Skupinu bratří Mašínů, jejíž útěk do Západního Berlína v roce 1953 bývá označován za jeden z největších příběhů studené války, navrhla sněmovna na státní vyznamenání. Dříve to opakovaně zkoušel Senát, nikdy ale neuspěl. Je na čase to změnit. V době, kdy si připomínáme osmdesáté výročí heydrichiády a sledujeme hrdinný ukrajinský boj za svobodu, by se ocenění pro Mašíny stalo velmi výmluvným gestem.
Podle toho, co říká bývalý detektiv Karel Tichý, ono údajné kupování nesvéprávnosti okolo Michala Redla trvá již zhruba dvacet let a jedou v tom psychiatři i advokáti.
Měli bychom ji totiž (také) obnovovat. A prozatím největší krok k tomu udělala tento týden Evropská komise. Po letech příprav představila pravidla, která - pokud je sedmadvacítka schválí - už během několik málo let začnou vracet do evropských krajin živou přírodu ve velkém i malém. V dobrém bychom se tak konečně rozešli s jednou úspěšnou tradicí starého kontinentu.
Dopravní zácpy by s odstraněním cyklistů samozřejmě neskončily. Aut jezdí víc a víc. Ani zdražení pohonných hmot na ucpanosti Prahy nic nezměnilo.
Stalo se už místním zvykem tradovat, že žijeme v zemi, jejíž obyvatelé se před agresorem vždy skloní a kolaborují. Kdo a proč nám vlastně tak sebemrskačskou mantru vnutil? Jak k ní přijdou ty desítky tisíc lidí, kteří za svou odvahu zaplatili životem?
Předseda musí hnutí čistit, odlivu voličů od STAN však nezabrání. Kam půjdou? Ani k Babišovi, ani k SPD. Mají jiné preference. Posílí vykroužkované Piráty, nikoli ANO.
Francouzské volební léto je u konce. Emmanuel Macron sice obhájil post prezidenta, ale následně nezískal většinu křesel v Národním shromáždění. Místo rozkazování bude muset vyjednávat.
Bída společnost rozděluje ještě víc než dezinformace. Experti vědí, jak lidem pomoci, ale vláda se jejich radami neřídí. Buď na to nemá, nebo prostě nechce. Obojí je špatně.
Policisté v kauze Hlubuček nesmí ani na chvilku váhat, zda už nevyšetřují moc vysoko. Což půjde obtížně, když předseda skandálem postižené strany je zároveň ministrem vnitra, který si navíc nedávno vybral nového policejního prezidenta.
O budoucnost Evropy se neválčí jen na Donbasu. Zápas se o ni svádí i v hlavách lidí po celém kontinentu. A nemají-li jeho další směřování určovat extremisté, musí unijní vlády "zbrojit" i doma.
Česká zahraniční politika je po letech rozlomení srozumitelná a jednotná. Ve Washingtonu oceňují naši pomoc Kyjevu. Praha je pro Washington partnerem s cennou ukrajinskou zkušeností, o kterou se Američané zajímají.
Starostové a nezávislí předvádějí, že se politikům nesmí věřit. Bez velkého maléru dnes zbývají jen Piráti.
Celá unie má vůči Ukrajincům obrovský dluh. Táhli jsme to s Putinem, vyrobili jsme Putina. A oni ho teď za nás krotí. Oni mu ukazují, co je to svoboda.
Iluze, že levné půjčky na bydlení tu zůstanou už navždy, končí ošklivým karambolem a spoustou těžko řešitelných situací. Pokus nastavit hypotečním úrokům státní strop by ale otevřel dálnici do pekla.
Za současný stav planety neseme vinu my staří. Snažit se ze všech sil zastavit její oteplování a ničení, je naše povinnost. Dlužíme to těm, kdo přijdou po nás.
Koalice PirSTAN ztratila smysl. Obě její části se obejdou bez ní. Naopak koalice Spolu se stává záchranným kruhem pro tonoucí lidovce i pro topkaře. Bez ní by do sněmovny neprošli.
Když v dobrých časech politikaření převáží nad politikou, dá se to chvíli vydržet. Když se to ale stane v krizi, je to tragédie. Jako nyní.
Na rozdíl od aféry Watergate, kdy chtěli znát pravdu demokraté i republikáni, se Amerika teď rozdělila na dva národy. Republikáni věří v demokratické volební "podvody". Demokraté zase tvrdí, že republikáni chtějí omezit rovný přístup k volbám.
Na Hrad se nerve, odstoupí, pokud se najde někdo, kdo bude mít větší reálnou šanci než on a kdo bude pro západní liberály přijatelný díky své orientaci a hodnotám. O. K. postoj.
Svět se znovu láme na dva bloky a narůstá přetahování o prostor mezi nimi.
