








Ceny panelových bytů se mezikvartálně zvýšily nejrychlejším tempem, dražší jsou ale i novostavby a cihlové byty. Vyplývá to z analýzy portálu Hypox.cz datové společnosti Flat Zone, který zkoumá reálné ceny prodaných bytů ve 2. a 3. čtvrtletí loňského roku.



Most, uhelná metropole severozápadních Čech, je na rozcestí. Už zase. Okolní povrchová těžba jde do finále a betonové město budované pro sto tisíc obyvatel se zvolna vylidňuje. Centrum Mostu budované v brutalistním stylu navíc ztrácí smysl. Magistrát si najal několik architektů, aby vymysleli, jak město s vyloučenými lokalitami posunout do budoucnosti. A říkají tomu Super Most.



Brownfield u říčky Ponávka jižně od centra Brna se v posledních letech mění na novou městskou čtvrť. Česká developerská společnost CTP v ní podle návrhu Studia acht buduje obchody, kanceláře a byty. Tři nové stavby, které působí jako moderní panelové domy s odkazem na brutalistní architekturu, cílí na mladé lidi. Byty o velikosti pokoje společnost pronajímá od 19 tisíc korun měsíčně.



Výhoda panelového bytu je v tom, že jde přeprogramovat a změnit ve volný prostor, říkají architekti ze studia RDTH, kteří na přání majitelky proměnili škatulkové dispozice o 74 metrech čtverečních v čisté a moderní bydlení. Jejich úkolem bylo navrhnout rekonstrukci tak, aby nábytek měl jasnou funkci a v bytě nebylo nic navíc.



Historie Adamova byla vždy spjatá s průmyslovou výrobou. Za Rakousko-Uherska zde vznikl první automobil se spalovacím motorem v monarchii a za komunismu zdejší fabriky intenzivně vyráběly polygrafické stroje i zbraně. Před šedesáti lety se tato obec s charakteristickými paneláky ve svahu, ležící asi 20 kilometrů od Brna, oficiálně stala městem.



René Dlesk je architekt a na jeho bydlení se to pozná. Když se s ženou rozhodli k proměně svého panelového bytu v Praze 5, uvažoval nad ní jinak, než je při přestavbách sídlištních bytů běžné. Z interiéru sice odstranil všechny nadbytečné příčky, respektoval ale původní materiály a nechtěl, aby zedníci vyhladili nerovnosti, které po úpravách zbyly.



Poblíž golfového hřiště v pražské Hostivaři roste moderní pavlačový dům postavený od druhého nadzemního podlaží z panelů. Po finském vzoru ho zde staví společnost YIT. V době drahých stavebních materiálů i drahé práce pomáhají prefabrikáty šetřit náklady. Česko tak začalo sledovat trend severní a západní Evropy, kde se v bytové výstavbě intenzivně prosazují už roky.



Zhruba před patnácti lety si bytoví designéři a výrobci nábytku povšimli, že se pomalu začíná měnit vkus Čechů a Češek a z ukřičené, esteticky rozhárané dvacetiletky po pádu komunismu vstupujeme do éry umírněnější, klidnější, méně výstřední. Meruňkový mor, nemocniční či brčálová zeleň a mnohdy divoké kombinace sytých barev začaly postupně ustupovat jemnějším odstínům a více "vyladěným" vzorům.



"Líčení je levnější než plastická operace." Má u barevných paneláků zasáhnout regulace?



Na proměně mezonetového bytu v krčském panelovém domě pracovala architektka Mária Maninová mnoho let. Majitel ji s rekonstrukcí oslovil už v roce 2011 a nechtěl na ni spěchat. Panelák z roku 1964 je v mnoha směrech ojedinělý, má čtrnáct pater, byty v něm se rozprostírají na dvou podlažích. Tandem investora a architektky ponechal v interiéru kvalitní konstrukce a vybavil ho v moderním retro stylu.



