Na jednu stranu lidé žehrají na vysoké ceny potravin, na druhou stranu jimi plýtvají. Na každého Čecha připadá 98 kilogramů potravinového odpadu ročně. Zemědělci, zpracovatelé, obchodníci a restaurace na tom mají jen relativně malý podíl. Většinu jídla totiž vyhazují koncoví spotřebitelé v domácnostech, zejména nejmladší dospělí z generace Z.
Když většina lidí spí, vyráží Jake Stevens z Portsmouthu za velmi netradičním dobrodružstvím. Čtyřiatřicetiletý muž tráví přibližně čtyři hodiny prohrabáváním kontejnerů za obchody – a našel v nich už poklady v hodnotě tisíců liber. Z koníčku, který mnozí nechápou, se pro něj stala vášeň, způsob přivýdělku i cesta, jak upozornit na obrovské plýtvání.
Ministerstvo životního prostředí zvažuje zavést finanční sankce pro domácnosti, které vyhazují příliš mnoho potravin. Pouze vzdělávání a informování lidí podle ředitele odboru odpadů při ministerstvu není efektivní. Česko je pod tlakem závazku vůči Evropské unii snížit do roku 2030 plýtvání v domácnostech a obchodech o třetinu. Ten se zatím plnit nedaří, shodují se experti.
Z názvu strakonické restaurace Sůl a řepa se zdá, že nepůjde zrovna o ráj požitkářů. Uvnitř pak hosty mohou zaskočit zavařovačky se surovinami, které na talíři ještě neviděli. Když ale dají divokým nápadům místního šéfkuchaře šanci, zjistí, že pampeliška může chutnat jako kakao. Vynalézavé postupy si Pavel Drdel osvojil v michelinských podnicích v Itálii, kam přitom původně odjel montovat motorky.
Spotřeba oblečení ve světě roste. Na vině je hlavně takzvaná rychlá móda, která sice nabízí nízkou cenu, ale také nižší kvalitu. Oblečení řady značek často bez dalšího využití končí na skládkách na Západě i v rozvojových zemích, a vytváří miliony tun textilního odpadu. Přestože úřady hodlají se zahlcením oblečení bojovat, pro řadu zákazníků zůstává nákup nových módních kousků trendem.
„Nemusím to dělat kvůli materiálnímu nedostatku, jen je mi strašně líto, že se ty věci vyhazují. Když vidíte desítky kilo masa, kterému nic není a kvůli kterému zemřela zvířata, nepřijde mi hloupé, že někomu vlastně vykrádám kontejner,” říká Barbora Müllerová, která se dva roky věnuje tzv. dumpster divingu. „U supermarketů mi to nechutné nepřipadá, nikdy mi z ničeho nebylo zle,” dodává.
„Do jídla, které vyhodíme, se všechno investovalo zbytečně, ať už jde o pohonné hmoty, elektřinu nebo lidskou práci. Lidé, kteří nákup nejvíc plánují, plýtvají nejméně,” říká Anna Strejcová, zakladatelka iniciativy Zachraň jídlo. „Většinou potraviny špatně skladujeme nebo jich nakoupíme zbytečně moc. Údaje o trvanlivosti a datu spotřeby jsou přibližné, spoléhejte na svůj čich,” dodává.
Hosty vysílání jsou: bezpečnostní analytik FSV UK Vojtěch Bahenský, zakladatelka iniciativy Zachraň jídlo Anna Strejcová, Radim Trojan ze spolku Obránců zvířat a cestovatelka a blogerka Tereza Schindlerová.
Ekologický aktivista Rob Greenfield chtěl názorně upozornit, kolik lidé každý den vyprodukují odpadu. Sám se proto rozhodl, že na sobě po dobu jednoho měsíce bude nosit všechno, co by normálně vyhodil do koše. Ulicemi amerického Los Angeles, ve kterém bydlí, se tak nyní prochází v nevábném obleku z igelitových pytlíků.
V posledních letech v atmosféře rychle roste koncentrace metanu, skleníkového plynu, který má zásadní podíl na oteplování planety. A právě metan se mimo jiné uvolňuje na skládkách, kde hnijí tuny vyhozených potravin. Anna Strejcová z organizace Zachraň jídlo teď v Česku plánuje prosadit jedno z řešení, jak jídlem neplýtvat. Šanci vidí v darování nesnědených pokrmů z jídelen a restaurací potřebným.
Tatarský biftek z kuřecího peří? Většina lidí by takový pokrm odmítla, i kdyby jim ho kuchař naservíroval na stříbrném podnose. Thajský student designu Sorawut Kittibanthorn ale v surovině, která obvykle končí na skládkách, vidí způsob, jak omezit znečišťování planety. Peří je podle něj výživné a podařilo se mu ho zpracovat tak, aby bylo i stravitelné.
V závodních jídelnách, menzách, kantýnách a fast foodech se vyhodí až 27 000 tun jídla ročně, ukázal průzkum, který probíhal dva roky. Vliv má kvalita surovin, personál, velikost porcí, hygienické požadavky i poptávka strávníků. Provozům by nyní měla pomoci příručka, která shrnuje, jak plýtvání jídlem omezit.
