Centauri v takzvané obyvatelné zóně, a tedy by na ní mohla být tekutá voda. Oznámila to ve středu Evropská jižní observatoř (ESO), jejíž dalekohledy, mimo jiných zařízení, vědci při objevu použili. O události podrobně informuje prestižní vědecký časopis Nature. Planeta, o kterou se jedná, Proxima b je podle vědců pravděpodobně kamenným tělesem a na jejím povrchu mohou panovat podmínky vhodné pro přítomnost kapalné vody. Teoreticky je tudíž nejbližším adeptem na existenci života mimo sluneční soustavu.
Rozptýlit záhady kolem největší planety sluneční soustavy pomůže sonda Juno, která se po pěti letech konečně blíží k oběžné dráze Jupiteru. Po dobu 20 měsíců z ní bude zkoumat jeho gravitaci, atmosféru a další důležité znaky. Na Zemi bude informace a snímky zasílat do února 2018. Celá mise, která započala v roce 2011, stojí NASA přes miliardu amerických dolarů. Pozornost vědců se proto v pondělí v noci bude soustředit na půl hodiny dlouhý manévr, při kterém se sonda Juno bude napojovat na Jupiterovu oběžnou dráhu.
Atmosférický jev a světelný úkaz zvaný polární záře ohromuje pozorovatele svou krásou a je vyhledávaným divadlem na obloze. Byly však doby, kdy pozemšťany polární záře naplňovala spíše posvátnou hrůzou. Pokládali ji za předzvěst války. K vidění byla i před Velkou francouzskou revolucí a z našeho území, což není příliš časté, byla pozorována 17. listopadu 1989.
