Byli hladoví, zesláblí, mnozí na hranici smrti. Takhle zastihla koncem ledna 1945 sovětská Rudá armáda poslední zbytky vězňů v komplexu nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau na jihu Polska. U příležitosti 75. výročí jeho osvobození, které připadne na 27. ledna, připomínáme příběhy přeživších nacistických hrůz.
Izraelského umělce už štvaly praštěné fotky u Židovského památníku v Berlíně, kterými se lidé chlubí na sociálních sítích, aniž by si uvědomovali, kde je ve skutečnosti pořídili. Vzal proto selfíčka z pietního místa, která našel na Facebooku a Instagramu, a předělal je do prostředí koncentračního tábora. Z jeho projektu Yolocaust se stal hit sociálních sítí.
Každý z účastníků schůzky obdržel jeden protokol, který byl přísně tajný, a řada exemplářů se v chaosu konce války ztratila. Po ní byl objeven jen jeden exemplář tohoto patnáctistránkového dokumentu.
Česká spisovatelka Radka Denemarková měla v druhé půlce února letět do Číny přednášet o holocaustu. Místo toho ale zůstane doma.
Památník obětem holocaustu v Berlíně je podle člena strany Alternativa pro Německo (AfD) památníkem hanby. Místo něj by Björn Höcke na místě rád viděl památník věnovaný umělcům a filosofům, kterých má Německo více než jiné národy. Jeho slova odsoudili představitelé všech ostatních německých stran a někteří spolustraníci, generální tajemník Rady Evropy či předseda německé Ústřední židovské rady.
Velká Británie přijme jednotnou mezinárodní definici antisemitismu. Slibuje si od toho účinnější boj s nenávistnými projevy vůči Židům. V Británii žije pátá největší židovská komunita na světě. Počet protižidovských incidentů vzrostl v první polovině letošního roku o 11 procent. Uvádí to organizace Community Security Trust, která se zabývá bezpečností britské židovské komunity.
Ve věku 99 let zemřel Adolf Burger, poslední žijící pamětník padělatelské dílny v nacistickém táboře Sachsenhausen. Aby si zachránil život, musel se podílet na největší padělatelské akci v dějinách. V rámci nacistické operace Bernhard spolu se svými spoluvězni padělal více než sto milionů liber. O svých vzpomínkách napsal knihu „Číslo 64401“, která byla zfilmována, snímek v roce 2008 získal Oscara.
"Tenkrát, když Židé museli čistit ulice, Vídeňané stáli a smáli se. Teď se znovu někdo snaží v lidech toto chování vyvolat," promlouvá v emotivním videu devětaosmdesátiletá Rakušanka Gertrude, která přežila Osvětim. Snaží se tak apelovat na rakouské sousedy, aby v nadcházejících prezidentských volbách nevolili krajně pravicového kandidáta s protiimigrantskou rétorikou Norberta Hofera. Video se objevilo na Facebooku druhého prezidentského kandidáta Alexandra Van der Bellena. Na sociálních sítích mělo mimořádně silný ohlas.
Až 50 tisíc osob spoluodpovědných za hrůzy 2. světové války pobírá zvláštní penzi pro takzvané "válečné oběti", které odsouhlasilo v roce 1950 tehdejší západní Německo. Mezi 4,4 miliony příjemců však byli kromě civilistů zraněných při bombardování také příslušníci SS střežící vyhlazovací tábory. Desítky tisíc takových lidí měli podle zákona z roku 1998 o tyto důchody přijít. Ve skutečnosti o důchod v letech 1998 až 2013 přišlo ale pouze 99 osob.
Ve dvanácti letech deportovali Helgu Weissovou s rodiči do terezínského ghetta. Zde tatínek Otto napsal příběh o tom, jak se šel Bůh podívat do Terezína. Helga knihu ilustrovala. Později byl otec zařazen do transportu do Osvětimi, kde byl zřejmě hned poslán do plynu. Za tři dny sem dorazily také Helga s matkou. Měly "štěstí", po deseti dnech pekla se ocitly v pracovním táboře ve Freibergu. Konec války prožily v Mauthausenu, osvobození se dočkaly, když už se loučily se životem. Helga si během války vedla deník, podobně jako Anna Franková. Má však šťastný konec – Češka přežila, dnes je uznávanou malířkou. Deník vyšel před čtyřmi lety, nyní vyšla i kniha, jež přečkala válku zazděná v Terezíně.
Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako v případě Deníku Anny Frankové jde o dílo mezinárodního významu, jež se stane součástí paměti lidstva. Sešit přečkal válku zazděný v jedné z terezínských budov spolu s knihou I viděl Bůh, že je to špatné, kterou dívka ilustrovala a jíž napsal její otec Otto Weiss. Jedná se o výjimečné osobní svědectví z terezínského ghetta, byť jde o satiru, má svůj historický význam.
Švédské úřady formálně prohlásily za mrtvého diplomata Raoula Wallenberga, který během druhé světové války zachránil desetitisíce maďarských Židů před deportací do koncentračních táborů. Informovala o tom v pondělí agentura AP. Wallenberga v roce 1945 zatkla v Budapešti sovětská kontrarozvědka a od té doby je nezvěstný. Švéd Wallenberg působil za druhé světové války jako tajemník švédské mise v Budapešti, kam odešel v roce 1944 ve svých 32 letech. V maďarské metropoli během války zřídil několik úkrytů pro Židy a rovněž pro ně zajišťoval diplomatické pasy. Před deportací do nacistických koncentračních táborů tak zachránil zřejmě přinejmenším 20 tisíc Židů.
