Lukáš Vandlis fotografuje českou přírodu, která jako by vypadla z utajených atlasů české krajiny. Jsou to místa, která objevuje sám či s Petrem Hrickem v Krušnohoří. A chrání si je jako své největší tajemství.
Fotografií roku pilotního ročníku soutěže Czech Nature Photo se stal snímek Stanislava Macíka V očekávání noci. Ten rovněž uspěl v kategorii Savci. Dalšími vítězi hlavních kategorií se stali Jiří Hřebíček, Rostislav Štefánek, Petr Bambousek, Jan Bainar, Zdeněk Dvořák a Roman Šimek.
Odvolací soud v San Francisku zamítl požadavek organizace PETA na přezkoumání spoluautorství opičího selfie. Práva tak byla nadobro přiznána velšskému fotografovi Davidu Slaterovi, nikoli makakovi. Ten se zavázal dát 25 % příjmů z prodaného snímku na charitu.
Když Viera ovdověla, nastěhovala se společně se svým dvojčetem Zdenkou do jednoho bytu. Obě stařenky už byly slepé, Zdenka navíc ani neslyšela. A žily jen jedna pro druhou. Fotografka Ivana Jašminská začala obě sestry fotit. Jeden z jejích snímků teď zaujal porotu renomované mezinárodní fotosoutěže v Kuala Lumpuru a získal třetí místo. "Myslím, že za tím je i příběh stařenek, který se za fotografií skrývá," říká fotografka.
Válečné snímky z iráckého Mosulu, syrského Aleppa, somálského Mogadiša a dalších krizových míst planety přinesly slávu brazilskému fotografovi Eduardu Martinsovi. Otiskla je i prestižní světová média jako americký deník Wall Street Journal nebo stránka britské stanice BBC. Známost Martinsovi přinesly i informace o tom, že v minulosti údajně překonal boj s leukemií. Jeho kolegové teď ale přišli na to, že fotograf některé své snímky z krizových oblastí pravděpodobně ukradl nebo počítačově upravoval. A že část jeho životopisu nesedí.
Jak se fotí sportovní fotka pod hlavičkou České fotbalové reprezentace? Jak se žije opravdu hektickým fotoživotem? Vypráví o tom Štěpán Černý, jehož fotografie dobře znáte, sledujete-li českou fotbalovou scénu. Štěpán je fotografem s výrazným a osobitým rukopisem, typické jsou pro něj barevné a živé fotografie sportovců v přirozené atmosféře.
Dění na pódiu je dobré fotit z podhledu, dav naopak z nadhledu. Stejně pečlivě je nutné dbát na pozadí. Chcete fotit na festivalech? Pak je důležité nepodcenit přípravu. Přinášíme tipy, jak na to, aby se vzpomínky neztratily jen v neostré mlze a zářivých reflektorech u pódia.
Fotograf a antropolog David Gaberle ještě ani nestihl rozeslat výtisky své knihy všem donátorům, kteří příspěvkem přes internet její vydání umožnili, a už o ní psaly British Journal of Photography i deník The Guardian. Kniha fotografií nazvaná Metropolight fascinuje netečnou, supermoderní krásou velkoměst.
Mají kravskou hlavu, ale lidské tělo. Posedávají u známých indických památek, plují na loďce nebo nakupují maso k večeři na trhu. Ve skutečnosti jde o ženy s obrovskou maskou zvířete, které je v Indii posvátné. A to natolik, že tresty za jeho zabití jsou vyšší i než za to nejbrutálnější znásilnění. Fotograf Sujatro Ghosh se rozhodl na jeden z nejpalčivějších problémů Indie upozornit sérií provokativních snímků. Své fotografie poskytl i Aktuálně.cz.
Jeho dědeček spolu se svým bratrem utekli v roce 1945 ze sovětského zajetí. Jejich více než dva tisíce kilometrů dlouhá pouť inspirovala Michala Iwanowského natolik, ze se rozhodl se do stejných míst vydat. Hlavním protagonistou jeho snímků se stala krajina coby svědek tragických lidských osudů. Fotografie pořízené na cestě, na níž strávil téměř deset měsíců, vydal Iwanowski loni v knize s názvem Clear of People. Publikace získala celou řadou ocenění a byla nominována na cenu Deutsche Börse Photography Prize 2018.
V úterý 12. června 2017 se v pražském Czech Photo Centre konala vernisáž, která spojila díla fotografů Tarase Kuščynského, Jana Saudka a Antonína Tesaře. Výstava Provokatéři české fotografie zde potrvá do 8. srpna.
