








Více než půl tisíciletí fascinoval svět a zároveň mátl vědce a historiky umění. Teď se zdá, že Vitruviánský muž Leonarda da Vinciho konečně odhalil své tajemství. Londýnský zubař Rory Mac Sweeney ve své studii tvrdí, že klíč k záhadným proporcím ikonické kresby se skrývá na nečekaném místě – v mužově rozkroku.



Nástěnné malby odkryli pracovníci rychnovského muzea v bývalém kapucínském klášteře v Opočně na Rychnovsku. Jde o výjimečný nález, protože pro kapucínské kláštery byl typický prostý styl architektury i výzdoby. Objev potvrzuje legendu z 19. století, která o výmalbě chodeb kolem takzvaného rajského dvora vyprávěla.



"Měl jsem nulové sebevědomí, protože jsem na základní škole zažíval šikanu. Spolužáci na střední byli zároveň neuvěřitelně talentovaní. Raději jsem se tak uchýlil k něčemu, co mě vnitřně uklidňovalo, a to byla fotka," říká vystudovaný fotograf a dnes malíř Jiří Bartoš, který tento rok končí na pražské UMPRUM. K malbě se vrátil před třemi lety. "Malba mě zachránila. Díky ní jsem se začal mít rád."



Mezi přední současné figuralisty řadí kurátor Karel Srp malíře Martina Krajce, kterému se rozhodl uspořádat výstavu v pražské Galerii Villa Pellé. Potrvá do 12. ledna příštího roku a ukazuje rozsáhlý soubor obrazů vytvořený přímo pro bubenečskou vilu. Podle kurátora díla slučují nejrůznější styly od baroka a rokoka po dnešek. Mimo jiné poukazují na dočasnost a pomíjivost krásy i bohatství.



Její obrazy jsou jako vystřižené z fantasy světa. Maluje hmyz, rostliny i smyšlené postavy nebo stvoření inspirovaná mytologií. Náměty mohou znít banálně, za nimi jsou ale až existenciální úvahy o spojitosti životních cyklů motýlů a lidí. Anna Ruth, jedna z nejzajímavějších malířek mladé generace, do 11. ledna příštího roku vystavuje v pražské Bold Gallery.



Dvě kontrastní výstavy na zimu připravila Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem na Litoměřicku. Ve foyer lze vidět více než čtyři desítky satirických maleb současníka Jiřího Petrboka. V hlavním sále jsou pak umístěné tradičnější práce Břetislava Bartoše, který žil v letech 1893 až 1926 a tvořil obrazy se sociální tematikou zachycující dělníky a krajinu průmyslového Ostravska.



Děti v troskách nehostinného sídliště, fantaskní bytosti se zvířecími částmi těl a výjevy z vesmíru. V pražském Centru současného umění DOX až do 5. ledna příštího roku vystavuje malíř Josef Bolf. Do popředí tentokrát staví drobné formáty. "Potřeboval jsem v tu chvíli o obrazech přemýšlet jinak. Baví mě, že na malé ploše musím tah namísto rozmachu zastavit," říká.



Byl to člověk duchovní, přemýšlivý, bojující se svou sexualitou i posedávající ve vyhlášeném nočním podniku na Václavském náměstí. Národního klasika, výtvarníka Jana Zrzavého, představuje nová výstava v humpoleckém centru 8smička. Potrvá do 29. září. Umělce, který neprávem získal pozici jakési "Babičky mezi malíři", ukazují kurátoři Miloš Doležal a Martin Herold v novém světle.



Po několika letech experimentálních postupů se výtvarník Petr Nikl vrátil k tradiční malbě štětcem. Působivou sérii obrazů, jejichž hlavním motivem jsou žebráci se psy, nově vystavuje v sálech hospodářských budov Východočeského muzea v Pardubicích. Přehlídka potrvá do 8. září, připravil ji kurátor Radek Wohlmuth.



Asi 50 děl, od autoportrétů přes obrazy politiků jako bývalého prezidenta Miloše Zemana až po popové hvězdy, zahrnuje nová výstava děl Adama Štecha v pražském Centru současného umění Dox. Začala minulý týden, potrvá do 6. října. Jmenuje se sice podle slavného francouzského spisovatele Michela Houellebecqa, neilustruje však jeho dílo, ani mu neskládá poctu.



Pastel Jaro od Jana Zrzavého byl na čtvrteční aukci společnosti Arthouse Hejtmánek vydražen za 5,5 milionu korun včetně přirážky. Stal se tak autorovým nejdražším prodaným dílem na papíře.



Co nejlépe vystihuje člověka? Malíř Daniel Pitín tak dlouho zakrýval a rozmazával části svých imaginativních obrazů inspirovaných filmem, až dospěl k radikálnímu kroku: zcela vymazal lidskou tvář. Nějakým kouzlem tím téma člověka posílilo. Přesněji člověka a jeho budoucnosti.



