Miliardový Špindl a námluvy s Klínovcem. Apetit horské skupiny TMR nekončí
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Miliardové propojení areálů ve Špindlerově Mlýně po letech čekání konečně startuje.
Kvůli vyhroceným sporům o výši nájemného visí nad budoucností ještědského střediska reálná hrozba odchodu.
V pozadí se rýsuje překvapivá expanze do dalších známých středisek i zásadní proměna cenové politiky.
Provozovatel horských areálů v Česku, na Slovensku, v Rakousku a v Polsku, skupina TMR, má pro letošní sezonu jeden velký milník. Dokončuje se propojení sjezdovek ve Špindlerově Mlýně, což je výsledek více než miliardové investice. Skupina zároveň spustila novou verzi svého systému Gopass a poohlíží se po nových příležitostech v podobě vstupu do dalších středisek. Do hry se dostává Klínovec nebo Harrachov. „Byznys na horách se zásadně změnil a my už na něj koukáme celoročně. Zdaleka už to není jen o zimě a budování vleků,“ nastiňuje pro e15 slovenský finančník, investor a spolumajitel holdingové společnosti Tatry Mountain Resorts (TMR) Igor Rattaj.
Zimní sezona brzy začíná. Tou největší novinkou za TMR je propojení lyžařských areálů ve Špindlerově Mlýně?
Je to pro nás naprosto zásadní věc. Byla to obrovská sága, ale konečně dochází ve Špindlu k reálnému propojení. Je to sice zatím koncipované jako jednosměrné, ale z Hromovky nebo ze Svatého Petra se už dá na lyžích dostat nahoru. Z té druhé strany, z Medvědína, pak bude možné sjet po zasněžovaných sjezdovkách k nové lanovce. Na Medvědíně letos ještě pojede skibus, ale nová lanovka už je ve výstavbě a spuštěna bude v příštím roce. Tím pádem po dlouhých 14 letech splníme náš veřejný závazek, který jsme při vstupu do Špindlerova Mlýna dali. Pro celý areál je to obrovský skok, a to nejen v počtu sjezdovek, ale v celkovém komfortu pro lyžaře.
Když se projekt takhle dlouho natahoval, jak se to podepsalo na celkovém účtu?
Investice už se pomalu blíží k 1,2 miliardy korun. Když jsme to na začátku celé kreslili a plánovali, vycházelo to zhruba na 800 milionů.
V roce 2027 bude tedy propojení Svatého Petra a Medvědína kompletní?
Ano, hotovo bude v příštím roce. Pak už tam zbývají jen takové menší plány na závěrečné dopojení. Ta lanovka, kterou spustíme příští rok, totiž končí zhruba v polovině kopce na Medvědíně. Chceme ji ještě dotáhnout až úplně nahoru. Vědí o tom všichni zainteresovaní, včetně Správy Krkonošského národního parku, ale do zahájení stavby ještě zbývá kus cesty.
Značka TMR není spojena jen se Špindlem, podnikáte i třeba na Ještědu. Máte v Česku ještě investiční apetit? Narážím na oťukávání areálu v Harrachově.
Netajím se tím, že jsme podali nabídku do výběrového řízení České unie sportu (ČUS) na Harrachov. Nejsme v něm sice sami, ale rád se v nějaké soutěži poperu o možnost vstupu, pronájmu nebo jiného řešení tohoto střediska. Navíc se mi po dlouhých letech splnil jeden sen – jsme v užším kontaktu s majitelem Klínovce. Bavíme se o částečném vstupu či začlenění areálu do našeho systému Gopass.
Zajímal by vás na Klínovci majoritní podíl?
Šlo by spíš asi o minoritní postavení. Ale musím říct, že kromě Špindlerova Mlýna a Krkonoš je pro mě Klínovec jediné české středisko, které dává do budoucna z byznysového hlediska opravdu smysl. Dlouhodobě ho chválím. Je to obrovský potenciál pro celou Českou republiku.
V čem konkrétně? Co vás na Klínovci a Harrachově tak byznysově láká?
U Harrachova je to jednoznačně propojení na Polsko, kde je polský klient stále důležitější. A u Klínovce? Tam je klíčové propojení na Německo. Už dnes má Klínovec zhruba 32 kilometrů sjezdovek, což je víc, než má v současné době Špindl, i když se to brzy zase trochu překlopí. Málokdo v Česku si vlastně uvědomuje, jak velký areál to je. Je to taková Šípková Růženka, kterou je třeba jen pořádně objevit a trochu doinvestovat.
