Být tříkrálovým koledníkem a vybírat do kasičky korunku ke korunce na Charitu ČR není žádný med. Na první pohled se může zdát, že si děti chodí po koledě a vesele si prozpěvují. Když si ale zkusíte jeden mrazivý podvečer obejít s koledníky celou vesnici, změníte názor. Tahle práce je pořádná dřina.
"Výjezdy máme prakticky denně," svěřuje se jeden z mužů v bílém tričku Vodní záchranné služby, Daniel Vičan. Není divu, na Slapech, kde Vičan a další záchranáři slouží, se starají o skoro dvě stě tisíc letních dovolenkářů. "Máme málo členů, hlavně mladých," říká; za celé léto se tu protočí jen asi 15 záchranářů. Což není s podivem, stačí se podívat blíž. Všichni zde musí platit roční příspěvky 1200 korun, na začátku si navíc každý z nich musel udělat násobně dražší kurz plavčíka a "řidičák na loď". Na nic z toho jim přitom nikdo nepřispěje, svou službu dělají ve svém volnu, za své peníze. Což je přinejmenším s podivem, když uvážíme, že druhým nejčastějším náhlým úmrtím v Česku je utonutí.
Když si chlapci z Těrlicka s nařízenou ústavní péčí byli převzít v pražském paláci Lucerna cenu Gratias Tibi za dlouhodobou pomoc malým autistům z Havířova, míchaly se v nich dva pocity – radost a zadostiučinění, ale také ostych. Vždyť nedávno to ještě byli "vyděděnci" bez jakékoliv životní perspektivy, navíc s mnoha negativními nálepkami od většinové společnosti. Pak jim dal šanci jejich psycholog Přemysl Mikoláš a vymyslel projekt se sdružením autistů ADAM. "Chtěli byste jim pomáhat?" zeptal se před časem kluků. Nadšeně s ním do toho šli. "Dal jsem jim šanci a oni ji využili," říká Mikoláš. "Našli v sobě člověka a lidství a zažívají pocit, že je někdo potřebuje."
V pražském kině Lucerna byly na slavnostním večeru předány ceny Gratias Tibi. Významné osobnosti české vědy a kultury i někdejší političtí vězni vysoce hodnotili počínání mladé generace. Podle někdejší předsedkyně Akademie věd Heleny Illnerové jde o zárodek budoucí uvědomělé občanské společnosti. Starší generace jim nemá tuto nadějnou budoucnost kazit, dodala.
Ocenění pro aktivní mladé lidi, kteří pozitivně ovlivňují své okolí, předali významné české osobnosti v úterý 30. května v pražském kině Lucerna. Ze 117 nominovaných projektů vybrala porota tři laureáty. Je mezi nimi i kampaň na zlepšení českého školství či iniciativa studentů, varující před dezinformacemi. Letos poprvé byly uděleny i ceny, o kterých rozhodla veřejnost – Cena České televize a Cena O2 za vstřícnou a bezpečnou komunitu.
Za posledních dvacet let Nadace Via ocenila za filantropii 122 jednotlivců a firem. Z nich odborná komise vybrala dvacet nejsilnějších příběhů ve čtyřech kategoriích. Z těchto příběhů vybrala veřejnost v online hlasování čtyři filantropy dvacetiletí – seniorku Zdenu Wasserbauerovou, která již získala pro registr dárců kostní dřeně 10 tisíc mladých lidí, mladíka Milana Dzuriaka, jenž si extrémní pomocí druhým ničí své vlastní zdraví, Jana Školníka a jeho firmu Hobra-Školník, s níž se podílí na oživení Broumovska. Cenu pro dobrou firmu pak získala ČSOB za šíři svých filantropických aktivit. Nejdůležitější zprávou večera však je: za těch 20 let už Češi umí pomáhat a přijde jim to normální.
Střední škola živnostenská v Sokolově se rozhodla pro nevšední projekt. Žákyně studující na kadeřnice a kosmetičky předvedly pod dohledem učitelů své umění na pacientech ústavu Sokolík, což je domov pro osoby se zdravotním postižením. "Chtěli jsme připravit lidem odtrženým od života, který my považujeme za všední, zážitek v podobě aspoň chvilkového zařazení do většinové společnosti," říká organizátor akce, učitel Antonín Grafnetter. Snahy sokolovské školy udělat něco se sociálním vyloučením klientů Sokolíka si všimli organizátoři ankety Gratias Tibi 2017, kteří oceňují mladé dobrovolníky, a poslali je do hlavní soutěže o finále.
Nadace Via organizuje už dvacátým rokem Ceny Via Bona. Oceněním chce každoročně vyzdvihnout inspirativní příběhy dárcovství a dobročinnosti a poděkovat všem, kteří nezištně pomáhají druhým a věnují svůj čas, energii, peníze či zkušenosti pro dobrou věc. Nadace Via vybrala dvacet nejinspirativnějších příběhů české filantropie posledních dvaceti let, o nichž může hlasovat veřejnost. Aktuálně.cz vám představuje pět nominovaných v kategorii Individuální filantropie a pětici nominovaných v kategorii Mladí filantropové. Dalšími kategoriemi jsou Firemní filantropové a Filantropové v regionech. Přečíst si o nich můžete na stránkách cenaviabona.cz.
