Spisovatel a publicista Vladimír Škutina, který zemřel 19. srpna 1995 ve věku 64 let, patřil v 60. letech minulého století k oblíbeným tvářím československých médií. Na obrazovce se mimo jiné objevoval po boku Jana Wericha. Na začátku normalizace ale skončil - už podruhé v životě - ve vězení a nakonec v emigraci.
Do českých kin čerstvě vstoupil snímek, který řeší, co vlastně znamená být matkou a jak šedivá doba normalizace ničila osobní životy. Film byl uveden na festivalech v Rotterdamu či Karlových Varech.
První skupina 59 bělošských Jihoafričanů získala v USA status uprchlíků díky zrychlenému procesu, který jim zajistil Trumpův exekutivní příkaz. Administrativa tvrdí, že čelí rasovému pronásledování a hrozbě vyvlastnění půdy, přestože v JAR stále patří mezi nejprivilegovanější skupiny a vlastní většinu půdy i bohatství. Kritici označují rozhodnutí za politicky motivované.
"Využívání národních symbolů a osobností k propagandě režimu - to je čtvrtý bod Goebbelsovy propagandy," říká ruský učitel Pavel Talankin, který ve městě Karabaš zaznamenával, jak státní propaganda proniká do školních osnov. Vloni z Ruska uprchl, záběry se mu ale podařilo převézt a vznikl z nich dokumentární snímek "Pan Nikdo proti Putinovi".
V roce 1974 byl Josef Koudelka teprve čtvrtým rokem v emigraci, když se stal členem prestižní agentury Magnum a dostal nabídku na výstavu v newyorském Muzeu moderního umění. Pro jiného fotografa by to byl splněný sen. Koudelka požádal o pár měsíců posunutí a přehlídku svých děl ve slavné instituci pak ani nenavštívil.
"Chtěla jsem zvenku uvidět, kde je Československo v Evropě. A to člověk nevidí, když v tom sedí," vysvětlovala grafička Zdenka Rusová, proč se poprvé vydala do světa. Roku 1970 pak emigrovala do Norska, kde se stala první profesorkou grafiky i první ženou na pozici rektorky vysoké umělecké školy ve Skandinávii. Žije tam dodnes. Teď vystavuje v Praze.
Někdejší hvězda sovětské pop-music Alla Pugačovová, která kritizovala ruskou válku na Ukrajině, se vrátila do vlasti. O ostře sledované události informovala ruská státní agentura RIA Novosti. Tamní pravoslavná církev již uvedla, že čtyřiasedmdesátiletá pěvkyně by se za svou kritiku války na Ukrajině měla omluvit.
Moravská galerie v Brně tento pátek zahájila první velkou retrospektivní výstavu děl Pavla Büchlera. Konceptuální umělec žije přes 40 let ve Velké Británii, kde se stal profesorem a je zastoupen v prestižních světových sbírkách. Věnuje se práci s textem a písmem, často využívá překonané technologie, zastaralá média, materiály či předměty, kterým dává nové funkce a souvislosti.
Ve věku 76 let toto pondělí zemřela Yvonne Přenosilová, jedna z nejznámějších československých zpěvaček 60. let minulého století. Nazpívala hity Boty proti lásce, Roň slzy či Tak prázdná. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 odešla do exilu, čímž její kariéra skončila. Když se po revoluci přestěhovala zpět, oplakala, že syn nešel s ní.
Byla možná první ženskou hvězdou v historii českého rocku. Ve věku 76 let zemřela Yvonne Přenosilová, jedna z nejznámějších zpěvaček 60. let minulého století. Nazpívala hity Boty proti lásce, Roň slzy, Sklípek či Tak prázdná. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa odešla do exilu, čímž její kariéra skončila.
Milan Kundera napsal poslední větu před deseti lety a rodnou zemi nenavštívil takřka čtvrt století. Přesto byl ještě uplynulou dekádu v českém veřejném prostoru nepřehlédnutelný.
Vzdušnou čarou to k sobě mají přes jedenáct tisíc kilometrů. Přesto spolu už sto let udržují pevné přátelství. Obyvatelé Velkých Bílovic a československá komunita v severoargentinském Presidencia Roque Sáenz Peňa mají nejen společnou řeč a kulturu, ale také historii. Ve 20. letech se v provincii Chaco usídlily více než tři desítky rodin z moravského městečka.