Do českých hor v poslední době výrazně vstupují velcí hráči. Vidíme to třeba u Marcela Sourala s Trigemou v Rokytnici. Koneckonců se uchází i o Harrachov. Proč se hory najednou staly takovým hitem?
Na horách je pro developery primárně zajímavý právě ten samotný development. Spousta z nich si tu disciplínu úspěšně vyzkoušela v Praze a teď vidí, že luxusní apartmány ve Špindlu, v Peci pod Sněžkou nebo jinde se prodávají za pražské ceny, ne-li za víc. Je to obrovská příležitost. Jenže když chcete prodávat prémiové apartmány, potřebujete k tomu infrastrukturu. Pokud vám ji tam nepostaví někdo jiný, musíte si ji vybudovat sami. V tom je jejich logika, ale my máme jiný přístup.
Jak to myslíte?
Nás jako TMR zajímá čistě budování infrastruktury, samotný development apartmánů není vyloženě náš cíl. Je to pro nás spíš doplňková věc. Budu jedině rád, když lůžka ve střediscích postaví někdo jiný. Každý areál určitou základní lůžkovou kapacitu potřebuje. Developeři už to dnes vnímají komplexně – vědí, že když staví na horách, musí investovat i do lanovek a služeb, protože na hory se dnes jezdí za celkovým zážitkem.
Hory už nejsou výhradně o lyžování, probíhá změna?
Dřív šlo o čistě sportovní záležitost. Lyžař přijel na kopec, počítal si jízdy a kolik ho stála jedna koruna za kilometr. Nestaral se, kde bude spát nebo co bude jíst. Dneska klient vyhledává komplexní zážitek. Chce vědět, kde se kvalitně nají, kde a jak se vyspí, jestli je tam dobré wellness nebo obchody pro případ, že zrovna nevyjde počasí. Když vám v areálu nefunguje skvěle i ta poslední doplňková služba, klient odjede s pokaženým zážitkem. Proto se byznys zásadně změnil a my už na něj koukáme celoročně. Zdaleka už to není jen o zimě a budování vleků.
Minulou zimní sezonu jste uzavřeli s dobrými výsledky, přesto náklady stále rostou. Budete zdražovat skipasy?
Náš finanční rok končí vždy na konci října, takže pro nás už teď vlastně začíná nový rok. Můžu říct, že uplynulá sezona bude hospodářsky ještě lepší než ta předchozí. Ačkoliv se hodně mluví o teple, poslední zimy na horách byly dostatečně chladné na to, aby se dalo kvalitně zasněžovat a lyžovat. Ale jak jsem říkal, my už zdaleka nežijeme jen ze zimy. Obrovsky nám roste letní horský byznys.
Z jakého důvodu?
Jednoduše když máte v létě v Praze 40 stupňů, lidé utíkají na hory, kde je krásných 28 stupňů. Ruku v ruce s tím jedou naše aquaparky, to je další velmi silná byznysová noha, která nám neustále roste. Co se týče cen lístků na zimu, inflace a rostoucí náklady nám zlevňovat nedovolí. Ceny skipasů porostou. Využíváme dynamické ceny řízené poptávkou, takže pokud zájem poroste, cena půjde nahoru. Obecně to ale vidím na mírný růst někde mezi jedním a pěti procenty. Snažíme se ale cenu pořád držet v relacích, které odpovídají koupěschopnosti, a zároveň tak, aby byla nižší než průměr v Rakousku.
Tato dynamická cenotvorba je úzce provázaná s vaším systémem Gopass, do kterého jste nedávno hodně investovali. Co umí nový systém?
Náš původní systém už na narůstající prodejní objemy nestačil. Museli jsme kompletně vyvinout nový, výrazně robustnější a uživatelsky přívětivější. Dnes v něm máme zhruba čtyři miliony uživatelů z Česka, Slovenska, Polska a Rakouska. Z toho je skoro milion vyloženě superaktivních klientů, kteří se systémem žijí a využívají všechny cashbacky a benefity. Gopass je dnes už samostatná entita, sídlí v Praze a jejím šéfem se nově stal Jiří Trumpeš, který dlouho vedl středisko v Jasné a zná tedy práci s ním i z druhé strany.
