Britská vánoční klasika Láska nebeská slaví letos 20 let a v remasterované verzi se znovu promítá v kinech. Film ale, alespoň pro část lidí, už nepůsobí tak láskyplně a pozitivně jako před lety. Diskutující na sítích, ale i novináři, mu vyčítají například to, že je sexistický, homofobní a genderově stereotypní.
Index rovnosti žen a mužů (Gender Equality Index) ukazuje Česko jako zemi, kde se čas zastavil kdesi v tiše přetrvávajícím, zatuchlém, pečlivě pěstovaném patriarchátu.
Co je tradiční, není třeba měnit, zaznívá v novém filmu Úsvit. Režisér Matěj Chlupáček si však pokládá otázku, jak se ve světě s pevným řádem žije lidem, kteří do něj nezapadají. Vypráví totiž o baťovském městě, které se musí konfrontovat s mrtvým hermafroditním dítětem. V rozhovoru vysvětluje, proč se téma intersexuality rozhodl otevřít, i když tím možná přilije olej do ohnivých kulturních válek.
Z Česka odjíždí kanadská velvyslankyně Ayesha Rekhiová. Kromě svých zkušeností z diplomatické mise, za kterou od ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti) dostala mimořádné ocenění, v rozhovoru pro Aktuálně.cz prozradila, jestli se považuje za feministku nebo proč na ni udělaly dojem české ženy. "Odvádějí tu mimořádnou práci. Jsem ráda, že se Česko v otázkách rovnosti více otevřelo," říká.
Žebříčkům návštěvnosti českých kin od minulého týdne vévodí film Barbie americké režisérky Grety Gerwig. Podle sociologa Zdeňka Slobody ale samotná panenka v Česku nikdy mezi hračkami výsadní místo nezískala. Když se konečně objevila na trhu, měla velkou konkurenci. Do té doby byla nedostupná. "Neodpovídala obrazu socialistické ženy jako zvídavé pionýrky a budoucí maminky," popisuje expert.
Našim dětem a vnukům jsme připravili velmi komplikovanou budoucnost. Nasekali jsme mnoho vážných chyb a po revoluci jsme levně vklouzli do konzumu. Mladí mají právo nám to vyčítat. Mezigenerační napětí sílí.
Žena jako bezduchý tvor automaticky podřízený manželovi, jehož primárním důvodem existence je cídit, vařit a "být hodná", když má muž zrovna náladu. Tak zobrazovaly ženy sexistické reklamy až někdy do 70. let minulého století. Byli to páni domu, kdo financoval chod domácnosti, a tak reklamní kreativci cílili slogany především na ně. Podívejte se na reklamy, které dělaly z žen domácí otrokyně.
Na mladou generaci zapomněl Babiš při covidu, zapomíná se na ni při změně klimatu, nedbá se na ni, když není přijata Istanbulská úmluva, není nově definováno znásilnění, a tak můžeme pokračovat dál a dál.
Ženy v Česku mají v průměru o 16 procent nižší platy než muži, ukázala studie, na které se podílela socioložka Alena Křížková ze Sociologického ústavu Akademie věd. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje, proč by si partneři měli rodičovskou dělit, a radí, jak zvýšit transparentnost odměňování. "V Česku se o tom v podstatě nemluví. Debata, kolik vyděláváme, je pro většinu naprosté tabu," říká.
Vstoupit sem znamená vkročit do jiného světa. Spletité cestičky vedou kolem vykořeněných keřů, zvětšených pilulek na gigantické košili a bludných chapadel vykukujících z dřevěných beden s fantaskními kostýmy. Pod plakáty s citáty návštěvník putuje až k hlavě ryby vystlané duchnami v zadní části velké dvorany pražského Veletržního paláce.
Podle průzkumu agentury Focus až 15 procent Čechů problém domácího násilí zlehčuje. Britská expertka a ředitelka programu Bright Sky Phoebe Crowderová v rozhovoru upozorňuje, že za to může nedostatek vzdělání a pochopení, že násilí není chybou oběti, ale pachatele. "Příznaky mohou být velmi nenápadné. Rodina často netuší, že se něco děje," říká Crowderová.
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku by mohl neuznávání stejnopohlavních svazků označit za zásah do práva na soukromý a rodinný život. Na "manželství pro všechny" ale shoda není, říká soudkyně za Česko Kateřina Šimáčková. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví také o tom, z čeho pramení nedůvěra Čechů v instituce a média, jaké jsou limity svobody slova nebo proč je ve vrcholné justici málo žen.
Ne každý člověk se cítí jako žena či muž. A ve svobodné společnosti přece nejde o to, jak by nás chtěli vidět druzí, ale o to, za co se sami považujeme, jak o sobě smýšlíme.
Matka, která se v domácnosti cítí jako v kleci. Děkanka, která potírá sexismus na univerzitě. Nebo policistka, která zakládá rodinu s partnerkou. Režisér Jan Hřebejk pro Českou televizi natočil minisérii Pozadí událostí, která zkoumá ženskou emancipaci a krizi mužství. V rozhovoru popisuje, proč se nepovažuje za zastánce starých pořádků i proč je debata o manželství pro všechny plná nedorozumění.
„O dopravě rozhodují převážně muži. Domnívám se, že nemají stejnou zkušenost jako matky. Měli by víc využívat data a průzkumy, které jsou dostupné. Kámen úrazu není na ministerstvu dopravy, ale na komunálních politicích,” říká senátorka Adéla Šípová. „Ve svém tweetu jsem popsala moje aktuální zjištění. Vycházím ale z dat, která uvádí ministerstvo dopravy. Reakce byly groteskní,” dodává.
Dalšími hosty vysílání jsou pneumolog Libor Havel, instruktorka jógy Růžena Lišková a režisér Jan Hošek.
Výtvarnice za své obrazy i v současnosti dostávají jen desetinu ceny, kterou sběratelé platí mužským autorům. Nelze přitom říct, že by ženy byly nedostatečně talentované a tvořily méně hodnotná díla. Za rozdílné oceňování děl může spíš skutečnost, že měli muži v uměleckém světě dlouho výsadní postavení.
Píše se druhá polovina 20. let minulého století a nová československá republika chce být moderní, efektivní i svobodomyslná. Vyjadřovat to mají také dobová pražská jatka. Právě o nich ve svém novém románu Továrna na maso píše Miloš Urban, který je hostem podcastu Na dotek.
