V ulicích lidi dusily chlad a šeď, takže se mohli nadechnout jedině za dveřmi svých soukromých útočišť. Co se stane, když se v takto sešněrovaném světě normalizačního Československa ocitne západní intelektuál, popsal v novele Pražské orgie americký spisovatel Philip Roth. Režisérka Irena Pavlásková teď jeho knihu převedla do stejnojmenného filmu, o kterém mluví i v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Zastupitelstvo Prahy 6 rozhodlo o osudu sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Má být nahrazen památníkem osvobození Prahy a přesunut na důstojné místo. Návrh Pirátů na vypsání referenda byl zastupitelstvem zamítnut. Sledujte hlasování zastupitelstva Prahy 6.
Tanky na vlastní lidi poslal komunistický režim v Československu hned dvakrát. V červnu 1953 proti dělníkům plzeňské Škodovky (v té době už Leninových závodů), kteří při demonstracích proti měnové reformě obsadili město (v celé zemi se protestovalo na 130 místech). A pak 21. srpna 1969.
Komunisté potlačili velké množství hodnot, jako je lidství, solidarita nebo pravdomluvnost. Bylo by skvělé, kdyby každý mohl říct, kdy se bál, kdy mlčel nebo kdy selhal. Ale v rodinách se o tom nemluví a projevuje se to ve výchově dalších generací, míní Věra Roubalová-Kostlánová, někdejší disidentka a jedna z posledních mluvčích Charty 77. Podepsat dokument, který se snaží o dodržování lidských práv, mi přišlo jako samozřejmost, represe pak ale byly velmi silné, režim si nepřál žádný vzdor, líčí žena, která se od 90. let věnuje psychoterapii.
Československo se před padesáti lety, 21. srpna 1969, ocitlo na pokraji občanské války. Bojovalo se v ulicích téměř všech větších měst. Zejména v Praze, Brně, Liberci či Ostravě. Lidé si přitom původně chtěli jen pokojně připomenout první výročí okupace armádami států Varšavské smlouvy. O urputnosti bojů svědčí i dnešní fotogalerie. Zároveň přinášíme snímky desítek lidí, kteří se tehdejších událostí zúčastnili. Ať již na straně demonstrujících, či represivních složek. A jakkoliv snímky z archivu Policejního muzea ČR hovoří výmluvně o tom, co se tehdy v Československu dělo, tak budeme velmi rádi, pokud se lidé z fotografií rozhodnou Aktuálně.cz kontaktovat a podělí se o své příběhy.
Komunistická strana i celá společnost se v létě 1969 začíná dělit na vyloučené a ohnuté. KSČ nově vede Gustáv Husák, zatímco Alexander Dubček a další reformátoři postupně a potupně odcházejí.
Před 45 lety zemřel bývalý člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa František Kriegel. Muž, který byl v srpnu 1968 unesen spolu s dalšími vedoucími československými politiky do Moskvy. Jako jediný ale odmítl podepsat takzvané Moskevské protokoly, které uznávaly srpnovou okupaci jako bratrskou pomoc.
Gustáv Husák byl v letech normalizace (1969 až 1989) nejvýše postaveným československým politikem. Léta zastával funkci prvního muže Komunistické strany Československa, od roku 1975 až do pádu komunistického režimu v roce 1989 i post prezidenta republiky. Historik Michal Macháček nabízí v dalším díle seriálu Aktuálně.cz Příběhy normalizace netradiční a málo známý pohled na tohoto muže, který po desetiletí jen jako málokdo ovlivňoval historii Československa a svým způsobem tedy i dnešní České republiky.
Rovných sto let ve středu uplyne od narození Viery Husákové, druhé manželky prezidenta ČSSR Gustáva Husáka. Poznali se ještě předtím, než se rozvedený Husák stal hlavou státu. Rozvedla se kvůli němu, ale na svatbu si musela počkat. Zemřela v roce 1977 při havárii vrtulníku, který ji převážel se zlomenou rukou do nemocnice.
Ještě v říjnu 1968 byla Věra Čáslavská celosvětovou celebritou. Miliony diváků sledovaly její zlaté medailové žně na olympiádě v Mexiku i její tichý protest proti sovětské okupaci, když na stupních vítězů dvakrát sklonila hlavu při sovětské hymně. Při její mexické svatbě Mexičané šíleli - vdávala se jejich "bohyně Vera", Miss olympiády. Při návratu ji na letišti vítali s květinami českoslovenští představitelé a prezident Ludvík Svoboda ji přijal na Pražském hradě. Byla vyhlášena sportovkyní roku 1968 a druhou nejpopulárnější ženou planety - za Jacqueline Kennedyovou. O rok později už ale bylo všechno jinak, píšeme v seriálu Aktuálně.cz a Paměti národa "Příběhy normalizace".