S Čechy se za poslední roky udála velká proměna. Místo nadávání v hospodě u piva začínají brát péči o věci veřejné do svých rukou. V úsilí vylepšit místo, kde žijí, dobrovolně dřou stovky hodin a spojují se sousedi napříč generacemi. Podívejte se, jak se to povedlo obyvatelům pěti obcí s podporou Nadace Via v rámci programu Místo, kde žijeme.
Šestadvacetiletá Markéta Horská pracovala rok a půl jako dobrovolnice v několika uprchlických táborech v Evropě. Za novými zážitky odjela primárně proto, aby mohla nabídnout pomocnou ruku těm, kteří to potřebují. Zároveň ale chtěla také zjistit více o situaci kolem utečenců, kterou znala jen z médií. Horská je přesvědčena, že běženci v táborech se dodnes bez potřebné pomoci neobejdou. Čeští dobrovolníci jsou už jedni z posledních, kteří se na hranicích o lidi v nouzi starají.
Jakub Trefný (20) získal ocenění Nadace Via Mladý srdcař. Se svými kamarády chodí každý týden za bezdomovci, kteří bydlí na vltavském břehu. Nosí jim obložené bagety a chleby, čaj, kávu a také oblečení. Mnozí lidé bez domova si však s nimi chtějí hlavně popovídat - svěřit se, nebo si nechat poradit.
Na počátku příběhu byla obrovská ruina Kaprálova mlýna v údolí Říčky nedaleko Ochoze u Brna v Moravském krasu. Na konci je ocenění českého skauta z rukou samotného švédského krále Karla XVI. Gustava za přínos k ochraně životního prostředí. Ceremoniálu koncem listopadu v Rijádu byla osobně přítomna také saúdská princezna.
Nepravda je jako sněhová koule: čím déle se valí, tím je větší, prohlašoval už kdysi německý reformátor Martin Luther. Nová studie britských vědců vysvětluje, že za lavinovým efektem lží stojí snížená citlivost emočního centra mozku. Čím častěji lidé lžou, tím je to pro ně přijatelnější a mozku posléze nečiní takový problém postupně přejít od drobných nepravd k mnohem závažnějším.
Nedostatek jídla? Dlouhé směny, které se nedají vydržet? Špatné zacházení? Nic takového česká dobrovolnice Denisa Králová na olympijských hrách v Riu de Janeiro nezažila. O svých zkušenostech se podělila v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
V menší oblasti Miami Beach v okrese Dade se prý šíří virus Zika. Je to už druhé místo, které se americkým úřadům podařilo identifikovat. Oznámil to floridský guvernér Rick Scott. Pět nových případů je z části zvané South Beach navštěvované turisty. Dva nově nakažení jsou domácí, tři jsou turisté. Lékaři v Baltimore se snaží uspíšit hledání vakcíny proti záludnému onemocnění, a proto hledají dobrovolníky, kteří by byli ochotní se nechat nakazit virem Ziky. O výši odměny se zprávy nezmiňují.
Olympiáda v brazilském Riu by bez dobrovolníků nebyla, přiznává Mezinárodní olympijský výbor. Momentálně bojuje s jejich nedostatkem. Na 15 000 jich totiž odešlo kvůli nevyhovujícím pracovním podmínkám.
Česká armáda chce poskytnout výcvik až několika tisícům dobrovolných záložníků. Ti by se zúčastnili šestitýdenního vojenského kurzu hrazeného státem. Na rozdíl od takzvaných aktivních záloh by se však nemuseli účastnit žádných povinných cvičení, a zda se k pomoci přihlásí, by záleželo na nich. První cvičení dobrovolníků by se mělo uskutečnit v říjnu. Vycvičení dobrovolníci by mohli být užiteční i při vážném ohrožení země. Tehdy by se jen dvacetitisícová profesionální armáda neobešla bez mnohem většího počtu mužů a žen.
Via Cupa leží v centru Říma. Najdete tu stany, chemické toalety a tisíce lidí, kteří na matracích přespávají přímo na ulici. Z neutěšené situace jsou zoufalí dobrovolníci, kteří migrantům pomáhají, i místní obyvatelé. Radnice italské metropole zatím místo pro nový kemp hledá marně.
Na světě ještě stále existují místa, která nenajdete na žádné z dostupných map. Ve většině případů jde o obydlené oblasti v rozvojových zemích. Když se na takovém místě přihodí zemětřesení nebo se začne šířit nebezpečná nemoc, humanitární organizace se na místě orientují jen pomocí navigace místních lidí nebo nepřesných, ručně kreslených map. Proto vznikla iniciativa Missing maps. Na zaplnění bílých míst na mapách pracuje spolu s dobrovolníky z celého světa. Zapojit se z pohodlí svého domova může každý, kdo má přístup k internetu.
Řecké úřady v úterý ráno zahájily postupnou evakuaci migrantů z provizorního uprchlického tábora u Idomeni nedaleko řecko-makedonské hranice. V tábořišti je podle řeckých úřadů 8199 lidí, kteří mají být přesunuti do nově postavených, lépe vybavených a zorganizovaných táborů. Zatím nejsou hlášeny žádné násilnosti, novináři ale do tábora nemají přístup.
