Fiala nemá čas na Zemanovy hry. Vetování svého kandidáta musí tvrdě odmítnout
Prezident se staví do centra pozornosti, je mu lhostejné, co se děje v zemi a diriguje dění tak, aby zůstal sledovaný co nejdéle.
17. listopad 1989
Sedmnáctý listopad je den pravdy, lásky i vděčnosti. Ani Babiš, ani Klaus to nezničí
Petr Pithart připomněl, že nás čeká přímá volba prezidenta. Apeloval, aby se demokraté spojili a postavili jednoho prezidentského kandidáta.
Revoluce nám dala možnost. Ptejme se, jestli ji využíváme naplno, vybízejí mladí
V boji s totalitním režimem se v roce 1939 i 1989 vyznamenali velkou měrou studenti. V těchto dnech se mnoho z nich zase schází na památných místech a vzpomínají na předešlé generace, jež jim svobodu vybojovaly. Nechtějí však, aby se oslavy zúžily jen na utápění se v minulosti. "Ptáme se, zda máme svobodu opravdu všichni a jestli je možnost svobodné volby pro všechny stejná," říkají mladí.
Během protestů v Bratislavě zadrželi devět lidí. Policie pátrá po dalších výtržnících
Policie během středečních protestů v Bratislavě zadržela devět lidí, dva policisté utrpěli zranění. V noci na čtvrtek o tom informovaly slovenské zpravodajské servery. Další výtržníky chce policie najít s pomocí kamerových záznamů.
Podcast: Když jsme v Bartolomějské čekali na zásah, pouštěli nám Ramba
Dva bývalí příslušníci komunistických represivních složek vzpomínají na svůj rok 1989. I na to, jak změnil jejich životy.
Foto: Nejen Jan Opletal. Studenti, kteří se stali obětí nacistů 17. listopadu 1939
Devět studentských vůdců bylo 17. listopadu 1939 zavražděno v jízdárně ruzyňských kasáren. Nacistická okupační moc v ten samý den uzavřela české vysoké školy a do koncentračních táborů poslala 1 220 vysokoškoláků. O dva roky později byl s obrovskou mezinárodní podporou českým studentům ustanoven v Londýně 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva.
Pořadatel oslav: Stále má smysl připomínat 17. listopad. Z minulosti se můžeme poučit
Dvaatřicet let od sametové revoluce není dost dlouhá doba na to, abychom už přestali s připomínkami 17. listopadu. V rozhovoru pro Aktuálně.cz to říká Jan Hlaváček, ředitel platformy Korzo Národní, která pořádá tradiční slavnosti. "Člověk by měl žít přítomností a hledět do budoucnosti, na druhou stranu ale také vycházet z minulosti," vysvětluje.
Jak dnes vidí veterán doby bolševické 17. listopad? Na mladé se ti staří vykašlali
Z čeho jsem 32 let po revoluci nejvíc zklamaný? Ze strachu, který vnímám všude okolo sebe. Protože strach je jed, který sežere veškerou naději.
Bez dělníků by to s revolucí bylo jinak. Všichni jsme tehdy hráli vabank, říká Miller
„Na Národní třídu bych sám nešel, ale když jsem viděl záběry ze zásahu proti studentům, rozhodl jsem se, že do toho půjdu,” líčí Petr Miller, který se během sametové revoluce stal z kováka v ČKD prvním federálním ministrem práce a spolupracovníkem Václava Havla. „Protestní průvod dělníků na Václavské náměstí byl zlomový, ale povedl se až ten druhý 24. listopadu," dodává.
V Listopadu 1989 to bylo o našich rodičích. Teď jsou změny na nás, říkají studenti
Výročí listopadových událostí roku 1989 přichází ve chvíli, kdy se na sociálních sítích vede diskuse, zda je tato každoroční nostalgie ještě vůbec potřeba a jestli není lepší debatovat se studenty třeba o klimatu. Stovka škol se zapojila do projektu Samet na školách od organizace Post Bellum. Ta nabízí program, který jen nostalgicky nevzpomíná, ale vede studenty k přemýšlení o současných výzvách.
Podcast: "Trochu se to zamotalo," řekli Jakešovi po zásahu na Národní třídě
Každé další výročí 17. listopadu 1989 nás vzdaluje od historické události a má přirozenou tendenci živit mýty či legendy s ní spojené. Kromě nich pak sametovou revoluci opřádají konspirační teorie. Skutečnost je - jako obvykle - o dost méně kalendářová. Připomeňme si ji tedy.
Historik vydal knižní rozhovor s vůdcem dělníků a polistopadovým ministrem Millerem
Pod názvem Poslední kovák – první ministr vyšel knižní rozhovor historika Jakuba Šloufa s Petrem Millerem, vůdcem průmyslových dělníků po 17. listopadu 1989 a porevolučním ministrem práce a sociálních věcí.
Proč se Češi nevraceli z emigrace. Poprvé vychází Kunderův román Nevědění
Krátce po sametové revoluci z exilu přiletěla dojatá spisovatelka Zdena Salivarová. „Jsem šťastná, že jsme se sem dostali zpátky, my jsme v to vůbec nedoufali,“ uvedla. Milan Kundera nic takového neřekl. Přesto mají jedno společné: Salivarová dnes větší část života strávila v Kanadě. A dvaadevadesátiletý Kundera, který v Československu žil 46 let, už stejně dlouho pobývá ve Francii.
Piráti prohráli, protože opustili nejmladší generaci. Měli by se k ní kvapem vrátit
Žádná tmavá kvádra a blyštivé polobotky, žádné mimikry průměrnosti, přesně naopak, koukat dopředu, nabízet nové pohledy, nové postupy, být modernitou.
Lukašenko je pašerák a Evropa staví ploty. V roce 1989 jsme si nevybrali lehkou cestu
Česko nedokázalo jako stát poskytnout azyl ani čínským křesťanům, kteří utekli do "země Václava Havla" před komunistickým terorem.
Zítra řeknu pravdu. Smažte to, než to začnou sdílet! (Babišova zpověď)
Pravda taky je, že vlastně nevím, co je pravda, myslím tím, co jako je opravdová pravda, pokud něco takovýho vůbec existuje.
Jurečka chce osekat důchody kádrům KSČ, řadovým členům ne...
Nemělo by být nejprve uzákoněno, že bývalí členové KSČ a bývalí agenti StB nesmějí řídit stát či prezidentovat?
Rozdělená společnost? Ale kdeže. Jen přibývá lidí, kteří mají strach
Česko není polarizované do dvou nesmiřitelných táborů. Je to horší. Ač často vyznáváme podobné hodnoty, společnost je silně rozkouskovaná a počty frustrovaných rostou.
Odpověď šéfredaktorů HN a Aktuálně.cz Institutu Václava Klause k tématu ruského dluhu
Šéfredaktoři Hospodářských novin a Aktuálně.cz odpovídají na žádost IVK o veřejnou omluvu za článek o tzv. ruském dluhu.
Lidé zapomínají na to, jakou dřív zažívali bezmoc. Bojím se toho, říká Mornštajnová
Před rokem 1989 jsme zažívali bezmoc, člověk nebyl pánem svého osudu. A hodně lidí na to zapomíná, nebo se snaží tehdejší dobu idealizovat, míní populární spisovatelka Alena Mornštajnová. V novém románu Listopád líčí, co by se stalo, kdyby nepřišel 17. listopad. Je čím dál těžší nemyslet na očekávání čtenářů, ale snažím se, aby každá moje kniha byla jiná. Umím se vcítit do lidí, dodává.