Skupinou bratří Mašínů, romanopiscem Milanem Kunderou i postavičkami z divokých čtvrtí amerického Chicaga už se ve svých dosavadních knihách zabýval spisovatel Jan Novák. Nyní znovu rozšířil záběr, konkrétně na 64 polí. Novinku nazvanou Rozehraný život věnoval česko-americkému šachovému velmistrovi Lubomíru Kaválkovi, který žil v letech 1943 až 2021.
V nejznámější knize Vladimira Sorokina vládne Rusku car. Jeho osobní hrdlořezové, barbaři zvaní opričníci, křižují Moskvu v červených mercedesech s psími hlavami nasazenými na náraznících. Dospělé mučí, vraždí a znásilňují, děti unášejí. V duchu dobyvatele Čingischána dí, že „největším potěšením je vítězit nad nepřáteli, drancovat jejich majetek a milovat jejich ženy“.
Potulovat se mezi medvědy v hlubokých lesích severoamerických hor a sjíždět divokou řeku na kánoi bylo v době totality snem snad každého kluka, který hltal dobrodružné romány. Jan Svoboda si ho splnil. Několik let před sametovou revolucí emigroval do Kanady, kde se každoročně vydává všanc divoké přírodě. Přestože má na přežití trénink, ocitl se i v krizových situacích, kdy mu šlo o život.
Po komunistické revoluci v roce 1917 musela ruská elita opustit svou rodnou zemi. V Evropě je mnohdy nechtěli přijmout, ale Československo migrantům štědře pomáhalo. Byli to vědci, profesoři i umělci a dostali možnost nadále studovat, učit nebo tvořit. Ti, kteří v Rusku zůstali nebo se vrátili, většinou nepřežili. Osudy emigrantů sleduje nový výzkum historiků z Masarykovy univerzity.
Před sto lety se narodil Josef Hasil, jedna z nejpozoruhodnějších osobností třetího odboje. Slavný převaděč, kterého příslušníci komunistické tajné policie překřtili na Krále Šumavy. Pomohl desítkám lidí na cestě za svobodou, zavřeli ho do kriminálu, uprchl, při jedné z akcí mu zabili bratra. Nikdy se nevzdal.
Ve věku 95 let uplynulou neděli v kanadském Vancouveru zemřela překladatelka a spisovatelka Markéta Goetz-Stankiewiczová, která byla za komunistické totality spojením disidentů v Československu se Západem. Informovala o tom Kristýna Bardová z organizace Post Bellum, provozující archiv vzpomínek pamětníků Paměť národa.
Ve světě nejpopulárnější ruská kapela je doma na černé listině a ze země musela uprchnout. „Kdybychom se vrátili, skončíme ve vězení nebo na frontě,“ říkají členové kolektivu Little Big v telefonickém rozhovoru, který Aktuálně.cz poskytli ze svého nového domova v USA. Po vyprodání prvního pražského koncertu přidali další, v klubu Sasazu tak zahrají 4. a 5. listopadu.
Narodila se v Kazani, ale za svůj domov už dávno vnímá Prahu. Po maturitě sice zvažovala studium v Moskvě, vzhledem k politickému vývoji ve své rodné zemi je však ráda, že se tam nakonec nevrátila. V rozhovoru herečka rusko-ukrajinského původu Elizaveta Maximová popisuje, jak vřele ji jako malou přijali v Česku, proč se na DAMU musela naučit zlobit i proč je pro ni těžší odhalovat duši než tělo.
Německou knižní cenu může v pondělí dostat Čech. Brzy jedenasedmdesátiletý Jan Faktor má kořeny v Praze a jejím židovském podhoubí, od konce 70. let minulého století však žije v Německu. Východní Berlín je také z velké části dějištěm jeho nového románu Trottel.
Když začala ruská invaze na Ukrajinu, šéfdirigent České filharmonie ji odsoudil jako jeden z prvních ruských umělců na světě. „Nositelé smrti a ničení musí být hnáni k odpovědnosti,“ napsal Semjon Byčkov hned 24. února ráno. A ještě ten den na budově Rudolfina zavlála ukrajinská vlajka.
„Francie je dnes zemí, která uprchlíky přijímá, nebo je odmítá, ale sami Francouzi nikam neutíkají. Chtěl jsem ukázat, že tomu tak vždycky nebylo,“ říká Miguel Bonnefoy, který francouzsky píše o svých předcích z Chile a Venezuely.
Do širších nominací na prestižní Německou knižní cenu se dostal česko-německý spisovatel Jan Faktor s románem Trottel (Blbec). Vítěz bude oznámen 17. října před začátkem Frankfurtského knižního veletrhu, informovala agentura DPA.
