Maročany pobouřila skupina mladých belgických dobrovolníků, která na jihu země pracovala na opravě silnice v šortkách. Dobrovolnickou práci u města Tarúdant vykonávaly v krátkých kalhotách převážně dívky, uvedla v úterý agentura AFP. Kvůli nenávistným komentářům na adresu Belgičanů marocká policie zatkla jednoho muže, na oděv si stěžoval i člen vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (PJD).
"Jsem cikán, no a co?", "Jsem gay a nemám s tím problém", "Židi, jak to vidí?", "Banánové děti - Vietnamci mezi námi", "Alles Gute? - Být Němcem v Čechách", "Migrace není legrace". Již sedmý rok pořádají studenti litoměřického Gymnázia Josefa Jungmanna v rámci projektu Menšiny mezi námi veřejné besedy s příslušníky národnostních, náboženských či sexuálních menšin. Zvou na ně všechny, kdo chtějí poznat život mimo svou sociální bublinu.
Dlouhé, zlaté a vlnité kadeře byly jeho chloubou, kterou si pěstoval šest let. Pak se ale Kryštof Kalát (13) dozvěděl o dětských onkologických pacientech a možnosti věnovat jim vlasy. Neváhal a vrhnul se do přípravy projektu Dám Ti kus sebe, za nějž nyní získal od Člověka v tísni Cenu Gratias Tibi v kategorii základních škol.
Nadace Via letos už podvaadvacáté udělila Cenu Via Bona těm, kteří pomáhají druhým. Mezi pěti oceněnými jsou čtyři jednotlivci a jedna firma, o výsledcích rozhodovala veřejnost svými hlasy v online hlasování. Ceny udělila nadace během slavnostního večera v pražském kině Bio Oko v kategoriích Dárcovská výzva, Dobrá firma, Srdcař a Mladý srdcař. Novinkami pro letošní rok bylo udělení zvláštní Ceny za dobré sousedství, a také vyhlášení prvního ročníku tzv. Sousedského týdne, v jehož rámci byly ceny uděleny.
V pražském kině Lucerna byly organizací Člověk v tísni předány Ceny Gratias Tibi 2019 pro mladé dobrovolníky v kategoriích základních škol, středních škol a do třiceti let. Svého laureáta vybírala i veřejnost. Uspěly děti, které seznamují lidi s menšinami, dívky, jež bojují proti sexuálnímu obtěžování, projekt zalesňování Jeseníků a také kluk, jenž daroval své nádherné dlouhé vlasy onkologickým pacientům.
Veronika a Kateřina propojují lidi, kteří chtějí zdarma pomoci, s těmi, kdo pomoc potřebují. Rozhýbávají tak filantropii a dobrovolnictví v Česku.
Psal se rok 2007, olomouckému praktickému lékaři a skautovi Liboru Kvapilovi bylo sedmdesát let, končil coby praktický lékař v olomoucké poliklinice a odcházel do důchodu. Jenže přišla prosba, zda by nechtěl v rámci Charity Olomouc rozjet první ordinaci pro lidi bez domova v Česku. Řekl si, že by jako správný skaut měl pomáhat bližnímu svému, a souhlasil. To ještě netušil, že si tímto rozhodnutím oddálí důchod o dalších dvanáct let.
Tomáš Slavata v dětství žebral na ulici o jídlo, zažil zanedbávání péče, násilí i šikanu. Od té doby zadrhává a má noční můry. Aby se mohl stát filantropem, prodal byt. Teď pomáhá tisícům dětí s podobně těžkým osudem a své peníze investuje právě do nich. Nutně potřebuje každý den vědět, že byl něčím užitečný. Prý za to může věta "Ty ses neměl nikdy narodit!", kterou slýchal v dětství. Dodnes je jeho život jedno velké dobrodružství, které nyní bez obalu vylíčil v knize Trojboj s draky. "Pokud si člověk umí sáhnout až na dno, dokáže bojovat o své sny s mnohem větší vervou," pochvaluje si v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Filantrop a triatlonista Tomáš Slavata otevřeně popisuje svůj životní příběh v právě vycházející knížce Trojboj s draky. Jako malý zažil zanedbávání péče, násilí i šikanu, od té doby zadrhává a má noční můry. Proto dře na druhé, pomáhá tisícům dětí s podobně těžkým osudem a své peníze investuje právě do nich. Jeho mottem je "Když spadneš na zadek, postav se na nohy. A podej někomu ruku".
V moravské vísce Krasová stojí od nynějška originální roubená kaple ze sibiřských borovic. Za tři měsíce ji postavila dvacítka obětavých dobrovolníků z celé republiky. Přes tři stovky lidí se pak do Krasové sjelo na její vysvěcení. "Tahle kaple je výjimečná i tím, že je sice soukromá, avšak manželé Eduard a Iva Kejnovští ji dávají k dispozici všem příchozím. Podobné příklady vztahu k lidem jsou stále velmi vzácné," míní Pavel Konzbul, pomocný biskup brněnský, který unikátní kapli nedaleko propasti Macocha vysvětil.
