V soukromí vládce Kremlu a vší Rusi oslavuje své kulatiny, veřejně se raduje z dalšího rozšíření území, na němž poroučí. Gratulanti se však vytratili. Někteří za sebou bouchli dveřmi už před časem, jiní mizí až teď a raději potichu. Čím dál osamělejší oslavenec si pak sám nadělil dar, z kterého jej bude bolet hlava. V tom lepším případě.
Burjati, Tuvinci, Dagestánci či Čečenci. Ruský prezident Vladimir Putin chce mobilizací získat pro agresi na Ukrajině dalších nejméně 300 tisíc, ale podle některých zdrojů možná až milion vojáků. Invaze se od začátku v nadprůměrném počtu účastní příslušníci některých menšinových etnik žijících na území Ruska. A mnozí z nich nyní dostávají povolávací rozkazy. Kde žijí a jak žijí?
Ruský ministr sportu Oleg Matycin prohlásil, že ruští sportovci, kteří v rámci částečné mobilizace dostali povolávací rozkaz a budou bojovat ve válce na Ukrajině, nemohou očekávat žádná privilegia.
Jen pár dní poté, co Rusko 24. února vtrhlo na Ukrajinu, nasedl ruský režisér Vadim Kostrov do letadla a svou zemi opustil. Až zpětně si při sledování svých filmů uvědomil, že náznaky toho, že by mohla přijít válka, tu byly od nepaměti. "Přítomnost tanků a zbraní je v ruských městech normální. Vždy tam stály jako předpověď toho, co přijde," tvrdí v rozhovoru pro Aktuálně.
"Mé rodině přišla povolávací výzva. Kdybych se objevil na území Ruska, byl bych okamžitě odveden do armády. Mám ale české občanství a vláda nemá právo mě vydat," říká Rus Timofej Kožuchov, který od šesti let žije v Česku. "Není šance, že by obyčejný ruský lid dokázal režim svrhnout. Taktika, kterou využívá Putin, způsobuje, že každým rokem jsou protesty v zemi slabší," dodává.
Bývalý fotbalový reprezentant a bronzový medailista z Eura 2008 Dinijar Biljaletdinov dostal v rámci ruské částečné mobilizace povolávací rozkaz a měl by se zapojit do bojů na Ukrajině.
Rusové utíkající před částečnou mobilizací "hlasují nohama" a Evropa by jim měla poskytnout útočiště, tvrdí část evropských politiků. Další s tím ostře nesouhlasí. Jednotný postup by teď měla navrhnout Evropská komise. Pak možná přijde na řadu české předsednictví.
"Když jsme se dozvěděli o mobilizaci, všeho jsme doma nechali a naskočili jsme do auta," vypráví Dmitrij Kurilijunok, který je už nyní v gruzínském Tbilisi. Spolu se svou ženou Irinou a dcerou minulý týden projeli jihem Ruska z Krasnodaru do města Miněralnyje Vody, odkud se v tuto dobu vydávají desítky tisíc Rusů k hranicím se sousední Gruzií. Nechtějí narukovat a bojovat na Ukrajině.
Rezervisté vědí, že pokud se odvodu nevyhnou, může je čekat zmrzačení či smrt, každopádně však peklo. Snad jim dojde, že v téhle válce nejde o matičku Rus, ale jen a jen o Putina.
„To, co je v Gruzii na první pohled vidět, je značné navýšení rusky mluvících lidí a prudký nárůst cen, který na příval Rusů reaguje. Nápor na hranicích je očividný,” říká Marek Ruščák, ředitel odboru výzkumu jaderné bezpečnosti SÚRO, který je momentálně v Gruzii. „Gruzínci nevnímají konkrétní Rusy jako nepřátele. Bojí se ale, že za nimi přijde i Rusko. Že znovu nastane to, co už zažili,” dodává.
