Přestože vědci upozorňují na nebezpečí změny klimatu, ve školách většiny zemí toto téma chybí. Teenageři se bouří, rádi by životnímu prostředí pomohli, nevědí ale jak a cítí se bezmocně. Propracovanou environmentální výchovu má zatím jen pár zemí, vznikají ale tisíce ekoškol, které vedou děti k udržitelnému rozvoji a ekologickému chování. Najdeme je i v Česku, třeba ve Zbirohu nebo v Praze.
Čtenáři Aktuálně.cz diskutovali s předsedkyní Učitelské platformy Petrou Mazancovou o výzvách pro nového ministra školství Petra Gazdíka, o tom, co trápí učitele, žáky či jejich rodiče na současné podobě výuky. Podle Mazancové by hlavními prioritami nového šéfa ministerstva měla být podoba maturit či jednotných přijímacích zkoušek a také výběr a vzdělávání ředitelů škol.
Když se budeš špatně učit, půjdeš na řemeslo, slýchaly dlouho české děti. Panovalo přesvědčení, že učiliště a odborné školy jsou jen pro ty méně nadané. Vedení pražské Akademie řemesel, kde studuje více než tisícovka žáků, má ale jiný názor. Také tady získávají absolventi výuční list, maturitu nebo rekvalifikaci. Zájem je ale tak velký, že letos škola musela odmítnout více než 200 uchazečů.
Vyhláška o společném vzdělávání pro všechny děti vtrhla do škol v roce 2016. Nebyli na ni připraveni učitelé, poradny ani rodiče. Ne všechny se ale podařilo zapojit tak, aby je výuka rozvíjela naplno. Chybí poradny, speciální pedagogové, asistenti, ve třídách je příliš mnoho dětí. Školy si nevědí rady s dětmi ze sociálně slabých rodin a s mimořádně nadanými. Výjimky ale ukazují, že cesta tu je.
Když se řekne vysoká škola, lidé si často představí obří posluchárny, přednášky, skripta a dlouhé monology vyučujících. Na České zemědělské univerzitě to ale dělají jinak. Provozně ekonomická fakulta učí podnikání podle finského vzoru. Část výuky vedou sami studenti, založí si obchodní společnost a provozují ji. Teorie je spojená s praxí, volnost vyžaduje zodpovědné chování a pomáhá k rozvoji.
Zná to skoro každá škola - třídy, části tříd či jednotliví žáci se každou chvíli ocitají v karanténě. Učitel za jediný den vystřídá výuku ve škole, vysílání on-line pro třídu v karanténě a vysílání hodiny s částí žáků ve třídě a částí doma u počítačů. Tento složitý režim je ale stále lepší než zavřít školy plošně, jak tomu bylo po většinu posledního roku, shodují se hosté debaty Chytrého Česka.
Nejprve se řešila výuka na dálku, školy a rodiče museli zajistit, aby se děti mohly do hodin připojovat z domova. Pak se začali žáci vracet do lavic, mluvilo se o pravidelném testování na koronavirus i povinném nošení respirátorů ve třídách. Teď přišla třetí fáze. Učení dětem komplikují karantény. Někde se do ní dostávají celé třídy, jinde jejich části nebo jednotlivci.
„Kupte popcorn, promítneme lidem film!“ vykřikuje první ze studentů. „Aha, už ho nekupujte, promítání neděláme,“ mávne rukou druhý. Pětadvacet finalistů soutěže Středoškolák roku dává v Jizerských horách dohromady akci pro veřejnost. Mají pět hodin na to ji vymyslet a uskutečnit. Víkendové soustředění jim pomáhá v dalším rozvoji, přípravě na vysokou školu či rozjezdu start-upů.
Seriál České televize Ochránce nechal nahlédnout do zákulisí škol a nečekaně silně rozpoutal zájem o tematiku školství a vzdělávání. Pravidelně se stává nejúspěšnějším pořadem nedělních večerů, sleduje ho zhruba 1,5 milionu diváků. Spoluautor scénáře Tomáš Feřtek byl hostem podcastu Chytrého Česka, projektu Aktuálně.cz a Nadace České spořitelny zaměřeného na vzdělávání.
