Pokušení zdanit úspěšné. Vláda zvažuje sektorové daně, hazarduje však s odlivem kapitálu

Byznysovými a politickými kuloáry se už několik týdnů šíří informace, že vláda Andreje Babiše se chystá zvýšit daně. V rozpočtu nemá dost peněz na plnění svých předvolebních slibů. Není schopná dodávat ani levné hypotéky, ani výrazně vyšší důchody. Proto hledá všechny možné cesty, jak příjmy zvýšit a nezasáhnout přitom své voliče. Těch cest, jak získat do státní pokladny desítky miliard korun navíc bez zásahu životní úrovně podstatné části lidí, moc není. Proto se hledá cesta, jak zasáhnout málo lidí nebo firem a vybrat z toho co nejvíc peněz.

Z této motivace se přirozeně zrodí speciální daně mířící jen na pár vybraných. Jasně vybrané obory. Fakticky jasně vybrané firmy, které v nich působí. Ještě přesně ohraničené minimální velikostí obratu, zisků nebo hodnoty firmy, na niž se mají uvalit. 

Se sektorovými daněmi si nebezpečně zahrávají všechny země, které se dostaly do velkých rozpočtových deficitů. S oblibou je především na zahraniční firmy uvalovalo Maďarsko za vlády Viktora Orbána. Pouštějí se do nich labouristé ve Velké Británii. Volají po nich národní socialisté všech podob ve Francii. Sáhla k nim i minulá vláda Petra Fialy vedená ODS, která samu sebe popisovala jako středopravou.

Pokušení speciálních sektorových daní nebo daní „pro bohaté“ je politicky lákavé právě tím, že zasahuje jen vybrané. Velké, mocné. Vysílá voličům signál: kasírujeme ty druhé, abychom vám mohli přerozdělováním zvýšit životní úroveň. Všechny pokusy tyto daně v minulosti zavést ukazují, že je to ve výsledku zároveň daň mimořádně škodlivá a prosperitu ničící. Oslabuje hospodářský růst. Odpuzuje investory, aby do země přišli, přesunuli do ní daňové sídlo, a tím pádem zde danili i své příjmy z jiných zemí. Domácí firmy, které taková daň zasáhne, motivuje k odchodu do daňově výhodnějších destinací. Kapitál se hýbe. V Evropě ještě naštěstí úplně volně a bez bariér.

Vláda tak zavedením speciálních daní oslabí nejen růst ekonomiky, ale přímo se může připravit i o příjmy z rozpočtu. Pokud se některé firmy odstěhují.

Snadný útěk kapitálu

Místopředseda vlády Karel Havlíček se v neděli na přímé, velmi přesně cílené otázky v debatě České televize vykrucoval z odpovědi na to, jestli vláda sektorové daně zvažuje. Říkal obecné fráze o všech otevřených možnostech. Výslovně to ale odmítl popřít. Ve středu při návštěvě Ukrajiny s podnikatelskou misí řekl, že vláda se zavázala, že nezavede žádné daně, které by měly dopady na hospodářský růst. „A to platí,“ říká ve středu 11. listopadu Karel Havlíček.

Pokud to myslí vážně, vláda Andreje Babiše nemůže žádné vyšší daně pro firmy zavést. Ty totiž velmi vážně poškozují hospodářský růst, a tím pádem snižují výběr daní. 

Velmi trefně to popsal v roce 2005 na kongresu ODS tehdejší slovenský premiér Mikuláš Dzurinda. Jeho vláda tehdy kromě rovné daně pro fyzické osoby snížila daň z příjmů pro firmy. A vybrala do státní pokladny výrazně víc než předtím s vyšší sazbou. Dzurinda to srovnal s Německem, které mělo federální daně na zisky firem na úrovni 25 procent, a Irska s 12,5 procenta. Irové v poměru k velikosti své ekonomiky vybírali na této dani dvakrát víc než Němci. „Poloviční sazby, dvojnásobný výběr,“ glosoval Dzurinda.

Nižší sazba daně, vyšší výběr pro stát

Platí to dodnes. Irové mají ze západních rozvinutých zemí nejnižší daň z příjmů firem v celé Evropské unii a vybírají na ní částku na úrovni pěti procent HDP. Průměr Evropské unie jsou tři procenta. Reálně je ta suma ještě větší, protože Irsko je sídlem mnoha nadnárodních, především amerických firem, které tam láká právě nízká daň. Celé jejich světové obraty tak papírově dělají Irsko výrazně bohatším. Když se vezme v úvahu nikoliv hrubý domácí produkt (HDP), ale hrubý národní důchod (HND), který měří velikost domácí ekonomiky bez těchto zahraničních firem, je výběr firemní daně dokonce devět procent HDP. Právě firemní daně plnily irskou státní pokladnu v roce 2025 z 29 procent.

Pro srovnání: podle statistiky OECD Revenue Statistics 2025 se v Německu na firemních daních s násobně vyššími sazbami než v Irsku vybere částka na úrovni 3,1 procenta HDP. Na celkových daňových příjmech rozpočtu se firemní daně podílejí jen šesti procenty.

V Česku se sazbou firemní daně 21 procent, kterou vláda Petra Fialy zvedla z 19 procent, se vybere částka 4,6 procenta HDP. Rozpočet plní ze 13,3 procenta. Inkaso na této dani mimochodem výrazně rostlo se snížením daňové sazby pro firmy. Ta ještě v roce 2005 dosahovala 26 procent. Do roku 2003 dokonce 31 procent. Vzestup výběru byl se snížením sazby dramatický. Ještě v roce 2005 se vybírala částka na úrovni 3,1 procenta HDP, tedy na německé výši. Postupně prudce rostla až na 4,6 procenta v roce 2024. Tedy blíž Irsku než Německu.

Vítězi soutěže o přízeň investorů

Investoři včetně těch domácích na změny daní rychle reagují. Proto chytré země, které chtějí přilákat investory, firemní daně naopak snižují. Velmi dobře je to vidět na Švýcarsku. Kantony se mezi sebou přetahují o investory tím, že snižují daně pod laťku 12 procent. Ne náhodou právě pod ni. Soutěží s výše citovaným Irskem. V roce 2026 už snížilo daně z příjmů firem nebo fyzických osob 14 kantonů. Curych aktuálně nabízí firmám sazbu 11,5 procenta. Spolu se sousedním Zugem se stal druhým největším technologickým centrem Západu po Silicon Valley. Sídlí zde velká část technologických firem. Na švýcarské prosperitě i plnění státní kasy je to samozřejmě vidět.

Místo aby se česká vláda snažila zvyšovat prosperitu i příjem státní pokladny tím, že k nám přiláká investory, odpuzuje je koketerií se sektorovými daněmi. Primitivní představa, že vyšší sazba víc vynese, státní rozpočty příjmy neplní.