








Železnice byla za socialismu ve schizofrenním postavení - na jednu stranu se do ní přestalo investovat a železničáři byli zbaveni výhod i společenské prestiže, na tu druhou zase komunisté vlaky nutně potřebovali, jinak by neměl kdo dovézt uhlí do elektráren, rudu do hutí a soudruhy ze spřátelených zemí na oficiální návštěvy. Život na kolejích byl tehdy stejně absurdní jako doba sama.



Když byl Zohran Mamdani v úterý zvolen novým starostou New Yorku, nešlo jen o další politické vítězství v jedné z nejdůležitějších světových metropolí. Jeho úspěch okamžitě vyvolal pozornost napříč kontinenty – v USA, v Indii, odkud pochází jeho rodina, ale také v Izraeli, kde jeho politika budí silné a často velmi emotivní reakce.



Na věšáku visí esenbácké uniformy, zdi zdobí plakát s reklamou na výkup ovoce, fotky Husáka a Novotného i vlaječka oceňující vzorné družstvo. Na stolech jsou ubrusy přikryté igelitem, příbory cinkají a celý bufet voní znojemskou a výpečky z bůčku. „Nápad, že bufet bude retro, se zrodil jednoduše. Když jsem začínal, neměl jsem žádné prostředky,“ usmívá se David Konrád, majitel Retro bufetu 1982.



Dostat se za socialismu na Západ, tedy povětšinou do kapitalistické ciziny, bylo složité a vyžadovalo spoustu vyřizování a notnou dávku štěstí. Pokud jste tedy byli normální občan, a ne vysoce postavený funkcionář. Přesto se sem tam do Francie, Itálie, nebo dokonce USA povedlo dostat. Podívejte se tak na Západ čočkou fotoaparátu člověka ze socialistických zemí.



Východoněmecký Eisenhüttenstadt vznikl jako vzorový socialistický projekt. Výstavba hutního kombinátu a obytných domů pro jeho zaměstnance začala před 75 lety. Pád komunistického režimu a následná hospodářská transformace ale město těžce postihly. Dnes má obyvatel méně než polovinu. Nové zájemce o život ve městě se teď radnice pokusila nalákat neotřelým způsobem: nabídla jim bydlení na zkoušku.



Jak to kdysi v Československu vlastně vypadalo? Vraťte se do éry socialismu, na niž by leckdo rád zapomněl, ale leckdo si ji pořád s lehce nostalgickým nádechem připomíná. Vybrali jsme různé barevné vzpomínky na místa většinou i s přítomností aut, motorek či autobusů.



Na silnicích méně aut, ale také menší rozmanitost modelů, benzin klidně za 4,50 a postupné otevírání páteřních dálnic. I tak se jezdilo ve druhé polovině minulého století v bloku zemí, spadajících do sovětské sféry vlivu. A pro někoho mají cesty k Jadranu nebo Balatonu dodnes nostalgickou příchuť. Tak si zkuste připomenout, jak to tehdy na silnicích vypadalo. Tentokrát na barevných fotkách.



Zatímco běžného motoristu zcela vytíží starost o jeden, dva nebo tři vozy, Libor Kucharski jich drží při životě tolik, že by i silný jedinec propadl mírné panice. Teď, čtrnáct dní před zahájením sezony, k ní nemá daleko ani majitel Retro auto muzea ve středočeských Strnadicích. Návštěvníkům tu ukazuje auta z dob, kdy v Československu vládli komunisté.



David a Marta vyrůstají v 80. letech na jednom z pražských sídlišť, chodí do stejné školy a tiše i nahlas touží po západním zboží. Začínají chápat, že není dobré jakkoli vyčnívat, sbírají sběr, hrají céčka, každý listopad kreslí ve škole Auroru a na stěny pokojíčků si lepí plakáty z Bravíčka. Chodí do Pionýra, prožívají první lásky a vědí, že jsou věci, o kterých se mluví jenom doma.



Bufety, kde si lidé mohli dát na stojáka párek s hořčicí a zapít to půllitrem piva, byly základním pilířem socialistického stravování. Neméně oblíbené byly před revolucí také mléčné bary, ve kterých člověk zase mohl posnídat sladký loupák s kakaem. Dnes už jsou ale kdysi tak populární jídelny k vidění nanejvýš v televizních seriálech. Zavzpomínejte si, jak za totality vypadalo rychlé občerstvení.



Ke vzpomínkám na život v socialistickém Československu bezpochyby patří desítky filmů, které v té době vznikly. Ať už se jedná o proslulé komedie Václava Vorlíčka, dvojice Svěráka a Smoljaka nebo Jaroslava Papouška. Dokážete přiřadit slavné hlášky k filmům? Zkuste si náš kvíz.



Barkas B1000 je známý i z československých cest, o první auto pod východoněmeckou značkou však nešlo. To se zrodilo o pár let dříve na základech ještě předválečné konstrukce automobilky Framo. Jenže její továrna se v roce 1945 ocitla v sovětské okupační zóně, a tak jako třeba v případě automobilky DKW byla automaticky znárodněna.



