"V zakázaným území dělej si, co chceš," zpívala Zuzana Michnová ze skupiny Marsyas. Zhruba do stejné doby, kdy píseň vznikla, tedy vrcholné normalizace, avšak do ještě zakázanějšího území bere čtenáře ve své nové krimi próze Petra Klabouchová.
Jako by do poklidné kotliny dopadl meteorit. Vypadalo to, že současné české romány už nemohou být o ničem jiném než rodinných vztazích, do nichž zasáhne trauma z minulosti, v člověku ožije démon či ten, kdo je jiný, trpí pro svoji jinakost.
Léto a dospívání patří k sobě. Snad pro podobenství zrání, moře volného času nebo ostrý sluneční svit nasvěcující proměnu je toto spojení v literatuře tolik oblíbené. Použila ho před 100 lety francouzská spisovatelka Colette v knize Osení, stejně jako nedávno Sally Rooney ve své románové prvotině Rozhovory s přáteli.
Michal Ajvaz je významný český spisovatel a jako takový byl pozván na důležitý knižní veletrh v Lipsku: městě prošpikovaném elegantními a lákavě tajemnými pasážemi. Ty slouží jako nádherná, výpravná kulisa pro spleť zvolna i rychle plynoucích příběhů navrstvených v autorově novém románu nazvaném jednoduše Pasáže.
"Muži se už za mnou neotáčejí," řekne Chantal. A zrudne. Zrudne, jak už dlouho nezrudla. Nechtěně tím odstartuje krizi milostného vztahu, o níž vypráví román Milana Kundery nazvaný Totožnost. Přestože jeden z nejvýznamnějších světových prozaiků druhé poloviny 20. století jej ve francouzštině napsal už roku 1996, česky poprvé vychází teprve nyní, rok po jeho smrti.
Když se do sebe zamilují východoněmecká punkerka a angolský student, narodí se terč rasismu. Spisovatelka Olivia Wenzel v knize Tisíckrát obejít strach popisuje hledání sebe sama, truchlení a zkušenost černé ženy z "bílého" města. Díky kulturní blízkosti východního Německa a Česka může její příběh zaujmout nejen tuzemské etnické menšiny, ale také většinovou společnost.
Oblíbený francouzský herec Jean Reno se dal na spisovatelskou dráhu. Za dva týdny mu vyjde první román - příběh ženy, která se náhle ocitne v nelítostném světě špionáže, oznámilo nakladatelství XO.
Hned první díl trilogie Šikmý kostel spisovatelky Karin Lednické z roku 2020 se stal hitem, ačkoliv se jednalo o její debut. Minulý týden vydala očekávanou závěrečnou část románové kroniky staré Karviné, která padla za oběť těžbě. Autorka nezklamala. Pokračuje v doplňování bílých míst historie a demytizaci regionu, to vše na pozadí poutavého i dramatického generačního příběhu.
Připadají si jako ohrožený druh. Nad ženskou emancipací, protesty klimatických aktivistů nebo trápením mladé generace kroutí nevěřícně hlavou. Spisovatelka Iva Hadj Moussa se v románu Těžké duše vžila do myšlení stárnoucích bílých mužů, kteří nachází poslední ostrůvek svobody v metalu. V rozhovoru vysvětluje, kde se bere jejich zahořklost vůči dnešní společnosti a proč si i tak zaslouží pochopení.
V dubnu uplyne deset let od chvíle, kdy zemřel kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez. Přestože představitel latinskoamerického stylu zvaného magický realismus si to nepřál, u této příležitosti mu vychází nová kniha. Dočkají se jí také čeští čtenáři.
Vykolejila vlaková cisterna a valí se z ní kouř. Smrtící chemikálie vytváří hustý černý mrak. Zatímco dole pobíhají hasiči v kombinézách s plynovými maskami, nahoře kužely reflektorů z armádních vrtulníků sledují, kam ohromnou temnou masu unáší vítr. Hlas z megafonu vyzývá k evakuaci. Ke koloně aut opouštějících město se přidává i rodina Gladneyových.