Olejomalba Františka Kupky nazvaná Conception/Danae (Početí) byla na nedělní pražské aukci prodána za 115 milionů korun. Podle Viktorie Kosejkové z aukční síně Adolf Loos Apartment and Gallery činí celková cena s přirážkou 126,5 milionu korun, což z Početí dělá nejdražší Kupkův obraz vydražený v Česku – a také vůbec nejdražší obraz prodaný na aukci v českých dějinách.



Na podzim 1969 se mladý student německé výtvarné akademie vyfotil, jak osaměle hajluje před evropskými památkami. Někdy v holínkách a jezdeckých kalhotách, jindy zpustlý jako hippie zdvihal pravici před římským Koloseem, sochami francouzských králů či na úpatí vesuvského kráteru.



S manželem Pavlem Brázdou nejprve dlouho nemohli vystavovat, následně ji známější muž trochu zastínil. Až v novém tisíciletí se o tvorbu Věry Novákové začala více zajímat širší veřejnost. Jedna z nejoriginálnějších českých malířek 20. století zemřela tuto sobotu ve věku 96 let. O úmrtí informovala její vnučka Justina Kletečková.



Dvě malířské výstavy před Velikonoci otevřelo pražské Museum Kampa. Do 19. května tu nově lze navštívit skupinovou přehlídku 13 autorů nazvanou Preparing for Darkness, Vol. 8, kterou připravil berlínský kurátor. Druhá přehlídka představuje tvorbu Jana Merty a Petra Veselého, výrazných malířů z generace, jež na scénu vstoupila v 80. letech minulého století.



Na obrazu kytice vystaveném v galerii uprostřed Prahy se zřetelně rýsuje obtisk podrážky. Není to ale vandalství. „Různě po tom šlapu, plátna válím po zemi, leju na ně vodu,“ vysvětluje výtvarník Jakub Špaňhel. Jeho nejnovější díla ukazují, že i hrubým zacházením lze dosáhnout lehkosti.



Nový trend, který se bude týkat hlavně mladé generace. Umělecká natěračka Klára Pětovská pomocí barev předělává bytové kuchyně, koupelny a další prostory. “Určitě jde o ekologičtější variantu. Když si lidé navíc zvolí tuto cestu, utratí zhruba pětinu až třetinu prostředků, než kdyby si koupili novou kuchyň v hobby marketu,” říká.



„Byla jsem jedna z mála, koho bavilo pořád dokola kreslit hrušku s jablkem,“ vzpomíná jednatřicetiletá malířka Ester Knapová, jak studovala střední uměleckoprůmyslovou školu na pražském Žižkově. Její zasněné i nostalgické obrazy vypovídají o současném světě mnohé především proto, že ho naprosto vytěsňují.



Poprvé vzal štětec do ruky ve dvaceti během jedné bezesné noci. Od té doby maloval každý den, postupně "sekl" s profesí elektrikáře a pod přezdívkou Filart se na sociálních sítích v Česku stal jedním z nejsledovanějších účtů o výtvarném umění. Nyní to pětadvacetiletý malíř samouk Filip Šícha dopracoval až do ateliéru malby na Fakultu umění a designu Ladislava Sutnara v Plzni.



Surrealistický obraz českého malíře Jindřicha Štyrského Trauma zrození se tuto středu v Paříži nevydražil. Aukční síň Sotheby´s odhadovala jeho cenu na 3,5 až pět milionů eur. Zájemci však nabídli méně. Dražba byla nakonec podle údajů na webových stránkách síně ukončena bez prodeje.



Pracovníci pařížského muzea Louvre ve středu sundali ze zdi jednu z nejznámějších světových maleb. Obraz Svoboda vede lid na barikády od francouzského malíře a představitele romantismu Eugèna Delacroixe čeká restaurování, které potrvá do jara 2024, píše agentura AFP.



Pouliční graffiti je většinou ve městech možné vidět na každém rohu. Někteří umělci však dokážou svému dílu vdechnout trojrozměrný život, který kolemjdoucím přivede stav beztíže, nebo jim naopak přitíží. Podívejte se na fascinující díla, která vás na malou chvíli vezmou do "říše za zrcadlem" tohoto streetartového druhu umění.



Přes kamenný železniční viadukt v Kryštofově Údolí jezdí vlaky z Liberce do České Lípy. Pohled na ně je jedním z důvodů, proč se sem před lety přestěhovala malířka Zdena Šafka. "Výhled na ten krásný most z roku 1900 je úžasný zážitek, který jsem mockrát zpracovala," říká umělkyně, jež viadukt znázornila v různých barvách i ročních obdobích.



Malíř Jan Vytiska prý nikdy nebyl u psychiatra. Kostlivci prorostlí vegetací, oběšenci, červi, vyhřezlé oči i děti s kozími rohy, kteří vykukují z obrazů jeho dosud největší výstavy v pražském Doxu, jsou sugestivním odrazem autorova vnitřního nastavení, nikoli důsledkem arteterapie neboli léčby uměním. Vytiska nicméně zastává názor, že člověk by se svou negativitou měl pracovat, ne ji pohřbívat.