Na východě od centra Plzně ve čtvrti Lobzy se jeden z dlouhých řadových domů z období socialismu změnil v moderní bydlení s nebeským interiérem. Při pohledu z ulice se od ostatních liší hlavně bílou omítkou, očištěným tvarem a vstupem s prosklenými dveřmi, jeho půdorys ale zůstal stejný. Ukazuje, jaký potenciál v sobě skrývají plzeňské atriové domky budované v 70. letech minulého století.



Jak to vypadalo za socialismu na československých silnicích, jste se v minulosti na stránkách Aktuálně.cz mohli podívat hned několikrát. Proto v této galerii zamíříme za hranice, do dalších zemí, které tvořily takzvaný východní blok. Jezdila tam docela jiná auta než v Československu, jinak to ale zas tak odlišné nebylo. Přesvědčte se.



Češi jsou známí tím, že si na svůj život rádi stěžují. Bylo to tak ale vždy v minulosti? Kdy vítězil optimismus a kdy naopak převládala blbá nálada popisuje historik Jakub Rákosník, který se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy specializuje na sociální dějiny.



Hromadná doprava je od nepaměti součástí každého města, lidé se musí z místa na místo nějak dostávat a vlastní auto není standard, byť to dnes může vypadat trochu jinak. Rozhodně nebylo standardem za minulého režimu ve východním bloku. Právě za železnou oponu a její městskou hromadnou dopravou vás zavede následující galerie.



Počasí bylo sice uplynulý víkend vskutku aprílové, ani to ale neodradilo tisíce návštěvníků, kteří si našli cestu do kempu v Hnačově na Klatovsku. Podesáté se tam sjeli příznivci a majitelé socialistických vozidel na největší sraz svého druhu v Česku. A ačkoliv účastnický rekord těsně nepadl, opět bylo na co koukat.



Ač někteří jeho dílo kritizují pro větší či menší poplatnost době, mnoho jeho seriálů stále patří k evergreenům televizních obrazovek. Spisovatel a scenárista Jaroslav Dietl, od jehož narození uplyne 22. května 95 let, byl bezesporu nedostižný vypravěč lidských příběhů.



Kdy se změnila barva policejních vozidel, kudy vedl první úsek dálnice D1 nebo kolik stálo palivo před 60 lety. Jestli si myslíte, že znáte odpovědi na tyto otázky, můžete se směle pustit do kvízu, který prověří vaše znalosti z dopravy za socialismu. Zvládnete získat plný počet bodů?



Tradičně je první máj označovaný jako svátek lásky, pohled do kalendáře však napoví, že jde o Svátek práce. Pro země socialistického bloku tak šlo přirozeně o jeden z nejdůležitějších dnů v roce, který se slavil v hromadných prvomájových průvodech. Ty často doprovázely bohatě zdobené alegorické vozy plné propagandistických hesel. Připomeňte si je v galerii.



V polovině 20. století sexuologové razili jako recept na spokojené manželství, aby se partneři brali z lásky a vzájemně si v domácnosti pomáhali. Říká to Kateřina Lišková z Historického ústavu Akademie věd ČR. Jedině v takovém rovnocenném partnerství podle nich ženy dosahovaly orgasmu.



V roce 1922 vznikla "říše zla", jak Sovětský svaz nazval někdejší americký prezident Ronald Reagan. SSSR fungoval 69 let a nynější ruský prezident Vladimir Putin, který invazí na Ukrajinu rozpoutal největší pozemní konflikt v Evropě od konce druhé světové války, označil rozpad za největší geopolitickou katastrofu 20. století. Podívejte se na střípky ze života v tomto státě.



Fronty na ovoce, maso, jízdní kola i zájezdy. Řada lidí čekajících na vytoužené zboží se stala jedním ze symbolů socialismu v Československu. Něco jako široký výběr sortimentu neexistoval. Zákazníci brali často to jediné, co v obchodech našli, protože zboží přicházelo v omezeném množství.



Fotografie Bohdana Holomíčka jsou neobyčejnou vizuální kronikou našich životů. Zachycují běžné okamžiky, třeba fotografova tátu, jak pije vodu z lesní studánky, i události, které se zapsaly do historie - jako byl rok 1968. Nakladatelství Torst teď připravuje jeho novou knihu, která zachycuje roky naděje i roky šedivého úpadku, tedy šedesátá a sedmdesátá léta. Ponese jméno Album 1958–1977.



Rok 1989 byl pro země východního bloku zlomový. Komunistický režim v naprosté většině z nich padl, někde za poklidných, jindy poněkud krvavějších okolností. Byl to pro mnohé poslední rok, kdy nemohli volně cestovat nebo si koupit bez problémů některé z modernějších západních aut. Jak to na silnicích nejen v Československu pár měsíců před pádem železné opony vypadalo, si připomeňte v galerii.