Stabilizace krajiny není zrovna optimální stav. Lepší je dynamika, říkají ekologové a ochránci přírody. Sem tam proto neškodí nějaké to rozježdění půdy, povodeň či vypálení porostu.
Přemysl Rabas, ředitel Zoo Dvůr Králové, které patří poslední samec severního bílého nosorožce Sudán i další dvě samice, věří, že se tento vymírající druh podaří zachránit. Případná smrt Sudána na tom nic nezmění, neboť již není schopen páření a jeho sperma vědci mají. "Máme také dostatek dalšího genetického materiálu z mnoha jedinců. Je tedy jen otázkou vůle, času a prostředků, aby mohl být severní nosorožec znovu rozmnožen," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jako vzrušující prostředí, které si co do pestrosti a dobrodružnosti v ničem nezadá s exotickými krajinami či s dokumentem BBC Earth, zobrazuje českou přírodu film Planeta Česko režiséra Mariána Poláka. Snímek s komentářem namluveným hercem Kryštofem Hádkem je napínavou podívanou pro dospělé i děti, která díky nejmodernějším technologiím ukazuje fascinující příběhy více než 40 druhů zvířat. Film také nese důležité poselství: "Češi, vyrazte ven do přírody, divočina začíná za vašimi dveřmi!"
Zamilovala si mořské želvy a už během studia na vysoké škole se je rozhodla chránit. Bioložka Hana Svobodová se naučila indonésky, aby mohla pomáhat želvám v nejkritičtější oblasti. Nyní organizuje ochranu na třech indonéských ostrovech, Bilang-bilanganu, Mataze a Derawanu. “Když vidím, jak se začne vlnit písek a z něj vylézá stovka čtyřcentimetrových želviček, je to pro mě zázrak,” popisuje Svobodová jeden z důvodů, proč se věnuje ochraně právě těchto vymírajících plazů.
Koupit mokřad, pak ho zavézt a vytvořit na něm zástavbu, popřípadě ho zalesnit či odvodnit a přeměnit v pole. Tyto praktiky mohou lidem připadat jako logické - co také s podmáčenou loukou? Jenže jak upozorňují odborníci, jsou tyto postupy také velmi krátkozraké. Mokřady fungují jako houba, umí vodu nasávat i pak postupně uvolňovat, a pomohou tak člověku se záplavami i se suchem. Ne nadarmo slavíme 2. února Mezinárodní den mokřadů. "Každá tůňka, každé prameniště, každé malé rašeliniště či kousek lužního lesa má velký význam pro optimalizaci vodního režimu v krajině i jako místo nesmírné biologické rozmanitosti," říká Jan Moravec z vedení Českého svazu ochránců přírody.
Na kraji Prahy, v kopci směrem k Prokopskému údolí, stojí zvláštní nemocnice. Nemá žádné velké budovy, a není dokonce ani pro lidi, nýbrž pro lišky a další divoká zvířata. "Loni jsme tu měli přes čtyři tisíce zvířat," vypočítává Zuzana Pokorná, ředitelka největší záchranné stanice pro volně žijící zvěř v Česku. Její zaměstnanci i pacienti si ale přitom musí vystačit, jak sděluje Pokorná, s nejhorším vybavením ze všech českých stanic. Nemají žádnou budovu a už víc jak pět let operují v "provizorních" stavebních buňkách. To se ale má změnit.
Na první pohled je zábavná a legrační, má ovšem vážný cíl. Světová fotosoutěž humorných snímků zvířat Comedy Wildlife Photography Awards se snaží především pomáhat při záchraně ohrožených přírodních lokalit. Její pořadatelé se s Aktuálně.cz podělili o čtyřicet nejlepších snímků. Pojďte se pobavit.
Evropa si ještě několik desítek let může dovolit zaplatit kvalitní život svých obyvatel, ničíme ale půdu pesticidy a hnojivy, vodu kontaminujeme, největším problémem je vypouštění emisí skleníkových plynů, říká Jan Freidinger z české pobočky Greenpeace. Nebezpečnější než nárůst populace, je prý tempo, jakým roste naše spotřeba.
Lidstvu ze statistického hlediska vymření nehrozí, ale už dříve se stalo, že i početné živočišné druhy například na základě nějaké epidemie vymřely, říká biolog David Storch z Přírodovědecké fakulty UK. Žijeme prý v době masových biologických invazí, mnoho živočichů vymírá nebo se přesouvá na jiné kontinenty. Populační růst přitom považuje za zásadní příčinu těchto změn. Zamezení vymírání druhů je podle něj hlavním úkolem, když prý nebudeme nic dělat, hrozí, že dojde k šestému globálnímu vymírání živočichů.
