Zvířecí šampioni. Běhají, s káčou, vystavují se a vítězí

Majitelé či trenéři zvířecích šampionů věnují svým svěřencům stovky hodin. Učí je obratně skákat a rychle běhat, nebo naopak v klidu stát a vystavovat na odiv své peří či lesklou srst. A jejich svěřenci jsou na slávu zvyklí. Při fotografování se sami nastavují do takových póz, které jim nejvíce sluší.

Atlet a bojovník

Když dnes jedenáctiletý hřebec Radek přišel do Jezdeckého klubu v Kateřinkách, závodil na nejnižších parkurových soutěžích a jeho jezdci si s ním moc nerozuměli. Během sedmi let trénování v Opavě se vypracoval mezi nejužší špičku. Startuje na velkých cenách u nás i v zahraničí. V mezinárodní konkurenci třiadvaceti zemí vybojoval druhé místo na Velké ceně v polském Lešně, vyhrál memoriál Ericha Režnara i Jumping show na Velké ceně Ostravy.
„Je to obrovský bojovník. Má velmi dobrou techniku skoku, je pozorný, nechce dělat chyby,“ popisuje Radka Vladimír Hruška z jezdeckého klubu.
Radek je atlet, jeho jezdec jej trénuje denně a věnují se fyzické přípravě i gymnastice. Chodí i na dlouhé procházky do přírody. „Na začátku se hrozně bál vody. Utíkal pryč, vodní příkop pro něj znamenal velkou hrůzu. Vodu mu připomínala i modrá barva, takže třeba u modrého skoku měl strach,“ líčí Hruška počáteční potíže. Trvalo rok, než Radek překonal stres. „Ani dnes není u těchto překážek zcela uvolněný. Ale věří svému jezdci, mému synovi Jirkovi, který s ním jezdí celou dobu,“ dodává Hruška.
Radek rád mlsá a je velmi žravý. „Se sousedem v boxu se vždycky perou, když jim dáváme žrádlo,“ říká Hruška. Za to na soutěžích je Radek se svým sousedem velký kamarád.
„Kůň má dobrou paměť. Když je na závodech tři sta koní, koně z jedné stáje se vzájemně poznají. Společně si pořehtávají a hlásí se k sobě,“ doplňuje Hruška.

Běhá, až by padnul

Sedmiletý Faust je všestranný sportovec. Od štěněte trénuje agility a loni to dotáhl až na mistrovství světa. On a jeho družstvo skončili pátí.
„Na mistrovství Evropy jsme byli druzí, ale soutěžili jsme i s vyšší velikostní kategorií. V naší výšce jsme byli jednoznačně nejlepší,“ přidává další loňský úspěch třiadvacetiletá majitelka zlatavé šeltie Gabriela Hroteková. Faust je i mistrem republiky.
Hroteková si Fausta pořídila speciálně pro agility. „Když byl malý, hodně se bál. I já byla povahou spíš samotářka a společné tréninky nám oběma zvedly sebevědomí. Trenérka Martina Wasserbauerová nás všechno naučila,“ říká Hroteková.
Na cvičiště chodí třikrát týdně, v zimě trénují v hlučínské jezdecké hale. Každý den pilují Faustovo soustředění, samostatné myšlení a poslušnost.
„Faust miluje překážky. Pro většinu ostatních jsou motivací pamlsky a hračky. On by chtěl pořád jen běhat, až by padnul,“ popisuje Hroteková.
Faust před soutěží hlasitě štěká. „Těší se a závidí, když běží někdo jiný. Pak si lehne před překážku, zmlkne a odvede fantastický výkon. Je velmi rychlý,“ říká Hroteková.
S Faustem se právě začíná připravovat na kvalifikační závody. Pokud Faust znovu uspěje, bude opět za českou reprezentaci soutěžit na světových soutěžích.

Stovky trofejí

Zhruba devět stovek výstavních andulek chová Opavan Ladislav Groda. Mezi šlechtiteli andulek patří ke špičce, pravidelně vyhrává na mistrovstvích Evropy i světa. Ze světového šampionátu má 159 medailí. Vítězí už přes třicet let.
„Výstavní andulka, to je takový ptačí kulturista, ale zároveň elegantní baletka. Je až o deset centimetrů větší než běžná andulka a musí držet správný postoj. Více vzpřímený než je obvyklé,“ popisuje Groda.
Každý rok sám vyšlechtí a odchová desítky šampionů. Andulkám se věnuje celý život, denně u nich stráví čtyři až dvanáct hodin. „Včetně sobot a nedělí. Neexistuje dovolená,“ říká Groda.
Mezi mláďaty andulek vybírá ta, která mají předpoklady stát se šampionem. Ta pak trénuje, aby měla správný postoj, uměla se prezentovat a nebyla bojácná. „Takoví šampioni vyžadují speciální péči. Člověk musí překonat bariéru a vytvořit si s nimi specifický vztah,“ vysvětluje Groda.
Andulky jsou podle něj podobnou společností jako lidé. „Jsou mezi nimi dobré matky, vražedkyně, prostitutky i mladí sígři,“ říká Groda.
S andulkami cestuje po celém světě. Na výstavu je připravuje vždy dva měsíce předem. „Musím jim například změnit krmení, aby se rozpeřily, odstranit polámané peří, upravit znaky,“ vyjmenovává přípravy. Andulky pak za odměnu ve výstavní kleci porotcům bez nervozity ukážou to nejlepší, co umí.

Ladné křivky

Má dokonalou postavu. Dmoucí hruď, úzký pas, vytrénované tělo. Dvouletá boxeří slečna Ugilie je doslova manekýna. Úspěšná, na poslední středoevropské výstavě byla vyhlášena nejlepším mladým jedincem.
„Je to taková psí modelka, jezdí po soutěžích krásy. Před porotou stojí i běhá. Rozhodčí hodnotí zuby, stavbu těla, anatomii i třeba tmavost očí,“ líčí její majitelka Dagmar Kačenová.
Minimálně jednou denně s ní chodí na dlouhé procházky. „Aspoň jedna vycházka denně musí být dlouhá, zhruba tříhodinová. Když jsem doma, jsme venku skoro celý den,“ popisuje Kačenová.
Důležitá je i správná životospráva, Ugilie jí speciální granule, ale ráda také mlsá, třeba banány, pomeranče nebo mandarinky. Nepravidelně si čistí zuby běžným kartáčkem a pastou a její majitelka jí také pečlivě kartáčuje srst.
„Už nám chybí jen zkouška z výkonu, abychom mohly soutěžit v dospělých kategoriích,“ těší se Kačenová na nové možnosti. Ugilie má ty nejlepší předpoklady pro vítězství, její otec vyhrál všechno, co se v Evropě vyhrát dá, a matka je také úspěšnou psí závodnicí.
Ugilie je hravá jako dítě. „Boxeři jsou i ve vysokém věku hraví. Kdo si jednou tohoto psa pořídí, už si žádnou jinou rasu nekoupí,“ dodává chovatelka.