Přišla náhle, jednat se muselo okamžitě. Pandemie sice zkomplikovala život celé společnosti, ale možná pomohla vzdělávacímu systému. Léta se diskutovalo o tom, že je potřeba výuku digitalizovat. Uzavření škol nabídlo příležitost. Někteří učitelé museli "poprvé" zapnout počítač a děti zjistily, že notebooky nejsou jenom pro zábavu. Začala digitální škola hrou - někdy i únikovou.
Na samém okraji Sokolova, nedaleko silničního tahu na Karlovy Vary, najdeme uprostřed standardního panelového sídliště jednu velmi nestandardní soukromou školu. Říká se jí Mánesovka a děti se tu mohou vzdělávat od mateřinky až po gymnázium. Po tu dobu spolurozhodují o způsobu vlastního vzdělání. A škola samotná používá k výuce „nástroje budoucnosti“.
Překážky mezi učiteli, dětmi a jejich rodiči se tady stírají. Základní škola ve vyloučené lokalitě na severu Čech si za to získala uznání. Ačkoliv velká část jejích žáků žije v chudobě či nepodnětném prostředí, trmická základka zlepšuje krajské statistiky vzdělávacích výsledků. A děti do ní chtějí chodit i s horečkou.
Název Záškola zní uličnicky. Neznamená to však, že se v této soukromé brandýské základce žáci zašívají. Její provozovatelé spíš chtěli naznačit cosi v českém vzdělávacím systému dosud neobvyklého. Tady se chodí „za klasickou školu“. Učitelé na děti nekřičí, nedávají jim domácí úkoly a při výuce vládne pohoda. Učeně řečeno wellbeing.
Můžeme tomu říkat ontarijský recept na lepší školství. A z kanadské provincie, kde obstál, se šíří do dalších zemí světa. Rovněž Česko se jím chce nechat inspirovat. Takzvaný střední článek zjednodušuje komunikaci mezi ministerstvem školství a regiony. Zajišťují ho kvalifikovaní prostředníci, kteří pomáhají pedagogům metodicky a školy zbavují zbytečné byrokracie.
Absolventi pedagogických fakult přicházejí do škol jako odborníci na vystudovaný předmět. Nejsou ale experty na práci s dětmi, domnívají se kritici vzdělávacího systému. Řešení nabízí projekt Učitel naživo, zatím jen desítkám pedagogů. Vyvinul pro ně program z poloviny věnovaný praxi. A teorii se učí v lavicích, aby si vyzkoušeli být svými žáky.
Zatímco informační a komunikační technologie prostupují většinou odvětví lidské činnosti a raketově se vyvíjejí, jejich výuka v Česku zamrzla před 15 lety. Právě z roku 2005 pocházejí dosud platné vzdělávací programy, jimiž se školy stále řídí. Řešení je však na obzoru. Ministerstvo školství do roka chystá inovaci vzdělávacích programů. Informatika tak pronikne do mnoha školních předmětů.
Navštívili jsme „školy v přírodě“ pro učitele a absolvovali s nimi program, který má zlepšit jejich výuku. Zažili jsme napínavé detektivní pokusy pro malé chemiky, nácvik hodnocení bez známek i vášnivé diskuse, jak posunout vzdělávání dětí blíže moderní době.
Klimatické změny, moderní technologie, polarizace společnosti, relativizace hodnot. Vyznat se ve světě bude bez kritického myšlení stále obtížnější. Kdo nedokáže správně analyzovat kvanta informací dostupných jedním kliknutím myši, neuspěje. Školy musí přestat učit postaru, aby mohly do praxe posílat absolventy schopné týmově řešit mezioborové úkoly.