Psycholog a spisovatel dlouho bydleli v pronájmu na sídlišti v pražských Ďáblicích. Lokalitu si oblíbili, a když začali uvažovat o vlastním bydlení, rozhodli se hledat ve stejné čtvrti. Měli štěstí, podařilo se jim koupit byt v sousedním domě. Velikostí byl akorát, potřeboval ale rekonstrukci. Pár proto oslovil studio Papundekl, které pro něj navrhlo bydlení odrážející mileniálský styl života.



Panelový dům v pražské Hostivaři je díky rekonstrukci lepším místem pro život. Architekti opravili šedesát let starou fasádu a rozšířili lodžie s výhledem do parku. Společenství vlastníků za úpravy zaplatilo pět milionů korun.



Měří 81 metrů, spojen je neobvyklou chodbou a pyšní se ikonickými hodinami. Řeč je o nejvyšším panelovém domě v Česku. Ten stojí už od roku 1981 na pražských Hájích. Dvě budovy slouží hlavně jako krátkodobé ubytovny pro policisty.



Věžové domy v Kladně postavené koncem padesátých let předběhly dobu: měly pokoje s vytápěním zabudovaným ve stropě, rekreační střešní terasu se sprchou, vlastní spalovnu odpadu, společenské místnosti a vzhledem k době i protiatomový kryt s podzemní únikovou chodbou. Jejich unikátní architekturu připomíná Muzeum věžáků Kladno. Pojďte se podívat.



Na délku měří 340 metrů, je v něm 612 bytů a v nich bydlí asi 1500 lidí. To je nejdelší panelový dům, postavený v jedné linii, bez zlomů nebo zakřivení, v Česku, který se nachází na pražském sídlišti Bohnice. Obyvatelé kuriózní dominanty se dokonce jako SVJ musí scházet ve velkém sále kulturního domu. Jinam se totiž nevejdou.



I na sídlišti se dá bydlet atraktivně. Z ostravského 3+1 mladá dvojice vykouzlila velkorysý byt, kde teď žije i pracuje. Prostor je rozdělený na dvě části. V jedné je wellness a do druhé se vešla ložnice s pracovnou, kuchyní a zimní zahradou. Vybavení bytu je minimální. Většina úložných prostor se skrývá v dřevěné podestě.



Na pražských sídlištích žije zhruba půl milionu lidí. Často mohou působit jednotvárně, podle odborníků je ale každé svým způsobem jedinečné, ať už (ne)kvalitou stavby, nebo architektonickou hodnotou. Některé z nich, zejména Ďáblice, Solidarita nebo Invalidovna, patří k evropské sídlištní špičce. "Jsou naším rodinným stříbrem," říká památkářka Hana Řepková.



Mladá rodina se rozhodla kompletně zrekonstruovat panelový byt v Praze. Rodiče předškolního syna, kteří se živí jako akademičtí malíři, požádali o pomoc architekty, aby společně vymysleli, co svedou s jejich omezeným rozpočtem. Byt na pražském sídlišti po přestavbě vypadá atypicky díky oškrábané omítce i nahrubo osekanému vstupu do pokoje.



Ostrava představila plán, jak sídlištím a jejich okolí vrátit smysl a zatraktivnit je pro mladé lidi a rodiny s dětmi. Každý druhý Ostravan totiž žije nebo někdy žil v panelovém domě. Sídliště zabírají dvě třetiny bytového fondu a mají největší procento zeleně. Od privatizace se zelené plochy vyvíjely chaoticky a vznikala na nich hlavně parkoviště.



"Na sídlištích je spousta zeleně, která se musí udržovat, ale aktivně se téměř nedá využít. Všechna řešení veřejného prostoru však musí město řešit s obyvateli, bez dialogu se o takových věcech rozhodovat nedá," říká urbánní antropolog Martin Veselý. "Určitě má smysl podporovat občanské iniciativy, které chtějí veřejný prostor měnit. Musíme se ale vždy ptát i těch obyvatel, kteří mlčí," dodává.