Pojďte se s námi v novém seriálu podívat na nejzajímavější snímky, které vznikly díky fotografům, kteří pracují pro nakladatelství Economia. Jejich práci znáte z Aktuálně.cz, z Hospodářských novin a z řady dalších titulů, které pod Economii patří. V prvním díle přinášíme snímky Jakuba Plíhala.
Poprvé se potkali 21. srpna 1968, když do Československa vtrhly tanky vojsk Varšavské smlouvy. Vzájemně si vyfotili své ruce s hodinkami a pak se přes 20 let neviděli. Josef Koudelka cestoval po svobodném světě, zatímco Milan Jílek zůstával za ostnatým drátem. S rukou ze svého slavného snímku si fotograf Koudelka znovu potřásl, až když padla železná opona, která oba muže od sebe dělila.
Jeho ikonické fotografie ze srpna 1968 obletěly svět. Slavný český fotograf Josef Koudelka na nich zachytil tváře Čechoslováků, kteří v pražských ulicích protestovali proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. S většinou hrdinů svých fotek se Koudelka už znovu neviděl.
Fotograf a novinář Tomáš Vocelka získal za soubor snímků Pod pražskými věžemi prestižní cenu Czech Press Photo v kategorii Pražské proměny. Z věží nemířil na známá gotická a barokní panoramata, ale přímo dolů, do ulic. Zaznamenal geometrické linky dopravního značení, provoz, cyklisty proplétající se mezi auty, protože to vše odráží pravou, každodenní tvář města.
Fotograf Petr Slavík už čtyři roky absolvuje celou závodní sezonu s českými biatlonisty a fotí je nejen na trati, ale i v soukromých momentech, kdy relaxují. Jeho funkce je unikátní, jiné týmy funkci oficiálního fotografa nemají. Dnes s úsměvem přiznává, že když nabídku dostal, musel nakouknout do Wikipedie, co vlastně biatlon obnáší.
Tolikrát jsem přebral kokain nebo alkohol, beru prášky na posttraumatickou stresovou poruchu, líčí oceňovaný válečný fotograf Jan Grarup, Dán, který byl svědkem genocidy ve Rwandě, katastrofy na Haiti či bojů o irácký Mosul. Je to obrovský psychický tlak, který na vás působí, na druhou stranu vím, že jsem tam z nějakého důvodu - abych ten příběh předal dál, popisuje. Jsem extrémně hrdý na to, že mě lidé nechali vstoupit do svých životů, i když často stáli na velmi křehkém ledě, dodává.
V olomouckém muzeu Pevnost poznání vystavuje Jindřich Štreit seriál fotografií s názvem Ze tmy ke světlu. Jde o soubor čtyřiceti snímků zachycujících službu vězeňských kaplanů v několika českých věznicích. Výstava měla premiéru na Velehradě při Dnech lidí dobré vůle, pro velký úspěch se ji pořadatelé rozhodli představit také v Olomouci a potrvá zde až do konce srpna.
Více než pět set dobrovolníků se sešlo o víkendu na předměstí Melbourne, aby se stali součástí uměleckého záměru amerického fotografa Spencera Tunicka. Ten je známý svými instalacemi nahých lidí uskupených ve výtvarných formacích ve městech. S dokumentováním naháčů začal v roce 1992 v New Yorku. Během melbournského focení projektu Návrat nahoty na sobě měli přítomní pouze červenou látku. Snímky pořídil na parkovišti supermarketu Woolworths. „Zpočátku jsem byla trochu vystrašená. Ale jakmile se všichni svlékli donaha, řekla jsem si: jasně, dobře, jsem v pohodě,“ nechala se slyšet jedna z dobrovolnic Chloe Horlerová. Všichni účastníci si jako odměnu odnáší fotku z limitované edice.
Umělec působící pod pseudonymem Fotograf bez talentu zopakoval svůj sociální experiment a mezi lidi na rok vypustil pět luxusních zrcadlovek. Měsíc je měli používat a pak poslat dál. Po roce se mu vrátily čtyři a fotoaparáty nakonec stačily navštívit jen 33 domácností. Prohlédněte si některé snímky nafocené během projektu Putovní foťák 2. Češi se opět projevili jako národ pejskařů. "Miluji psy, a tak jsem fotil psy," byla jedna z nejčastějších vět, které šťastlivci obdaření na měsíc zrcadlovkou ke svému projektu uváděli.
Poslední tři roky jezdil český fotograf Garik Avanesian do Bangladéše a v přístavech, koželužnách i kamenolomu fotil tváře těžce pracujících obyvatel jednoho z nejlidnatějších států světa. Z dvaaosmdesáti snímků shlížejí na návštěvníka výstavy v Ambitu kláštera Panny Marie Sněžné na pražském Jungmannově náměstí dospělí i děti. Surové snímky každodenního života Bangladéšanů považuje Avanesian za poctu jejich pracovnímu nasazení, zároveň v rozhovoru pro Aktuálně.cz dodává, že i přes těžký život jsou velmi přívětiví a vstřícní i k cizincům.
