Stanislav Šulc: Není krize jako krize

To potvrzuje také pohled na žebříček nejúspěšnějších filmů dosavadního roku – hned šestice z top deset je druhým (a dalším) pokračováním série.Na Hollywoodu je nicméně kouzelné, že i na absenci skutečných nápadů umí vydělat. A to pořádně, protože letošní rok je třetím nejlepším z posledních šesti sezon.

Ještě zábavnější rozměr má tento úspěch alias neúspěch Hollywoodu v kontextu tuzemské kinematografie. Ta je známá tím, že světové trendy zachycuje deset a více let poté, co se ve světě objevily. První dlouhometrážní film plně animovaný v počítači se u nás objevil třináct let po světové premiéře Toy Story. Na první celovečerní komiksovou adaptaci jsme si počkali až do roku 2011.

Vlna pokračování se tak k nám v plné míře dostává až nyní. Vedle proslulého a veleúspěšného tvůrce sérií Zdeňka Trošky se na druhé a další díly vrhá stále více filmařů.

Na rozdíl od Hollywoodu ale u nás pokračování vůbec nefungují. Na druhé Babovřesky přišlo výrazně méně lidí než na první. Pokračování Bony a klid v kinech udělalo ostudu nejen uměleckou a řemeslnou, ale také komerční. Inu, stále platí, že není krize jako krize. Ale ani úspěch jako úspěch.