Útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha vstoupil do historie, literatury i filmu. Dosáhl celoevropského významu a ani po 80 letech nepřestává vyvolávat obdiv. Ovšem i pochybnosti a také řadu otázek.
Veřejným prostorem se i desítky let po válce vznáší pojem kolaborant. Sáhnou po něm s chutí všichni, zleva i zprava. Protože spolehlivě funguje jako emoční nálepka, s jejíž pomocí se pak už není nutné vysilovat racionální argumentací.
Generál František Moravec patří podle historiků k dlouhodobě nedoceňovaným českým osobnostem, přestože ovlivnil dějiny své vlasti jako málokdo. Přitom někdejší velitel československých zpravodajců pracující pro exilovou vládu v Londýně je považován za autora plánu na likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Spisovateli Janu Cempírkovi už nikdo neodpáře 13 let starou kamufláž, kdy napsal prózu z prostředí české vietnamské komunity a vydal ji nikoliv pod svým jménem, nýbrž jako domnělá mladá krásná Vietnamka Lan Pham Thi. Dotyčná samozřejmě neexistovala.
Devět studentských vůdců bylo 17. listopadu 1939 zavražděno v jízdárně ruzyňských kasáren. Nacistická okupační moc v ten samý den uzavřela české vysoké školy a do koncentračních táborů poslala 1 220 vysokoškoláků. O dva roky později byl s obrovskou mezinárodní podporou českým studentům ustanoven v Londýně 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva.
Výstava fotografií nedávno zesnulého Pavla Diase v pražském Domě U Černé Matky Boží připomíná 80. výročí zahájení židovských transportů z českých zemí. Jmenuje se Torzo - Vzpomínky pro budoucnost a potrvá do 28. listopadu.
Přesně před 80 lety, 16. října 1941, odjel z nádraží Praha-Bubny první vlakový transport s českými Židy do ghetta v polské Lodži. Odstartoval nacistickou likvidaci přibližně 80 tisíc českých Židů, kteří zahynuli na území okupovaného Polska, Pobaltí a Běloruska. Transporty nevyvolaly větší zájem české veřejnosti. "Akce proběhla bez závady," konstatovala u jednoho z prvních pražská policie.
Statisíce mladých Čechů a Češek musely během druhé světové války pracovat v zahraničí pro potřeby Hitlerovy říše. Takřka zapomenuté jsou osudy půldruhé tisícovky nuceně nasazených, kteří skončili v Norsku, kde v krutých mrazech budovali železnice, silnice, ale i betonová opevnění a ponorkové doky. Připomíná je pozoruhodný projekt "Noráci" a putovní výstava, která nyní zamířila na Čáslavsko.
Osada Ležáky na Chrudimsku byla 24. června 1942, čtrnáct dní po vyhlazení Lidic, nacisty vypálena a její obyvatelé zavražděni. Němci se mstili za to, že se místní lidé účastnili odboje, ukrývali vysílačku Libuše a pomáhali výsadkářům skupiny Silver A, která spolupracovala na atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Nacisté zastřelili 33 dospělých, 11 dětí zplynovali.
Lidé jsou z digitálních Lidic nadšení, mám pozitivní ohlasy z celé republiky, říká ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík. Model vzniká zejména na základě leteckých snímků z roku 1938 a dobových fotografií. Lidice bude možné virtuálně projít, zejména pro mladé je to podle Stehlíka jeden ze způsobů, jak je vtáhnout do historie.
Středa 10. června 1942. Den, který otřásl válkou pustošeným světem. Nacisté srovnali se zemí Lidice, středočeskou obec s 503 obyvateli. Přes sto domů včetně kostela zmizelo. Zmizeli i lidé. Muže zastřelili, ženy a děti odvlekli do koncentračních táborů nebo poslali na poněmčení. Lidickou tragédii nepřežilo 192 mužů, 60 žen, 88 dětí. Po druhé světové válce se vrátilo pouze 143 žen a 17 dětí.
S Milanem Zapletalem o krutém osudu jeho bratra Libora, válečného parašutisty. O strastech rodiny, kterou nacisté poslali do Osvětimi. A také o tom, že mučedníci a hrdinové nikdy neumírají zbytečně.
Na rozpacích jsou ochranáři, mají-li popsat jedinečnost Brd - horský masiv středních Čech. Jejich charakter totiž stvořila svou činností zejména armáda, která si Brdy na téměř století zabrala jako dělostřeleckou, tankovou a leteckou střelnici. Brdy se tak staly cenné neosídleností krajiny a tím i výskytem vzácných živočišných a rostlinných druhů. Svědčí o tom unikátní snímky.
Jakákoliv připomínka "organizovaného odsunu" Němců z českého pohraničí vyvolává bolestné vzpomínky na obou stranách, třebaže od jednoho z největších vysídlení lidí (téměř 3 miliony) uplynulo 25. ledna 2021 pětasedmdesát let. V dnešní galerii přinášíme vzpomínky těch, kteří byli do Německa vysídleni jako děti. A tak je potřeba jejich svědectví i vnímat.
S historikem Daliborem Váchou o odvaze riskovat, umírání se smíchem a protektorátních plakátech Vlasty Buriana.
U příležitosti nedávné prodejní akce zvané Velké knižní čtvrtek se na pultech knihkupectví objevila monografie nazvaná Bican proti Hitlerovi. Je to první podobná publikace o fotbalovém dění v protektorátu Čechy a Morava.
"Děkování za draze zaplacenou 'humanitární pomoc' z Číny mi silně připomnělo oslavování SSSR, jak nám údajně pomohl v boji se suchem v r. 1947. Že na Západě byla připravena daleko účinnější pomoc v podobě Marshallova plánu se příliš nezdůrazňovalo, stejně jako to, že letadlo, jež přivezlo čínské roušky, zapůjčilo NATO," říká historik Petr Koura, který on-line odpovídal na otázky čtenářů.
Postavu Jana Mikoláška, kterou ztvárnil ve filmu Šarlatán, popisuje jako svou nejtěžší roli. Příběh tajemného léčitele ho konfrontoval s morálními dilematy, která před jedince stavěly totalitní režimy, a Ivan Trojan má ve zvyku motivacím svých postav do detailu porozumět. O tom, proč podle něj mladí lidé historii pochopí lépe z filmů než z hodin dějepisu, vyprávěl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Juliu Fučíkovi se po desítky let stavěly pomníky, busty, pojmenovávaly se po něm školy, náměstí či ulice. Pro svazáky či mladé komunisty byla jeho "Reportáž psaná na oprátce" až posvátným textem. Stačí se podívat do dobových učebnic. Fučík byl přítomen nejenom v hodinách dějepisu, ale i literatury, výtvarné výchovy.
Vedle statečnosti, s níž Milada Horáková dokázala přežít nacistické věznění a nakonec přijmout popravu z rukou komunistů, oživuje nová kniha novináře Aktuálně.cz Daniela Anýže nazvaná Jdu s hlavou vztyčenou odkaz významné političky novým způsobem. V podrobném portrétu Horákové je dost prostoru také pro její rodinu, především dceru a muže.
