V srpnu před 50 lety proběhla v českých kinech premiéra rodinné komedie Můj brácha má prima bráchu. Nejúspěšnější film roku s Libuší Šafránkovou a Janem Hrušínským v hlavních rolích se pod vrstvou pohodové atmosféry snažil zavděčit tehdejším autoritám.
Filmy a seriály z časů normalizace jsou nejen zrcadlem své doby, ale také zdrojem nezapomenutelných hlášek, které si dodnes lidé rádi připomínají. Otestujte své znalosti a zjistěte, jak dobře znáte kultovní výroky z filmů.
Koncem 80. let lidé v Československu prožívali šedivé časy vrcholné normalizace. Mnozí snili o tom, že jednou skončí doba nesvobody a padne komunistický režim, který "se Sovětským svazem, na věčné časy a nikdy jinak“ uzavřel zemi a její obyvatele za železnou oponu. Snímky z té doby, které pořídil fotograf Tomáš Vocelka, jsou nyní k vidění v kavárně pražské Leica Gallery a chystá se i beseda.
"Svět je teď bez velkých témat. Až náraz by ukázal, jestli má společnost v sobě skutečnou víru v demokracii," říká k výročí invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 historik Michal Stehlík. Podle něj je naším historickým zvykem jít do konformní pozice. "Neseme si trochu mýtus, že nás vždy někdo větší převálcuje, a když počkáme, tak se to přežene," dodává nejen k období normalizace.
Češi jsou známí tím, že si na svůj život rádi stěžují. Bylo to tak ale vždy v minulosti? Kdy vítězil optimismus a kdy naopak převládala blbá nálada popisuje historik Jakub Rákosník, který se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy specializuje na sociální dějiny.
Jednou řekl, že nemá lepší náhradu za tenhle svět, kde přitom strávil rok v komunistickém kriminálu a deset let v exilu. Básník, hudebník a výtvarník Pavel Zajíček minulý týden "tenhle svět" opustil.
Fanoušek UFO zamrzlý v kostce ledu, břichomluvec, kterého zdánlivě uškrtila vlastní loutka, nebo superhrdina unášející veksláky. Nejen o těchto záhadách vypráví seriál To se vysvětlí, soudruzi!, který od začátku března vysílá Česká televize. Vědce z Ústavu paranormálních jevů si v něm zahráli Jiří Macháček a Jan Cina. V rozhovoru mluví o čtení myšlenek, inteligenci rostlin i zpívajícím Hitlerovi.
Na to špatné zapomínáme rychle, dobré vzpomínky si chráníme. Postupem času tak z šedivé doby nesvobody a strachu vzniknou nostalgické Pelíšky. Výstava fotografky Dany Kyndrové v chebské Galerii 4 připomíná, jak to skutečně bylo v době, kdy se nesměla říkat pravda, lidé končili za své názory ve vězení a vládnoucí strana měla vlastní ozbrojené jednotky. A ukazuje také, jak se tento režim rozsypal.
Centrum architektury a městského plánování připravilo k výročí sametové revoluce projekci s názvem Přidušené město 68-89. Autentické fotografie Karla Bucháčka a Miroslava Hlaváčka dokumentují život v Praze mezi dvěma společensky zlomovými událostmi. Redakce Aktuálně.cz některé snímky nabízí ve fotogalerii.
V 70. letech se z Prahy stalo největší staveniště v Československu. Komunisté spěchali s výstavbou několika zásadních staveb, kromě metra i desetitisíců bytů. Jejich vize se ale často lišily od doporučení odborníků. Od toho tady byl Blahomír Borovička. Muž, který jako hlavní architekt Prahy během normalizace hledal kompromisy mezi politiky a urbanisty. Jeho paměti nyní publikuje Akademie věd.
Jak se mu vyrůstalo v normalizaci a jak vzpomíná na školní jídelnu? "Pamatuju si, že jsme museli všechno dojídat a učitelky kontrolovaly, co jsme snědli, a co ne," popisuje šéfkuchař Jan Punčochář své dětství. Jaké bylo jeho nejméně oblíbené jídlo? Podívejte se na archivní pořad Aktuálně.cz Husákovy děti.
Na rozhovor přichází přesně a sedá si ke stolu v malém motolském výčepu. “Mají tady Rohozec, polotmavou jedenáctku, fakt stojí za to,” hlásí. Rockerské tričko a mikina s kapucí prozrazují příslušnost k undergroundu, šedé vousy a výrazné brýle zase k Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde jedenasedmdesátiletý Karel Haloun ještě donedávna učil.
V sedmdesátých letech se v Československu odehrála série únosů letadel cestujícími, kteří tak prchali přes uzavřenou hranici mezi socialistickým blokem a svobodným světem. Začalo to v červnu 1970, kdy ozbrojená skupina osmi únosců přepadla letoun směřující z Karlových Varů do Prahy a dostala se tak do Západního Německa. O dva roky později při podobném incidentu zahynul pilot.