Vy chcete systém Gopass pronajímat i konkurenci, ale narážíte na to, že s vámi nechtějí sdílet data. Jak s tím chcete pohnout?
Chceme náš systém nabízet dalším střediskům a areálům, které nevlastníme, klidně jako „white label“ řešení – úplně oddělené od nás. Rovněž jsme otevření tomu, že do Gopassu jakožto společnosti mohou vstoupit další investoři, abychom ukázali, že to není výsostně a jedině náš produkt. Je to obrovsky komplexní systém, který v pozadí integruje třeba 14 různých subsystémů – od ubytování přes turnikety až po účetnictví. Jeho vybudování stálo velké peníze a byla by škoda jeho potenciál nevyužít.
Vstup investorů je něco, co řešíte už konkrétněji?
Je to čerstvé, zatím naše interní rozhodnutí. Rozvoj systému jako celku bude teď úkolem nového šéfa.
Podstatně složitější situaci ale zřejmě řešíte v Liberci, kde provozujete areál na Ještědu. Smlouva vám tam končí v roce 2027 a jednání s městem trochu drhnou. Jak to tam dopadne?
My jsme se přihlásili, že chceme v nájmu na dalších deset let pokračovat, ale máme k tomu výhrady. Budeme pokračovat za předpokladu, že si sedneme s městem nad výší nájemného. Když jsme před lety areál přebírali, slíbili jsme, že za symbolický nájem areál stabilizujeme, provedeme investice, a hlavně ho zbavíme ztráty 15 milionů korun, kterou tam město ročně generovalo. To se nám povedlo.
Tak v čem je problém?
Problém je, že se nájemné vyšplhalo na nepřiměřenou sumu a dnes jsme se dostali do situace, kdy se od nás očekává, že těch 15 milionů korun budeme městu naopak nosit my jako čistý zisk. Za takových podmínek areál provozovat nemůžeme, protože pak nezbývá žádný prostor na investice.
Jaké investice areál potřebuje?
Rozvoj je nutný. Je tam v plánu výstavba letní lanovky a další věci, aby byl areál využitelný a rentabilní celoročně. Pokud se s novou radnicí nedohodneme na návratu k udržitelným podmínkám, je reálná šance, že z Ještědu odejdeme.
Celoroční rentabilní provoz je koneckonců něco, co řešíte i u jiných areálů. Jak je důležitý?
U každého areálu je to trochu jinak, ale celkově význam letního provozu obrovsky narůstá a je to něco, co nám může v budoucnu hodně pomoci v pokrytí výkyvů zimních sezon. Hovořil jsem o nějakém celkovém zážitku z hor a stejně to funguje i ekonomicky. Pokud máte jen sjezdovku a nic víc k tomu, je váš byznys zranitelný. Proto se areály snažíme brát jako celek a ty ekonomické kostky k sobě poskládat do funkčního celku – gastro, ubytování, wellness, parkování, lanovky. Z toho pohledu se díváme i na ještědský vysílač.
TMR by ho chtěla?
Vím, že ho letos převzal kraj. My bychom ho asi nechtěli vlastnit, ale do provozu celého areálu by nám dával smysl a troufám si říci, že provoz by pak vycházel ekonomičtěji než nyní. Je to ikonická stavba, a tak bychom k ní přistupovali.
Pojďme udělat rychlou odbočku na Slovensko. Po 14 letech se obnovila přímá letecká linka z Prahy do Popradu. Jak velký dopad to bude mít na návštěvnost vašich tamních středisek?
Česká klientela na Slovensku dlouho klesala, ale loni se to konečně otočilo. Věřím, že tohle pomůže. Pro mě osobně je ta linka ohromná nostalgie. Vyrůstal jsem v Mengusovcích, což je obec hned za letištěm. Linka ČSA mi v sedmdesátých a osmdesátých letech létala přes hlavu každé ráno ve čtvrt na osm. Můj úplně první výlet do Prahy za socialismu v roce 1980 byl právě touto linkou. Ušetřil jsem si na to.
Ekonomicky vzato – jedno letadlo párkrát do týdne nám obrovské objemy obsazenosti nevytrhne, to je jasné. Ale pro budování image střediska to dělá strašně moc. I proto jsme ten projekt finančně podpořili a budeme ho doplňovat balíčky a odvozy z letiště. Spolu s dokončením dlouho chybějícího dálničního úseku u Ružomberku se tak cesta do Tater konečně zásadně zrychlí.