V románu Rozložíš paměť ohledává bolavá místa svého dospívání. Píše o šikaně, alkoholismu v rodině i protiromském rasismu. Násilí na druhých se přitom podle spisovatele Marka Torčíka dopouští hlavně lidé, kteří jsou sami traumatizovaní. V rozhovoru přibližuje, jak se mu díky pocitu jinakosti povedlo uniknout vzorcům, které mu ubližovaly, i jak se mu vrací do kdysi nejnebezpečnějšího města v Česku.
Ve zcela zaplněném pražském Divadle Na zábradlí, kde lidé vzali zavděk i místy ke stání, tuto neděli prozaička Radka Denemarková pokřtila svůj nový román nazvaný Čokoládová krev. Popisuje v něm 19. století skrze tři postavy: průmyslníka Johna D. Rockefellera a spisovatelky George Sandovou i Boženu Němcovou.
Duchovnímu Církve československé husitské Martinu Chadimovi přišlo, že současné historické romány jdou trochu po povrchu. „Buď jsou to čisté fantasy bez reálného podkladu, nebo byly napsané hantýrkou 21. století, kde spolu lidé mluví jako v tramvaji, jen mají historická jména. To mi vadilo,“ vysvětluje, co ho přimělo sepsat historickou prózu Poslední kacíř, kterou právě vydalo nakladatelství Argo.
Jeřáb zvedá metr široký kus zdi, z jedné strany bílý, z druhé posprejovaný veselým graffiti, a odkládá ho stranou. Lidé tleskají. Zmatení policisté mají v dírkách zelených uniforem zastrkané květiny. Píše se listopad 1989 a hrdinu nového románu Iana McEwana začíná dav tlačit k trhlině v Berlínské zdi, která právě padla.
Přirovnání k románům Příběh služebnice od Margaret Atwood nebo klasice 1984 od George Orwella si letos vysloužil dystopický román nazvaný Prophet Song. Tuto neděli večer za něj autor, irský spisovatel Paul Lynch, převzal nejznámější ostrovní literární Bookerovu cenu. Kniha se odehrává v blízké budoucnosti a vypráví o rodině, která se snaží přežít proměnu Irska v tyranii a začátek občanské války.
Příběh spisovatele Jaroslava Kalfaře působí jako americký sen. Jeho první román Kosmonaut z Čech se stal světovým bestsellerem a vznikl podle něj film s Adamem Sandlerem v hlavní roli. V dystopické novince Stručná historie věčného života ale Spojené státy nešetří a varuje před krajní pravicí i nadnárodními korporacemi. "Dnešní realita je tak šílená, že ji žádný autor nepřekoná," říká v rozhovoru.
„Byla hodná jako většina babiček a jmenovala se Marie. Celý život strávila na Ukrajině, přitom věděla, že má otce Čecha z Berouna. Ke konci života se přestěhovala do Čech,“ popisuje Alexej Sevruk postavu, které se stala předlohou jeho románu Evropanka. Ten právě vydalo nakladatelství Argo.
Letadlo havarovalo u břehu New Orleans. Potápěče sem dopravil vrtulník. Na temném moři jsou čtyři ráno, pár stupňů nad nulou. Ve vzduchu zápach ropy a slaných řas. Pod hladinou muž s řezacím hořákem otevírá zámek, ostatní na palubě člunu foukají do horkého čaje. Až natáhnou ploutve, zapnou neopren a spustí se dolů, překvapivě najdou téměř neporušený vrak. A uvnitř bude jedno tělo chybět.
Slovenka Jana Karšaiová napsala svůj krátký román Sametový rozvod v italštině, jíž se věnuje přes dvě desítky let. V Itálii se s textem dostala mezi finalisty prestižního literárního ocenění Strega, což zájem o debutantku zvýšilo. Vazba velkých a malých lidských dějin však není tak propracovaná, aby kniha, kterou letos v českém překladu Moniky Štefkové vydal Odeon, nevzbuzovala rozpaky.