Fotograf a ochránce zvířat Karl Ammann o zneužívání šimpanzích mláďat; hráčský agent Jiří Müller o historickém fotbalovém přestupu Neymara.
Aby lovci získali jedno živé šimpanzí mládě, padne jim odhadem za oběť deset dospělých, říká Karl Ammann, švýcarský fotograf a ochránce divokých zvířat, který žije v Africe už skoro čtyřicet let. Nelegální obchod se šimpanzími mláďaty pomohl nedávno rozkrýt v rozhlasovém dokumentu BBC. Poptávka je po nich na Blízkém východě, v jihovýchodní Asii nebo v bývalých sovětských republikách, říká Ammann. Movití lidé si mláďata, tolik podobná těm lidským, kupují jako roztomilé domácí mazlíčky. Jenže když vyrostou a zesílí, čeká je podle něj smrt nebo život v kleci.
Díky novele například budou vymezeny cesty a místa pro táboření nebo pro splouvání řek. Budou zrušeny zákazy rozdělávání ohňů v obcích nebo vjezdu mimo silnice. Nová pravidla ale možná skončí u Ústavního soudu, protože si na ně chce prostřednictvím senátorů stěžovat Svaz obcí Národního parku Šumava.
Mottem fotografa Pavla Ouředníka jsou slova indiánského kmene Cree: Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že peníze se nedají jíst… Vrací se k nim, když fotí svoji milovanou Šumavu a vidí břehy potoků rozdupané dobytkem nebo lesy poničené těžkou technikou. Do šumavské přírody se stále vrací. „Kdekoliv jinde mám pocit promarněného času,“ říká rodák ze Strakonic.
Je tu podzim a poslední sysel obecný zmizel v noře, aby se spolu s ostatními členy kolonie uložil k zimnímu spánku. Pod zem zaleze klidně už koncem srpna a prospí až osm měsíců. Krátká doba, kdy jsou syslové vzhůru, je však plná zábavných momentů.
Fotograf Jan Pelcman už delší dobu fotí kolonie sysla obecného, který v Česku patří mezi kriticky ohrožené druhy. Často při tom zachytí docela úsměvné momenty. Můžete si je prohlédnout v galerii - zrovna v době, kdy se syslové uložili k až osmiměsíčnímu zimnímu spánku.
Snad už je navždy pryč doba, kdy vrcholní politici u nás popírali boj proti klimatu, říká aktivista Greenpeace Jan Freidinger a dodává, že politické strany nevidí za horizont voleb a ekologická témata je nezajímají. Klíč k řešení ochrany přírody prý není v zákazech, ale ve skromnosti a osvětě společnosti.
Často si lze přečíst, že člověk svým chováním přírodě ubližuje. Ničí přirozené prostředí zvířat, vymírají ohrožené druhy. Nyní čeští vědci a biologové dokázali, že jsou i případy opačné, kdy člověk svými zásahy do přírody ohrožené druhy rostlin i zvířat chrání. Například koupáním v pískovnách, které jsou oblíbené pro jejich čistotu vody. Kdyby lidé při koupání nekypřili půdu, nezabránili by tomu, aby písčitá plocha celá zarostla. Přišli bychom o vzácné druhy ropuch, včel nebo kutilek a hrabalek, které hubí škodlivé housenky, ukázala studie.
Jinošovské vápencové lomy půl století zarůstaly. Žáby a čolci nečekali na slavnostní otevření a ve svém novém domově se už zabydleli.
Podle vlčích hlídek, které v únoru v Beskydech mapovaly výskyt velkých šelem, žije v tamních horách nejméně 15 rysů a 3 vlci, jejichž stopy zaznamenaly. V Javorníkách zase našly stopy medvěda, uvedla koordinátorka projektu Dana Bartošová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Správy CHKO Beskydy. Potvrdila to tři různá na sobě nezávislá pozorování. "Podle hrubého odhadu se v Moravskoslezských Beskydech a Javorníkách pohybuje minimálně 10 dospělých rysů, pět dospívajících mláďat a tři vlci," řekla. Jejich teritorium zahrnuje kromě CHKO Beskydy i Slezské Beskydy a pohraniční území Slovenska a Polska, dodala.
Červenka patří k běžným ptákům na území Česka, hrozí jí však řada nebezpečí.
