Kdo na ni chodíval do pražského divadla Semafor, pamatuje si kromě hlasu její výrazné brýle. Ve věku 83 let tento pátek zemřela zpěvačka a herečka Naďa Urbánková, pětinásobná držitelka Zlatého slavíka. Ztvárnila zaučovatelku sexu v oscarovém filmu Ostře sledované vlaky, manželku majitele mlýna v Na samotě u lesa, svědkyni vraždy ve Zločinu v dívčí škole nebo vězenkyni ve Skřiváncích na niti.
Masivní podpora dvou exkomunistů v prvním kole prezidentské volby definitivně rozřešila otázku, zda je pro českou společnost kolaborace s někdejším režimem nezměnitelnou charakterovou vadou, či napravitelnou chybou.
Nejvlivnější žijící postava české písně? Když řekneme Jiří Suchý, nespleteme se. Komplet nahrávek nás nyní přenáší do sedmdesátých let minulého století. Jak to šlo Suchému za normalizace, navíc po smrti Jiřího Šlitra? Pátrat v sedmnácti hodinách záznamů má cenu.
Moskva. Agentura TASS je zplnomocněna oznámit, že 10. listopadu 1982 zemřel předseda prezidia Nejvyššího sovětu a generální tajemník ÚV KSSS soudruh Leonid Iljič Brežněv. Prvním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu byl soudruh Brežněv zvolen v roce 1964, aby se o dva roky později… a dost. Dost toho nechutného retra.
Vesele lze žít také v demotivujícím prostředí, pokud má člověk odvahu dělat si blázny úplně ze všeho, pochopitelně i sám ze sebe. Do této maximy se dá shrnout poselství režiséra a výtvarníka Karla Fuksy v nedávno vydaném memoáru nazvaném Bůh je z Brna. Otázkou zůstává, nakolik je ono veselí uzavřeno v branách města a doby, kdy se odehrálo.
Jak vypadala vánoční výzdoba a jaké dárky si děti přály pod stromeček v socialistickém Československu, připomíná výstava v Retro muzeu Praha v obchodním domě Kotva. Ukazuje třeba to, že sváteční stromky lidé zdobili dle lokální tradice, na Moravě byly oblíbené slaměné ozdoby a jablka, v severních Čechách vévodilo foukané sklo.
Fotograf Jaroslav Kučera právě otevřel svou novou výstavu Klid před bouří v pražské Leica Gallery. Stejně jako připravovaná kniha popisuje běžný život za normalizace, včetně toho, co se odehrávalo na komunistických slavnostech, v začouzených interiérech vináren i za zdmi dívčích vysokoškolských kolejí. Bylo to období dusna. V bouři, která smete komunistický režim, věřil jen málokdo. Přesto přišla.
Petr Pavel se možná nakonec prezidentem nestane, už nyní ale uspěl. Donutil českou společnost k notně opožděné diskuzi, jak posuzovat normalizační kádry, které se zároveň osvědčily při budování polistopadového režimu.
Slavíci z Madridu, Tereza, Jó, třešně zrály a další písně zůstávají spjaty s naléhavým barytonem Waldemara Matušky. Obsáhlou monografii pěvecké hvězdy 60. a 70. let minulého století teď s podtitulem Snům ostruhy dát vydal hudební novinář Michal Bystrov.
Vtip, smutek, začouzené interiéry vináren, akty studentek ze strahovských kolejí a k tomu tísnivé dusno normalizace. Fotograf Jaroslav Kučera vybral více než 260 fotografií ze sedmdesátých a osmdesátých let, přidal k nim příběhy a vydal osobní svědectví o době "klidu před bouří".
Před 51 lety se nad Československem odehrálo nevídané drama, které se stalo předlohou pro ikonický díl Mimikry normalizačního seriálu, který vznikal k 30. výročí vzniku SNB. Skupina mladých lidí unesla letadlo, aby se dostala přes uzavřené hranice na Západ. Zabila přitom pilota. Státní bezpečnost rozjela vyšetřovací akci s krycím názvem Hašiš. Falšovala dopisy, aby mezi mládeží vyvolala sváry.
Do boje o nejvyšší úřad se hlásí zástup normalizačních komunistů. Za členství se omlouvají, zároveň se ale chlubí kariérou, na kterou by bez proslulé stranické legitimace nedosáhli.
Televizní minisérie Iveta, kterou lze vidět na portálu Voyo, zblízka pohlíží na emotivní prožívání hvězdy české pop-music Ivety Bartošové v úplných začátcích. Zdá se dokonce, že citová vzedmutí jsou jádrem vyprávění, jež si snad přálo mít rysy bezproblémového mainstreamového písničkového hitu.
Minisérie o pěveckých počátcích Ivety Bartošové, jejíž první díl je od pátku přístupný na online platformě Voyo, připomíná retro pohádku. Populární zpěvačku představuje jako princeznu českého popu, kterou nezajímalo nic než zpěv a láska.
Karel Gott si za svého života tak úzkostlivě střežil vlastní mediální obraz, že o něm většina jeho biografií mluvila jen v dobrém. Hudební publicista Pavel Klusák, čerstvý držitel ceny Magnesia Litera, ve své knize Gott: Československý příběh nabízí kritičtější pohled. V rozhovoru mluví o zpěvákově marné snaze zůstat mimo politiku, komplikovaném vztahu s otcem i angažmá v západním Německu.
Tak tohle jsem opravdu nečekal, pravil po vzoru Karla Gotta novinář Pavel Klusák. Jeho publikace o nejznámějším českém zpěvákovi v neděli večer získala hned dvě ceny Magnesia Litera. Včetně té hlavní pro knihu roku.
Dobu dnes charakterizuje návrat pojmů, které jsme již dávno vyhostili z všedních životů: pandemie, válka… a mohli bychom dodat i cenzura. Ta u nás sice nehrozí, ale v Rusku během několika dní z veřejného prostoru vymýtila prakticky všechny neschválené informace a zakázané názory. Nová kniha novináře Davida Klimeše připomíná, jak u nás fungovala před listopadem 1989.
Kdyby Rusko zaútočilo i na nás, jak bychom se drželi? Jako Ukrajinci? Nebo jsme už příliš zpohodlnělí? Bránili bychom Česko stejně vášnivě? Tentokrát snad ano.
Když bylo písničkáři Janu Burianovi 60 let, vydal obsáhlou knihu o svém otci, avantgardním divadelníkovi Emilu Františkovi Burianovi. Letos na jaře oslaví sedmdesátku a znovu nebude bilancovat sám. Uspořádal deníky své matky, dramatičky a herečky Zuzany Kočové, která žila v letech 1922 až 1988.
Novému románu Petry Hůlové by se měli obloukem vyhnout příznivci uvěřitelných příběhů, které se odehrávají na pozadí dějin přesně tak přehledných, jak nás učili ve škole, akorát to nevyprávěli takhle pěkně. Knihu nazvanou Liščí oči naopak ocení ti, kdo mají rádi divoké románové kutilství, jež nedbá na úhlednost a nestydí se dospět k bizarním řešením.