Někdy je těžký být jen fotografem a nebýt člověkem a vnímat to i emocionálně, líčí fotograf Jiří Pasz. Poslední dva roky strávil dokumentováním české zahraniční pomoci v Jordánsku, Iráku nebo na Ukrajině. Viděl jsem operaci srdce tříleté keňské holčičky i to, jak čeští lékaři zachraňují lidem zrak, vzpomíná Pasz. Život mu prý změnila první návštěva Afriky a později i práce v Ugandě, kde se setkal s dětskými vojáky. To, když si takové peklo zažívají děti, je nejvíce emocionální, říká. Fotografie podle něj změnila společnost a má úžasnou moc vyprávět příběhy pomocí metafory a zkratky.
Koudelka fotografuje Svatou zemi. Tak se jmenuje dokument o světoznámém fotografovi s moravskými kořeny Josefu Koudelkovi. Dokument točil v průběhu pěti let jeho asistent. Jde o intimní a vůbec první výpověď o Koudelkově jedinečném tvůrčím přístupu. Sledujte debatu, která následovala po projekci dokumentu.
Držitel několika ocenění Czech Press Photo František Ortmann radí, jak vyfotografovat hezké portréty. Co považuje autor více než čtyř set titulních fotografií v nejrůznějších magazínech za důležité a čeho by se měl fotograf podle něj vyvarovat? Jaké objektivy jsou nejlepší a jaké třeba zvolit pozadí?
Svoji 14denní cestu po socialistickém Československu považuje nizozemský fotograf Ard Hesselink za jednu z nejinspirativnějších ve svém životě. Na snímcích, které po dlouhé době vytáhl z archivu a zveřejnil na blogu, se mu podařilo zachytit nejenom zajímavé momenty tehdejšího života, ale třeba i předvolební atmosféru ztělesněnou všudypřítomnými budovatelskými plakáty.
Pod názvem Opustit toto místo vystavuje od 10. ledna do 11. února českobudějovický Dům umění fotografie Roberta V. Nováka. Výstava rozšiřuje loňský stejnojmenný projekt, představený v Bratislavě.
Který fotograf, jehož snímky letos publikovala rubrika Foto na Aktuálně.cz, si vydobyl největší zájem čtenářů? Vítězem se stal reportér a svatební fotograf Vojtěch Hurych. Druhý skončil neznámý mistr, který před 120 lety fotil fotochromové pohlednice od Jadranu. Třetí místo pak patří švédskému fotografovi Eriku Johanssonovi.
Soutěž Věda je krásná se zrodila na půdě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 1. kolo proběhlo v roce 2009. Po enormním úspěchu prvních ročníků se soutěž rozrostla i mimo brány fakulty.
Makak Naruto, který proslul diskutovanou selfie fotkou, byl organizací PETA jmenován osobností roku. Jako hlavní důvod organizace uvedla, že se makak díky kauze s fotografem Davidem Slaterem stal někým, ne pouze něčím. "Narutova historická selfie zpochybnila myšlenku, kdo je a kdo není osoba a vyústila ve vůbec první soudní žalobu s cílem prohlásit zvíře vlastníkem majetku,“ citoval zakladatelku PET Ingrid Newkirkovou britský Daily Mail. Diskutovaný selfie snímek Naruta byl vyfocen v roce 2011 na indonéském ostrově Sulawesi. Britský fotograf na podzim definitivně vyhrál dvouletý soudní spor o autorství fotografie. Zavázal se však dát 25 procent svých příjmů z prodaného snímku na charitu.
Santa Cruz Del Islote v Kolumbii má rozlohu rovnající se dvěma fotbalovými hřištím. Stojí na něm necelá stovka domů a žije více než tisíc obyvatel. Na pořádek zde nedohlíží policie, ale stará se o něj místní komunita. Kolumbijský fotograf Charlie Cordero zde téměř rok dokumentuje ostrovany, jeho cílem je ukázat, jak se lidé dokážou přizpůsobit svému prostředí.
Tématu češství se fotograf Tomáš Pospěch věnoval od roku 2002. Snažil se zachytit určité zažité vzorce oblékání, hasiče, venkovské fotbalisty, vánoční cukroví, řízky a smažák, turka naservírovaného do skla, šumperák nebo chaty. Hodnotit ale svými snímky nechtěl. "Jednoznačnému hodnocení jsem se chtěl vyhnout. Nese si to pochopitelně pozitivní i méně lichotivé stránky. Někdy je to pozitivní šetrnost, jindy uťáplost a přizdisráčství. Hranice mezi kutilstvím a šetrností nebo buranstvím a čecháčkovstvím je velmi tenká," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