„Omán je úžasný v tom, že podobná země neexistuje. Nabízí kombinaci úžasných lidí a hezké přírody. Má všechny atributy pro to, aby se tam jezdilo, ale stejně se tam nejezdí, protože nemá reklamu,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz fotograf Pavel Svoboda. Cestování propadl v době svých studií geografie. Jako milovník přírody vyrazil na několik měsíců na Island, což byl podle něj jeho největší zlom v dosavadním životě. Z koníčka se postupně vyklubala práce na plný úvazek. Podíval se několikrát do Asie, Jižní Ameriky i na Arabský poloostrov. A díky fotografování zažil mnoho neobvyklých momentů, třeba velbloudí závody v arabském Ománu.
Vladimír Ambroz je známý architekt. Výpravná kniha Akce ho však poprvé představuje také jako brněnského performera a konceptuálního umělce v době totality. V 70. letech chtěl dát svému životu naléhavější smysl a současně reflektovat pokřivenou dobu. Proto po celý den sledoval nesnesitelný program tehdejší televize, sám sebe na ulici zaparkoval jako automobil nebo vyrazil do města se zrcadlem v rukách a nastavoval je všemu, co mu přišlo zvláštní. Nebylo to v době normalizace nebezpečné? "Já bych efektivitu tehdejších represivních složek nepřeceňoval. A obyvatelé si v té době pokud možno ničeho nevšímali, aby neměli problém," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Vladimir Ambroz.
Dosud prakticky neznámá činnost Vladimíra Ambroze na poli performance, intervencí do veřejného prostoru a projevů blízkých inscenované fotografii trvala jen několik let. V 70. letech patřil k okruhu brněnské umělecké scény působící vně tehdejších oficiálních institucí. Ambrozovy práce z tohoto období odrážejí obecná civilizační témata a současně reagují na temnou atmosféru vrcholící normalizace.
Oldřich Bubák, jenž získal bronz na Světovém poháru fotografů za reportážní snímek, je muž mnoha řemesel – polárník, jenž jako první Čech došel na oba póly, cestovatel, jenž putoval po 170 zemích, fotograf, průvodce, hudebník, spisovatel, překladatel, konstruktér. Vyzkoušel si post ředitele filharmonie i dělníka v kovošrotu, hrával na bicí na lodích v Karibiku. V Tibetu mezi buddhistickými mnichy je jako doma, miluje i polární oblasti. "Miluju to tady. Mým cílem je dostat se na dno své duše, a to jde tady hrozně rychle. Když strádáte uprostřed ledové pustiny, máte ke své duši mnohem blíže než tady v pohodlí," říká Bubák.
Má za sebou třicet expedic do tropů. Je finalistou prestižní soutěže Wildlife Photographer of the Year, uspěl i v Czech Press Photo, Sony World Photography Awards a dalších soutěžích. Fotografická kariéra Petra Bambouska začala přitom vlastně jen tak mimochodem - původně byla jeho největším koníčkem teraristika a hroznýšovití hadi.
Jak vypadal největší gangster, jakého kdy Amerika poznala? Muž, který na obchodu s heroinem vydělával milion dolarů denně? Víme to jen díky fotografiím Antonína Kratochvíla. Příběh muže podsvětí, kterého Kratochvíl zachytil na svých fotografiích, nadchl režiséra Ridleyho Scotta natolik, že o něm později natočil oscarový film.
Z muzikanta, který v 90. letech podlehl hudebnímu stylu grunge, se během několika let stal uznávaný český módní fotograf. Již sedm let se věnuje focení zákulisí Mercedes-Benz Prague Fashion Week. Výběr ze souboru Catwalk - módní molo, dokonalost a krása můžete do 10. května vidět v kavárně pražské Leica Gallery.
Čím dál více mladých lidí utíká mimo města. Jedním z těchto poutníků je i Honza Řeháček aka Kopernikk. Zajímá ho příroda a reportážní fotografie, což spojuje ve svých fotografiích z cest, které podniká se svým společníkem, vlčákem Sitkou. Prostřednictvím nich pak ukazuje desetitisícům fanoušků na Instagramu krásy české přírody.
Petr Horálek je světově proslulý astrofotograf, několikrát oceněný samotnou NASA. Pracuje pro Evropskou jižní observatoř. Na své zatím poslední velké misi, kdy v Argentině fotil prstencové zatmění Slunce, mu zloděj odcizil z auta většinu fototechniky a také 80 gigabajtů dat, která představují tvrdou práci za několik posledních let. Horálek nyní začíná znovu, pomáhá mu veřejná sbírka vyhlášená Evropskou jižní observatoří. "Hrozně moc těm lidem děkuju. Data a práci mi už ale nikdo nenahradí. Měl jsem tam také rozepsanou knihu, zálohoval jsem si ji na externí disk, jejž mi taky ukradli," říká pro Aktuálně.cz Petr Horálek.
