Nepřejeme Miloši Zemanovi zdravotní problémy, ale pokud se jeho stav zhoršil, pokud existují časoplochy, kdy není možné s ním mluvit, kdy musí být držen mimo dosah premiéra a dalších politiků, máme právo to vědět. Potom nemůže svoji funkci vykonávat.
Po ústupu koronaviru opět na unijní scénu přichází spor o azylová pravidla. Premiér Andrej Babiš však zvolil tu nejhorší taktiku: maximálně vystrašit spoluobčany před volbami a minimálně se podílet na společných řešeních.
Obě koalice představují naději na pozitivní změnu. Babiš je v regresi, a tak mu zbývá jen lidi uplácet a uslibovat, ale tím si nové voliče nesežene.
Peking se vidí ve zcela jiném zrcadle, než jak ho nahlíží demokratický svět. S výjimkou česko-čínské komory a jejích detašovaných pracovišť na českých ministerstvech a v prezidentské kanceláři.
Benjamin Roll říká: „Je koho volit, výběr je snadný: jedna nebo druhá koalice“, „přímý kontakt je víc než řetězové maily a billboardy“, „rozhodne nakonec jen pár procent“.
Evropané překročili Trumpův stín. Vsadili na Ameriku, v kterou věří a již chce vést Joe Biden. Je to odvážný krok bez zaručené výhry. Ale má smysl. Vylekaně čekat, zda se nevrátí Trump, by bylo stahováním kalhot zatraceně daleko před brodem.
Musí se změnit myšlení soudců u bagatelních deliktů. Stát by se měl víc věnovat sociální práci. Nejdřív se ale musí změnit naše myšlení, myšlení společnosti.
Laťka nejvyšších českých politiků, nejvyšších ústavních činitelů, (až na naprosté výjimky, jako je Miloš Vystrčil z ODS) leží neuvěřitelně nízko, hluboko pod zemí.
Odpověděli jsme si na jednu zásadní otázku - Čína a Rusko u nás jadernou elektrárnu stavět nemají. Spousta neznámých však zůstává: bude se o zakázku skutečně soutěžit? A kdo to všechno zaplatí?
Zákonodárci se začali hádat, jaký má být minimální kantorský plat. Předvolebnímu boji obětovali úpěnlivě vyhlíženou reformu výuky.
Proti lidem v Somálsku, Sýrii, na Lesbu nepotřebujeme nic, máme všechno a ještě mnohem víc. Deset tisíc uprchlíků by se u nás rozpustilo, ani bychom o nich nevěděli.
Poslancům, kteří se roky poctivě snažili zvyšovat výdaje na obranu, abychom dostáli tomu, co jsme spojencům slíbili, rozhodně nelze upřít dobré úmysly. Celá věc ale nakonec míří přesně do míst, kam takové záměry obvykle dláždívají cestu.
Na dolu poblíž našich severních hranic je dokonale vidět, jakou paseku dělá nejen spalování uhlí, ale i sama jeho těžba. Jak ničí krajinu a prostředí, ve kterém žijeme.
Dvojice prezident – premiér nám v zahraničí neskutečně uškodila. Stejně jako takřka úplné opuštění havlovské politiky obrany lidských práv.
Aby premiér zachránil pro svou firmu pár miliard, je ochoten připravit republiku o jejich stovky. Čím více atakuje Brusel, tím více jsou v ohrožení peníze z eurofondů i Národního plánu obnovy na modernizaci země.
Evropané jsou k vizi amerického návratu do čela demokratického Západu opatrní až skeptičtí. Bojí se, že příště přijde zase nějaký Trump. Ale starý kontinent to musí s Bidenem zkusit. Nechce-li za pár let zjistit, že zbytečně propásl i to málo, co mohl získat.
S chválou exšéfa ÚOOZ Babiš riskuje, protože podle výzkumné agentury Kantar Přísaha čerpá nejčastěji z řad těch, kteří v roce 2017 dali hlas ANO nebo nevolili.
Guláš z co nejnižších daní a co nejvyšších výdajů nás brzo bude stát 60 miliard ročně jen na splátkách úroků těm, kteří nám jsou ještě vůbec ochotni půjčit.
Máme před sebou typický obraz nesoustavné, neprůhledné české zahraniční a azylové politiky. A jsme už tak daleko, že jásáme, když Zeman jednou za x let udělá něco, co lze ocenit.
Drtivé vítězství křesťanských demokratů (CDU), pokles Alternativy pro Německo (AfD) a drobný růst Zelených. Výsledky zemských voleb v Sasku-Anhaltsku představují poslední zkoušku před těmi zářijovými, během nichž Němci rozhodnou o obsazení Bundestagu i kancléřského úřadu. A jako takové vyvolávají představu, že u našich západních sousedů je už rozhodnuto. Není. Napínavé to bude do poslední chvíle.