Tuny mrkve v kampusu londýnské Goldsmiths University jsou uměleckým projektem Rafaela Pereze Evanse. V oblasti plýtvání potravinami kvůli znehodnocování plodin je podle něj čas zahájit rozhovory o napjatých vztazích mezi městem a venkovem. Na kritiku ohledně nehospodárnosti Evans odpovídá, že mrkve, které byly právě vyřazeny z plodin určených k prodeji lidem, věnuje farmářům jako krmivo.
Každý člověk za rok vyhodí skoro 40 kilo potravin. Nejvíce se plýtvá ovocem a zeleninou, pak pečivem, nejméně naopak masem, říká vedoucí výzkumného týmu Lea Kubíčková z Mendelovy univerzity. Lidé podle ní odhadovali, že jídla vyhodí desetkrát méně. Tak velký rozdíl jsme nečekali. Popelnice nám řekly, že je rozdíl mezi venkovem a sídlištěm a že plýtváme různě v různých ročních obdobích, dodává.
Desítky lidí si každý den chodí zdarma vzít potraviny s prošlou trvanlivostí k brémskému obchodnímu středisku Lestra. Starší zeleninu, chleba nebo mléčné výrobky, které jsou už neprodejné, ale stále ještě bez problémů použitelné, si může odnést úplně každý. Šéf obchodu Cornelius Strangemann chce opatřením bojovat proti zbytečnému vyhazování potravin.
Jedna třetina potravin na světě se vyhodí, zachránit jídlo ale zároveň není vůbec snadné. Legislativa to neumožňuje a na aktivisty, kteří se snaží zachraňovat stále konzumovatelné potraviny z kontejnerů, čekají kamery, zamčené popelnice a mnohdy i policie.
Třetina Čechů vyhazuje i nezkažené jídlo jen proto, že ho nakoupili moc nebo na něj už nemají chuť. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd (CVVM). Většina lidí, téměř 90 procent, přitom plýtvání potravinami pokládá za problém. Důvodem pro snížení plýtvání by podle Čechů byla nejčastěji úspora peněz, ale podle většiny lidí i omezení ekologické zátěže.
Splachovat pitnou vodou je mrhání, zvykli jsme si na vodní blahobyt. Je na nás, jestli budeme pokračovat v marnotratném využívání vodních zdrojů, nebo se z něj poučíme, míní hydrogeolog Zbyněk Hrkal. Dokud lidem poteče voda z kohoutků, budou si myslet, že se jich to netýká. Měli bychom jít zpátky ke kořenům a vrátit vodní síť do původního stavu, říká. Budoucnost ale vidí optimisticky. Každé sucho má technické řešení, je to výzva, ale není to fatální problém, protože víme, co s tím udělat, myslí si Hrkal.
Rusko-dánská aktivistka Selina Juulová se svou neziskovou organizací Stop Wasting Food už několik let zdárně bojuje proti plýtvání potravinami. Mezi její největší úspěchy patří fakt, že se v Dánsku v letech 2010 až 2015 snížil odpad z potravin o 25 %. "Lidé zbytečně moc nakupují. Více než dokážou spotřebovat. Stejně tak vaří v příliš velkém množství," vysvětluje v rozhovoru pro server Aktuálně.cz.
Žijeme v době odpadové. Rok od roku v českých domácnostech produkujeme více odpadu. Už je to skoro 350 kilogramů na osobu. Spalování ani recyklace nás nezachrání. Nad odpadem ztrácíme kontrolu. Je čas ptát se jinak. Ptát se, jak odpadu vytvořit méně, říkají bezodpadové blogerky z Czech Zero Waste.
Šestnáct procent mléčných výrobků, neboli 116 milionů tun, se ve světě každoročně vyhodí nebo se ztratí. Za zhruba polovinu tohoto objemu nesou odpovědnost maloobchodníci a spotřebitelé.
Restaurace Loop kousek od centra Helsinek vaří z potravin, které jí darovaly supermarkety. Ovoce, zelenina nebo pečivo, které by se jinak vyhodilo, tak skončí přece jen na talíři. Stálé menu tady ale nenajdete. V restauraci nikdy nevědí, co jim zrovna supermarkety darují. A tak má kuchař každý den o zábavu postaráno.
Zboží, které by se jinak vyhodilo, tady nakonec přeci jen skončí na talíři. Restaurace Loop ve finských Helsinkách vaří z potravin, které jí darovaly supermarkety. Stálé menu tu ale nemají, nikdy totiž neví, co jim prodejci pošlou. Navštívili jsme restauraci, jejíž okolí je jako ze severské detektivky a kde to kuchař vůbec nemá lehké.
Velké obchody musí od začátku letošního roku nově darovat všechno jídlo, které už nestihnou prodat a dříve by ho vyhazovaly. Takzvané potravinové banky mají díky tomu mnohem více práce než dřív, ale těší je, že dokážou pomoci většímu počtu lidí než v minulosti, kdy jim potraviny daroval jen někdo. Kolika chudým pomůže za jeden den taková banka v Ústeckém kraji? Projděte si fotoreportáž.
Přestože planeta je schopna uživit celé lidstvo, 821 milionů lidí loni trpělo hladem. Dalších 672 milionů lidí je obézních.
Francie se rozhodla bojovat s plýtváním jídla. Lidé to podle průzkumu podporují, ačkoliv většina si zbytky domů nikdy neodnáší.
