Nacionalistické Česko s nejpřísnější azylovou politikou v Evropské unii a zcela nefunkčním systémem pracovní migrace musí během několika dnů vše změnit. Škoda jen, že se to děje během katastrofy a až z donucení.
Měli bychom si také mnohem více uvědomovat, jak pekelnou sílu představují dezinformace a fake news, že jsou to zbraně, jež nevraždí tělo, ale likvidují svobodnou mysl.
Valerij Gergijev nebude dirigovat v newyorské Carnegie Hall ani na Dvořákově Praze. Ruští hudebníci se nezúčastní soutěže Eurovize, Anna Nětrebková nezazpívá v Dánsku. Bolšoj balet nezatančí v londýnské Covent Garden a Ruský státní balet Sibiř nedokončí anglické turné. Po čtvrtečním útoku na Ukrajinu se ruští umělci dostávají do izolace. A ožívá otázka, jak moc se má politika promítat do kultury.
Západ je jednotný, ovšem ve své nerozhodnosti. Pokud nejsme schopni Ukrajinu podpořit vojensky, logicky se tedy musíme utkat s Kremlem alespoň na sankční frontě. I toho se ale bojíme.
Ruský prezident je obchodník se zlem, se strachem. Nenechme se tím ochromit. Když bezohlednému, brutálnímu vůdci vyhodíte z jeho karet tohle eso, dříve či později prohraje celou svoji věc.
Válka posunuje perspektivy a dokáže spojovat i nespojitelné. Agresor může sehrát nezamýšlenou roli společného nepřítele, který změní léta nezměnitelné. Putin teď donutil Evropu, aby hledala odpověď na válku, již rozpoutal. Snad přitom objeví také to, čeho dosud nebyla schopna - jednotný postoj k Rusku.
Až válka, až obrovské neštěstí začíná české občany spojovat. Až nyní můžeme chápat, že Západ, na který se tak snadno a rádo plive, má svoje nepopiratelné výhody.
Putinovo vojenské dobrodružství pro Peking představuje problém, jehož by se - slovy jednoho komentátora - za normálních okolností nechtěl dotknout ani "třímetrovou balalajkou". Vzhledem k závažnosti situace se mu teď ale nemůže dost dobře vyhnout.
První sada opatření proti kremelskému imperiálnímu režimu představuje jen začátek, následovat musí pomoc Kyjevu. V Praze založené Východní partnerství by se mělo konečně stát oporou Putinových sousedů.
Unie stále drží v krizi kolem Ukrajiny silné karty v rukou. Použít je v této kritické chvíli ale znamená vzdát se části toho, nač jsme si zvykli. Dokáže zlenivělý starý kontinent překročit svůj stín?
Praha nesmí Kyjev opustit. Zároveň ale musíme začít bojovat i na domácí frontě - proti dezinformacím dělá stát stále málo. To se musí zásadně změnit.
V rozlezlém, prostor zošklivujícím, destruujícím graffiti je něco, co se silně podobá plechovým miláčkům hyzdícím ulice a reklamám, jež taky rády okupují naši mysl.
Pokud nechceme celé volební období strávit mimořádnými schůzemi, vládní i umírnění opoziční poslanci by měli rychle najít shodu nad úpravou pravidel parlamentní debaty při schvalování zákonů.
Hlava státu neurvale, ale celkem správně zkritizovala státní rozpočet. Schovávání dluhů do budoucna nejsou rozumné úspory. A ať se nakonec ušetří sebevíce, bez zdvihání daní to prostě nepůjde.
Obviňovat americká média, že nekriticky přebírají informace Bílého domu, je neznalost nebo záměrná lež. Kontrola moci ze strany novinářů ve Spojených státech není dokonalá, ale v Rusku není žádná.
Bylo by zajímavé porovnat naši slušnou ekonomickou zdatnost s tím, jak si vedeme v jiných sférách, které se nedají tak snadno změřit a vyčíslit.
Je absurdní, aby jedna z nejhomogennějších zemí Evropy, navíc po dekádách socialistického direktivního rovnostářství, měla tak propastné rozdíly mezi školami. Česku se to přesto podařilo a politici to bohužel stále nevnímají jako naléhavý problém.
Drama kolem ruského obklíčení Ukrajiny nebere konce. Americké zpravodajské zdroje explicitně opakují, že invaze může nastat "kdykoli", a Kyjev zuří. Cení si klíčové podpory USA, cítí se ale jako fackovací panák v nepřehledné velmocenské hře, která nebere ohled na skutečné životy Ukrajinců.
Zvenčí to vypadá, že se ve sněmovně zbláznili, že se urvali od reality. Jenomže skutečnost je horší. Okamura intenzivně pracuje na zpochybnění našeho zakotvení v Evropské unii, na rozkladu demokracie.
K opravdové změně nebude stačit dělat věci jinak než Andrej Babiš, nýbrž dělat je lépe a otevřeněji. Pak se také může vrátit důvěra v "normální" politiku.