Najednou se dětem změnil život. Přestalo existovat, co bylo do té doby samozřejmé. Ráno vstát, obléknout se a vyrazit do školy. Nástup koronavirové pandemie loni na jaře všechno zarazil. Úřady zavřely školy, žáci místo do lavic usedli doma k tabletům a počítačům. Více než polovinu výuky mezi loňským březnem a letošním červnem měly děti od šesté třídy výš na dálku. Mnoho žáků potřebovalo doučování.
Rozpoznat, která informace je pravdivá, která zavádějící a kterou se její autor snaží cíleně manipulovat veřejností, je v internetové době čím dál těžší. Tradiční média ustupují do pozadí, na sociálních sítích může kdokoli sdílet cokoli, rychle se tak může šířit i naprostá lež. Vyznat se v záplavě informací má už na školách pomoci mediální výchova. Předmět se tu složitě snaží prosadit už 15 let.
Uplynulý školní rok patřil k jednomu z nejzvláštnějších v novodobé historii. Zákonitě tak musel ovlivnit i ročník, který právě začal. Aktuálně.cz se v rámci projektu Chytré Česko zeptalo učitelů z různých typů škol a napříč republikou, jak moc je letošní září ve třídách jiné.
Dlouho do noci posedává vystresovaný student na pohovce a zoufale vykřikuje: „Gaius Julius Caesar překročil řeku Rubikon a řekl...“ A pokaždé se splete, co vlastně starověký římský vládce řekl. Už v roce 1937 tak český film Jarčin profesor s humorem ukazoval, jak hluboké kořeny má na českých školách výuka dějepisu zaměřená na šprtání dat, osob a jednotlivých událostí.
Výuku na základních školách čeká revoluční změna. Informatika v ní dostane větší váhu a vstoupí i do dalších disciplín – od matematiky přes češtinu až po tělocvik. Vyžádal si to rychlý rozvoj technologií, za nímž základní vzdělávání zaostává. Pro konzervativní pedagogy to bude náročné. Jiní ale chtějí být připravení.
Covidová pandemie zamíchala se vším. Také s přijímacími zkouškami na střední školy. Ty letos nemusely brát studenty na základě doposud povinných jednotných státních testů z matematiky a češtiny. Zatímco gymnáziím vyhovují, specializované školy si často stěžují, že jim kazí výběr žáků. A tak si leckteré z nich udělaly přijímačky vlastní. Možnosti využilo i Waldorfské lyceum z pražského Opatova.
Čeští žáci patří ke smutným světovým rekordmanům. Jejich školy jsou s malými přestávkami zavřené více než rok. Ne všechny státy se však v čase koronavirové pandemie ke vzdělávání zachovaly takto macešsky. Třeba ve Finsku zavřela vláda školy pouze loni, a jen na dva měsíce, ale žákům se speciálními vzdělávacími potřebami zůstaly třídy otevřené.
Ačkoliv éra inkluzivního vzdělávání začala v Česku oficiálně v září 2016, stále tu existují desítky segregovaných základních škol.
Nerovnost ve vzdělávání se začala kvůli pandemii a lockdownu prohlubovat. Postihuje to především žáky z nefunkčních rodin, pro něž škola představovala často jediné místo, kde vládnou pravidla, cítí se bezpečně, mají klid na učení a nacházejí podporu. Existují však školy, které v nesnadné situaci dokážou do výuky zapojit i sociálně slabé žáky. Jedna z nich je ve Velkých Hamrech na Jablonecku.
Malé děti ze znevýhodněného prostředí neumí pojmenovat barvy nebo rozeznat oběd od snídaně, protože z domova znají jen slovo jídlo. Rodiče je nezvládají naučit základním předškolním dovednostem. Handicap může vyrovnat jen mateřská škola. Mnoho dětí ze sociálně vyloučených lokalit však do ní chodit nemůže. Zásadní je proto činnost předškolních spolků, jako je kladenský Vějíř.
Koronavirová pandemie a s ní související opatření, která omezují běžný chod společnosti, s sebou přinesly také pořádný nápor na psychiku a duševní pohodu žáků. Jejich život se obrátil vzhůru nohama, zmizely jistoty a ubylo pozitivních zážitků. Na základní škole v pražských Kunraticích ale našli způsob, jak situaci dětem ulehčit.
Pro Petra Valentu z Národního pedagogického institutu jsou ředitelé českých škol supermani. Když tu větu říká, jistě myslí také na velké množství superwomanek. Ať už jsou to ale ženy či muži, které tuzemské školy vedou, jedné věci si v nich užívají stejnou měrou: přílišné byrokracie.