Někdo by je ve vysílání rozhlasových stanic zakázal, jiní na ně nedají dopustit. Třeba proto, že jim české a slovenské hity z období socialismu připomínají mládí. To, že se dodnes hrají, ostatně napovídá, že domácí hudebníci dokázali i za totality přijít s písničkami, které posluchače vzaly za srdce. Zkuste si, jestli poznáte, kdo předlistopadové evergreeny nazpíval.
Zachraňoval životy ve španělské občanské válce, stál u zrodu Lidových milic a pak jako jediný z československých komunistů neschválil sovětskou okupaci. Nyní o klaďasovi pražského jara a záporákovi Vítězného února Františku Kriegelovi vznikl film Muž, který stál v cestě. Hlavní roli si zahrál Tomáš Töpfer, který se v rozhovoru vrací k vlastním zážitkům ze srpna 1968 i k natáčení v ukrajinské Buči.
"Praha se v posledních pár letech dramaticky proměnila a autentická místa z časů normalizace zmizela," stýskal si režisér českotelevizní série Volha Jan Pachl. Bez postprodukčních zásahů už se v hlavním městě točit nedá. I tak se tvůrcům podařilo tehdejší dobu věrně napodobit. Přesvědčte se a srovnejte seriál s dobovými snímky.
Tomáš Jeřábek se oproti jiným hercům před kameru dlouho nehrnul. I za cenu nezaplacených složenek tíhl hlavně k alternativnímu divadlu a proslavil se až jako zlý bankéř z reklamy. Až pak přišly role natvrdlých lenochů nebo krutých sadistů. Nejnověji hraje v minisérii Volha z prostředí normalizační Československé televize. V rozhovoru mluví o své cestě z učňáku na DAMU i o pozdním rodičovství.
Dvě disidentské aktovky v jednom večeru spojí liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Na malé scéně uvede Audienci od bývalého prezidenta Václava Havla a volně navazující Příjem od Jiřího Dienstbiera, což byl mluvčí Charty 77 vězněný za činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, po revoluci pak ministr zahraničí i senátor.
Pokud 70 procent lidí hlasuje v prezidentské volbě pro kariérní komunisty, zjevně už otázku minulosti nepovažujeme za nijak zásadní. Bohužel to ale neznamená, že se nám na ni podařilo najít odpověď.
Zemřel muž, který vtiskl charakter pozdnímu československému komunismu. Jihočeský rodák Lubomír Štrougal se už před rokem 1968 sblížil se zastáncem tvrdé linie Gustávem Husákem. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy se přiklonil k jeho prosovětskému postoji a v letech 1970 až 1988 byl premiérem. Dlouholetý člen komunistických vlád byl po pádu režimu souzen za zneužití pravomocí.
Kdo na ni chodíval do pražského divadla Semafor, pamatuje si kromě hlasu její výrazné brýle. Ve věku 83 let tento pátek zemřela zpěvačka a herečka Naďa Urbánková, pětinásobná držitelka Zlatého slavíka. Ztvárnila zaučovatelku sexu v oscarovém filmu Ostře sledované vlaky, manželku majitele mlýna v Na samotě u lesa, svědkyni vraždy ve Zločinu v dívčí škole nebo vězenkyni ve Skřiváncích na niti.
Masivní podpora dvou exkomunistů v prvním kole prezidentské volby definitivně rozřešila otázku, zda je pro českou společnost kolaborace s někdejším režimem nezměnitelnou charakterovou vadou, či napravitelnou chybou.
Nejvlivnější žijící postava české písně? Když řekneme Jiří Suchý, nespleteme se. Komplet nahrávek nás nyní přenáší do sedmdesátých let minulého století. Jak to šlo Suchému za normalizace, navíc po smrti Jiřího Šlitra? Pátrat v sedmnácti hodinách záznamů má cenu.
Moskva. Agentura TASS je zplnomocněna oznámit, že 10. listopadu 1982 zemřel předseda prezidia Nejvyššího sovětu a generální tajemník ÚV KSSS soudruh Leonid Iljič Brežněv. Prvním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu byl soudruh Brežněv zvolen v roce 1964, aby se o dva roky později… a dost. Dost toho nechutného retra.
Vesele lze žít také v demotivujícím prostředí, pokud má člověk odvahu dělat si blázny úplně ze všeho, pochopitelně i sám ze sebe. Do této maximy se dá shrnout poselství režiséra a výtvarníka Karla Fuksy v nedávno vydaném memoáru nazvaném Bůh je z Brna. Otázkou zůstává, nakolik je ono veselí uzavřeno v branách města a doby, kdy se odehrálo.
Jak vypadala vánoční výzdoba a jaké dárky si děti přály pod stromeček v socialistickém Československu, připomíná výstava v Retro muzeu Praha v obchodním domě Kotva. Ukazuje třeba to, že sváteční stromky lidé zdobili dle lokální tradice, na Moravě byly oblíbené slaměné ozdoby a jablka, v severních Čechách vévodilo foukané sklo.