Na cestu vlakem si vůbec nepamatuju, ale kamáradka mi vyprávěla, že jsme si říkaly, že nebudeme brečet, říká Milena Grenfell Bainesová, kterou zachránil Nicholas Winton před nacisty. V té době jí bylo devět a půl roku. Zasazuje se o to, aby v Praze vyrostl památník rodičům, kteří své děti po válce už nikdy neviděli.
"Vítejte v Praze a buďte tady vždy doma," řekla primátorka Adriana Krnáčová Jiřímu Bradymu při předávání Klíče od obce pražské. Primátorka se rozhodla Bradyho ocenit poté, co ho prezident Miloš Zeman vyškrtl kvůli schůzce jeho příbuzného ministra Hermana s dalajlámou ze seznamu vyznamenaných. Opoziční zastupitelé ale kritizují, že Krnáčová Bradymu předala stejné ocenění jako čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi.
Uctít památku terezínských kluků a vzdát hold osobě Jiřího Bradyho si v úterý večer přišlo na Strossmayerovo náměstí v Praze připomenout několik stovek lidí. Událost Jirko děkujeme. Nemlčíme, kterou pořádali studenti středních a vysokých škol zapojených do projektu Terezínská štafeta navštívil i Jiří Brady. Akce se nesla v duchu vzpomínání na terezínské oběti a zazněl na ní sborový zpěv písní, které skládali „terezínští kluci“ a zároveň Bradyho přátelé z Terezína. Brady studenty při setkání vyzval, aby chodili k volbám a využívali tak možnosti ovlivňovat svět kolem sebe.
Na pietním shromáždění k připomenutí památky obětí holocaustu pořádaném studenty na Strossmayerově náměstí vystoupil i jeden z přeživších Terezína a Osvětimi, ve světě oceňovaný Jiří Brady. Pozvali ho sem organizátoři ze studentského hnutí Terezínská štafeta, jež připomíná především dětské oběti českých koncentračních táborů. Brady na akci zvané Jirko, děkujeme, nemlčíme vyzval k tomu, aby se lidé chovali především morálně správně, a nakonec přítomné mladé pokáral za to, že nechodí k volbám. "Tady nejde o mě, tady jde o demokracii," apeloval za potlesku.
Asaf Auerbach (88) je jedním z Wintonových dětí. Sir Nicholas ho zachránil před transportem do koncentračního tábora. Když se po válce vrátil z Anglie, zjistil, že je sirotek, s čímž se velmi těžko vyrovnával. I proto dnes pomáhá charitativní organizaci UNICEF. Už více než devět let věnuje každý měsíc dvě třetiny svého sirotčího důchodu na podporu dětem v nejchudších zemích světa. Na své pomoci nevidí nic zvláštního. Stačí si prý uvědomit, že má člověk dost a víc nepotřebuje, trocha empatie a pět minut na telefonu či dvě minuty u e-mailu. "Takže opravdu snad neznám nic jednoduššího než se stát věrným dárcem UNICEF," říká muž, který letos získal jednu z Cen Via Bona.
"Mělo-li Německo Hitlera, Filipíny by měly ...," prohlásil filipínský prezident Rodrigo Duterte v pátek, kdy řekl, že by nechal zabít tři miliony drogových dealerů. Nyní jeho ostrá slova vysvětluje a "žehlí" jeho mluvčí. Prezident podle jeho vyjádření neměl v úmyslu zlehčovat oběti holokaustu, ale chtěl říci, že je ochoten zabíjet, aby zachránil budoucí generace. Duterte se ujal funkce teprve v červnu a od té doby policisté zabili 1200 lidí a dalších 1800 osob přišlo o život za nevyjasněných okolností.
Z okna jsem se dívala na vlnu německých vojáků, vypadali jako černí mravenci, o okupaci jsme nic nevěděli, říká Zdenka Fantlová, která přežila vyhlazovací koncentrační tábory a napsala o tom knihu Klid je síla, řek tatínek. Dodává, že když byla v Osvětimi, nevěděla, že tam jsou vyvražďováni Židé, byla prý pořád ve střehu, co se bude dít dál. S dívkami v táboře si navzájem dodávaly sílu, vůbec si nepřipouštěly, že by tam mohly umřít, ona sama si jako oběť údajně nikdy nepřipadala. Zdůrazňuje, že neustále měla tři nepřátele – hlad, zimu a žízeň. Koncentrační tábory přežila podle ní jenom proto, že byla zamilovaná.
Ve věku 96 let zemřel v pátek večer v Německu pamětník holocaustu Max Mannheimer, známý svým bojem proti nenávisti, antisemitismu a xenofobii. ČTK to sdělil člen Mezinárodního výboru Dachau Zdeněk Pošusta. Český rodák Mannheimer prošel v době nacismu několika koncentračními tábory. Židovský spisovatel a malíř, který se narodil v Novém Jičíně na severní Moravě, byl stále poměrně aktivní a přednášel o osudu více než šesti milionů zavražděných Židů. V rámci loňské vzpomínkové ceremonie u příležitosti 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora Dachau americkou armádou Mannheimer vyjádřil obavy z nového nárůstu rasismu a antisemitismu v Evropě.