Ve volném čase dělají něco pro druhé, zkrátka proto, že by to tak mělo být. A že když mohou, tak rádi pomohou.
Na počátku projektu Srdcem, ne očima byl americký učitel jazykového gymnázia ve Frýdlantu nad Ostravicí. Ten pozval do školy brazilskou umělkyni, jež je známá svou originální metodou boje proti rasismu. Studenty tak nadchla, že se rozhodli jít v jejích stopách. Její celosvětové úsilí přizpůsobili podmínkám Moravskoslezského kraje a vyrážejí s tělovými barvami a zrcátkem za zdejšími žáky základních škol. Teď se stali dvojnásobnými vítězi ceny Člověka v tísni Gratias Tibi.
Již popáté rozdala organizace Člověk v tísni ocenění Gratias Tibi pro mladé dobrovolníky. Chce tak povzbudit mládež ke společenské aktivitě a k zájmu o věci veřejné. Během úterního slavnostního večera v pražském kině Lucerna neskrývali řečníci své rozčarování ze současné společensko-politické situace v Česku a vyzývali přítomné studenty, aby bojovali za svobodu. "Prosím vás, nevzdávejte to! Svoboda stojí i za oběti. Jsem ráda, že jsem v té oběti obstála a že mezi vás mohu přijít s čistým štítem, i když jsem stará ženská," řekla přítomným v emotivním projevu 89letá politická vězeňkyně Miluše Havlůjová.
Na úterním slavnostním vyhlášení ceny Gratias Tibi v pražském kině Lucerna apelovali organizátoři z Člověka v tísni, političtí vězni i umělci na přítomnou mládež, aby o sobě dala vědět a bojovala za udržení svobody a demokracie v České republice.
Karolíně Mathesové je devatenáct let. Končí střední školu, přijali ji na pět univerzit ve Velké Británii. Chce se věnovat lidským právům a pracovat při OSN, kde už působí nyní. Půvabná modelka chodí mezi bezdomovkyně, nosí jim potraviny, oblečení a hygienické potřeby, povídá si s nimi a ráda je i obejme. Chce, aby v nich i ostatní lidé viděli ženy - květiny. Aby to vše stíhala, vzdala se modelingu. "To je totiž to nejméně důležité. Navíc modelka je každá druhá, zatímco pomáhá bohužel jen velmi málo lidí," říká. Za svou pomoc ženám bez domova je nominovaná na cenu Gratias Tibi pro mladé dobrovolníky.
Cena Gratias Tibi, což je latinsky "Děkuji Tobě", oceňuje mladé lidi, kterým není svět kolem nás lhostejný a snaží se ho nejrůznějšími aktivitami obohatit. V poslední době o sobě dávají stále více vědět a objevuje se celá řada projektů a iniciativ, za kterými stojí právě oni. "Chceme jim dát najevo, že se společnost zajímá o to, co dělají, a váží si jich za to," říkají organizátoři. Projděte si devět finalistů ceny ve třech věkových kategoriích.
Ze svého majetku pravidelně rozdávají miliony korun na dobrou věc nebo odkazují své jmění v závětích. Když nemají peněz na rozdávání, pomáhají hlavou, rukama a hlavně srdcem a neobyčejným nadšením.
Tříkrálové koledníky potkáváme každý rok. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o bezvadnou zábavu pro děti - v podstatě takový veselý karnevalový průvod se zpěvy, a ještě se přitom jen tak mimoděk vyberou peníze pro Charitu ČR a děti si určitě i hodně zamlsají z vykoledovaných sladkostí do košíku. Když si ale člověk zkusí s koledníky obejít jednu jedinou vesnici, zjistí, že to je pořádná dřina se spoustou odříkání. Na konci je únava, zima, hlad, prázdný košíček, plná kasička a dobrý pocit z užitečného skutku. Nedělí 14. ledna sbírka končí, zatím se vybralo přes 53 milionů korun. Ještě se však nerozpečetily všechny pokladničky.
Nadace Via v těchto týdnech sbírá od veřejnosti nominace pro 21. ročník Ceny Via Bona za filantropii. Filantropické počiny může nominovat kdokoli - firmy, neziskové organizace, školy i jednotlivci. "Zaslanou nominací je možné poděkovat těm, kteří svým příběhem dobročinnosti inspirují druhé. Zároveň je cena také příležitostí ukázat, že filantropem může být každý z nás," říká Monika Skopalová z Nadace Via.
Davidovi Deutchmanovi se přezdívá JIP dědeček. Je už 12 let dobrovolníkem, který chodí do nemocnice chovat novorozeňata. Nyní je v důchodu a předtím pracoval v marketingu. Dvakrát do týdne Deutchman navštěvuje zařízení, které zajišťuje zdravotní péči pro děti v Atlantě. Ty zde musí často trávit týdny až měsíce a personál nemocnice na ně nemá dostatek času. „Někdy mě poblinkají nebo počurají, ale je to skvělé,“ komentuje práci dědeček.