Turistické a informační centrum města Brna (TIC) přichystalo letos k výročí sametové revoluce speciální vycházky po Brně, jízdy retro busem a kolekci suvenýrů. Procházka Zn. Bony s sebou se zaměří na dobovou gastronomii a každodennost a opakovat se bude třikrát. "Provedeme vás klíčovými místy tehdejšího stravování. Zavzpomínáme na bufety, jídelny a mléčné bary a nemůžeme minout těch několik, které se dožily dneška," uvedl Jan Gerych z TIC. Další tematická toulka městem se uskuteční dvakrát v červnu a její název je Zn. Klíče s sebou. Podívejte se na několik fotografických záběrů Brna z 80. let.
Na odvážné odpůrce normalizačního režimu, jako je kněz, písničkář, bouřlivák a Rytíř české kultury v jedné osobě Svatopluk Karásek, by se nemělo zapomínat. Už proto, že celý život pomáhal lidem a žil pro ně. Zemřel v prosinci 2020. O bohatém a leckdy i velmi těžkém životě Svatopluka Karáska, který se narodil 18. října 1942, vypovídá fotogalerie.
Televizní hlasatelka Kamila Moučková se stala v srpnu 1968 symbolem odporu proti sovětské okupaci. Jako první oznámila invazi z obrazovky a za své postoje přišla brzy o práci. Během normalizace se živila manuálními pracemi, za podpis Charty 77 čelila šikaně komunistických úřadů. Zemřela loni ve věku 92 let, odložené poslední rozloučení se konalo tuto středu v pražském kostele U Salvátora.
Byla to jediná kasárna v zemi, do kterých se okupanti v srpnu 1968 nedostali. Vzdor vojáků 7. výsadkového pluku patří k světlým stránkám historie československé armády. Když sovětské tanky obklíčily holešovská kasárna, velitel pluku Miroslav Šedina je "uvítal" slovy: "Jen mávnu, v oknech kasáren se objeví pancéřovky a budeš mít po tankovém praporu. Tak koukej ty své kanóny otočit." Sověti okamžitě couvli. Již o rok později ale necouvli normalizátoři. V dubnu před 50 lety se začal rodit plán likvidace pluku s cejchem "kontrarevoluční". Seriál deníku Aktuálně.cz Příběhy normalizace připomíná další kapitolu naší novodobé historie, která následovala před 50 lety po okupaci Československa.
Věra Čáslavská je se sedmi olympijskými zlatými medailemi nejúspěšnější českou sportovkyní všech dob. Odmítla však odvolat svůj podpis pod manifestem Dva tisíce slov a nikdy se nesmířila se sovětskou okupací v roce 1968, za normalizace ji vyloučili z veřejného života. Po pádu totality se do něj vrátila, ale znovu se stáhla po rodinné tragédii v roce 1993. Čáslavská by dnes oslavila 80. narozeniny.
Za minulého režimu jsem proklouzával mezi prsty, antichartu jsem nepodepsal, zanevřeli na mě, nesměl jsem nic. Ty, co ji ale podepsali, neodsuzuju, šlo jim o práci a existenci, říká herec, textař a divadelník Jiří Suchý. Divadlo Semafor, které spolu s Jiřím Šlitrem založil, letos oslaví 60 let. I dnes zůstáváme věrni našim zásadám, na kterých jsme vznikli, u nás lidé chtějí humor a hudbu, ale je třeba jít i trochu s dobou. Slovo legenda nemám rád, to musí člověk nejdřív umřít, já budu bilancovat až ve stáří, dodává.
Seriál on-line deníku Aktuálně.cz připomíná příběhy z doby normalizace před 50 lety, které následovaly po tzv. Pražském jaru i sovětské invazi v srpnu 1968. Jedním z tragických symbolů postupného lámání charakterů se stal i slavný běžec Emil Zátopek, československá atletická legenda a držitel řady světových rekordů. Od pokoření toho prvního v běhu na 10 kilometrů uplynulo právě dnes 75 let.
Česko si loni připomnělo 50. výročí okupace republiky vojsky Varšavské smlouvy ze srpna 1968. Vzpomínky pamětníků většinou popisovaly vpád cizích mocností v čele se SSSR, vůči kterým se obyvatelé tehdejšího Československa neměli šanci bránit.
Za socialismu vzniklo neobvyklé množství anekdot, průpovídek, posměšků nebo písňových parodií. Ty nejlepší zaznamenali Jakub Šofar a Jan Nejedlý v publikaci s názvem Po práci legraci, kterou je inspirován i tento kvíz. Jeho vyhodnocení se vám zobrazí po zodpovězení všech otázek.
Věříme, že kytara, kniha, film nebo humor jsou efektivnější zbraní než kalašnikov, říkají novináři a autoři třetího dílu knihy Po práci legraci Jan Nejedlý a Jakub Šofar. Za socialismu vzniklo podle nich neobvyklé množství anekdot, průpovídek, posměšků nebo písňových parodií, a některé z nich vznikaly dokonce mezi samotnými komunistickými pohlaváry. "Bezprostředně po sametové revoluci to vypadalo, že se lidový politický humor odebere na odpočinek, protože svět kolem nás je konečně v pořádku. Záhy se ale ukázaly nové absurdity, fauly a kotrmelce - a dnes je produkce humoru srovnatelná s nejvýživnějšími léty z časů socialismu," tvrdí.