Rusové, kteří ze země utíkají kvůli tomu, že se chtějí vyhnout mobilizaci, nesplňují v Česku podmínky pro udělení humanitárního víza, sdělil ministr zahraničí Jan Lipavský. Ruský prezident Vladimir Putin ve středu vyhlásil částečnou mobilizaci. V reakci na to začali Rusové ze země hromadně prchat.
„Putin nemohl udělat větší chybu. Lidé nejsou připraveni bojovat ani za něj, ani za Rusko. Chtěli dál sedět na gauči a koukat se v televizi na to, co se děje na Ukrajině,” říká ruská novinářka, redaktorka Echa Moskvy a Deníku N Jekatěrina Kanakova. „Neexistuje možnost, jak by si Putin mohl zachovat tvář. Teď se snaží jen zachránit si život. Ví, že válka je prohraná,” dodává.
„Mobilizace je projev toho, že to Rusku nejde podle plánu. To ale mohli tušit už na začátku března, kdy se jim nepovedlo dobýt Kyjev. Mobilizace řeší Rusku problém s počtem lidí, ale ne s jejich kvalitou, která je chabá,” říká vojenský analytik Jan Ludvík. „Nemyslím si, že by Putin chtěl použít jaderné zbraně proti Ukrajině. Rusku by to nepomohlo, naopak by mu to přineslo mnoho starostí,” dodává.
Obyvatelé Moskvy ve středu reagovali na nařízení Vladimira Putina o částečné mobilizaci vojáků v záloze. Ruský prezident tím chce podpořit svoji vojenskou invazi na Ukrajině.
Po středečním vyhlášení částečné mobilizace vzrostl v Rusku zájem o letenky pryč ze země a prudce stoupla také jejich cena. Rusové začali ve velkém skupovat lety do destinací, které jim zůstaly po uvalení západních sankcí přístupné. Podle údajů serveru Aviasales tak byly na středu vyprodány hlavně přímé lety z Moskvy do tureckého Istanbulu či arménského Jerevanu, kam ještě Rusové mohou bez víz.
Eskalací Ruskem rozpoutané války na Ukrajině a reakcí na ruský vojenský nezdar je podle prezidenta Miloše Zemana a zástupců české vlády částečná mobilizace, kterou vyhlásil ruský prezident Vladimir Putin. Česko i další státy Evropské unie budou Ukrajině dál pomáhat, uvedl premiér Petr Fiala. Plánovaná referenda v okupovaných regionech o připojení k Rusku Česko nikdy neuzná, řekl ministr zahraničí.
Po půl roce od začátku invaze na Ukrajinu se postup ruských vojsk v podstatě zastavil. Ukrajina zahájila protiofenzívu na jihu země a snaží se dobýt okupovaný Cherson. Ruským jednotkám podle odborníků docházejí síly i motivace. Na stole je možnost všeobecné mobilizace, ta by ale pro prezidenta Vladimira Putina mohla znamenat politický konec.
Prohráli bychom, ale byli bychom sebevědomější, čestně prohrát je lepší než vzdát se bez boje, říká vojenský historik Eduard Stehlík. Před 80 lety byla podepsána Mnichovská dohoda o postoupení pohraničních území Československa hitlerovskému Německu. Je nesmyslné nás vinit z poraženectví, lidé byli připravení republiku bránit, pro komunisty bylo později pohodlné říkat, že jsme ti slabí, kteří nikdy nebojovali, ale nemáme se za co stydět, vojáci i občané za války bojovali a umírali, upozorňuje Stehlík.
Před 85 lety řešili obyvatelé Československa velké dilema, zda se se zbraní v ruce postavit nacistické přesile. Jejich oporou bylo mj. horečně budované opevnění na hranicích s Německem. Příkladem je i věrně dochovaný pěchotní srub Březinka u Náchoda. V době mobilizace 1938 byl plně vybaven a vyzbrojen.
Při mobilizaci před osmdesáti lety 23. září 1938 byli připraveni padnout v pohraničních pevnostech, zúčtovalo s nimi však gestapo a komunistická StB.
