Zelená pohroma pro řidiče. Francie uvrhla auta pod drsné daně, nová pravidla trestají i rodinné hybridy

Představte si, že v showroomu zaplatíte za nové auto milion a půl, u pokladny odevzdáte státu dalších dva a půl milionu, a když vám auto za měsíc ukradnou, pojišťovna vám vrátí jen kupní cenu samotného vozu. Ve Francii to je od letoška drsná realita. Tedy pokud chcete těžké a žíznivé auto.

„Zelené“ zdanění nově kupovaných aut funguje ve Francii už od roku 2008, avšak od letošního ledna došlo k výraznému zpřísnění - a zvýšení tzv. malusů, tedy penalizace za vysoké emise. Při svém vzniku systém trestal jen ty největší znečišťovatele a maximální penalizace se pohybovala v řádu jednotek tisíc eur, dnes padly poslední zábrany. Stát od letoška rozděluje registrační penalizaci na dvě samostatné daně, které se sčítají.

První složkou je ekologická daň za emise CO₂. Ta začíná na 108 gramech CO₂ na kilometr a s rostoucími emisemi částka raketově stoupá. Při dosažení 192 g/km již naráží na absolutní strop 80.000 eur (přibližně 2 miliony korun). Francie navíc zrušila dřívější záchrannou brzdu, podle níž nesměla celková daň přesáhnout polovinu pořizovací ceny auta.

Druhou složkou je daň za nadměrnou hmotnost vozidla. Dopadá na všechna auta s pohotovostní hmotností nad 1500 kilogramů. Její sazba je odstupňovaná v několika pásmech. Do 1699 kg se platí 10 eur (241 Kč) za každý kilogram navíc,  za další kila do 1799 kg je to 15 eur (361 Kč)/kg, a takto postupujete dále pásmy nahoru, dokud se nedostanete k provozní hmotnosti svého vozu. V nejvyšší kategorii nad 2000 kg je daň 30 eur (723 Kč)/kg. Kupující tak platí státu dvě různé daně naráz: jednu za nadlimitní emise z výfuku a druhou za každý nadlimitní kilogram na silnici.

Od hatchbacků po osmiválce

Jak ukazují podrobné propočty francouzského automobilového magazínu Caradisiac a německého serveru Auto Motor und Sport, kombinace obou daní vede k situacím, nad kterými zůstává rozum stát. Zářným příkladem je kultovní Ford Mustang GT s pětilitrovým osmiválcem. Samotné auto stojí ve Francii 59.800 eur (přibližně 1,5 milionu korun), jenže u registrace kupující zaplatí maximální emisní daň za CO2 ve výši 80.000 eur (dva miliony korun) a k tomu ještě samostatnou daň za hmotnost. Celkové zdanění tak dosahuje těžko uvěřitelných 134 % ceny vozu a na státních poplatcích řidič odevzdá přes 2,5 milionu korun.

Velmi podobně dopadl i rodinný diesel BMW X5 xDrive 30d, u kterého samotná emisní daň za CO2 dosahuje rovněž maximálního stropu 80.000 eur, což tvoří 86,6 % z nákupní ceny auta.

Systém ale netrestá jen luxusní či sportovní modely. Jak vyplývá ze statistik deníku L'Argus, ekologickému zdanění dnes ve Francii podléhá 72 % všech nově prodávaných aut. Například za běžný Nissan Qashqai MHEV zaplatíte na emisní dani přirážku téměř 3000 eur (přes 70 tisíc korun) a dokonce i u malé městské „nákupní tašky“ Peugeot 208 s benzinovým motorem si stát řekne o emisní poplatek 230 eur.

Zákeřnost systému dokazuje i rodinný plug-in hybrid Peugeot 5008 PHEV 225. Díky nízko položeným emisím 63 g/km se sice zcela vyhne emisní dani za CO2, jenže kvůli těžkým bateriím váží 2123 kilogramů. Po odečtení zákonných úlev pro hybridní vozy tak na toto rodinné auto dopadne samostatná daň za hmotnost ve výši 6100 eur, což dělá přes 150 tisíc korun navíc.

Opačným příkladem budiž elektrický Renault 5 E-Tech, u kterého zákazník emisní ani hmotnostní daň neplatí. Auto produkuje nulové lokální emise a s hmotností okolo 1450 kg nepřiplácí ani za nadváhu. Díky evropskému původu auta i baterií a splnění přísného ekologického skóre na něj navíc kupující dostanou státní podporu až 6000 eur (podle příjmu domácnosti).

Miliony v případě krádeže zmizí

Tím však noční můra řidičů zdaleka nekončí. Specializovaný server Caradisiac odhalil obří právní mezeru, která číhá na kupující nových vozů. Pokud vám nově zakoupený vůz někdo ukradne nebo ho zničí těžká havárie, pojišťovna vám zaplacené daně nevrátí. Přitom máte sjednanou drahou pojistku na „cenu nového vozu“.

Podle francouzského zákoníku o pojišťovnictví nesmí plnění přesáhnout skutečnou tržní hodnotu věci v momentě škody. Státní emisní daň ani daň za hmotnost však nejsou podle zákona součástí vozidla a nezvyšují jeho tržní hodnotu – jde o pouhé správní poplatky odvedené státu.

Pokud si tedy pořídíte vůz za 1,5 milionu korun a na emisní dani i dani z hmotnosti zaplatíte dalších 2,5 milionu, vaše celková investice činí 4 miliony korun. Pokud auto za týden zmizí, pojišťovna vám vyplatí pouze hodnotu auta, tedy 1,5 milionu. Zbylých 2,5 milionu zaplacených státu jsou nenávratně pryč.

Havanský efekt

Nastavená pravidla výrazně přihrávají trumfy ojetým autům. Důvodem je extrémní rozevírání daňových nůžek: zatímco nákup nového spalovacího vozu stát zatíží astronomickou emisní daní a ještě daní za hmotnost, na trhu ojetin se tato zátěž drasticky snižuje, nebo rovnou mizí.

Zcela osvobozena zůstávají běžná auta prodaná původně jako nová ve Francii, u nichž první majitel ekologické poplatky uhradil při koupi – což si kupující snadno ověří podle vyplněného pole Y3 na francouzském technickém průkazu. Bez doplatků vyváznou také všechna vozidla starší 15 let a auta poprvé zaregistrovaná ve Francii před 1. lednem 2015. Od roku 2027 výpočet navíc přidá slevu pro auta s vysokým proběhem.

Vzniká tak takzvaný „havanský efekt“ – lidé si nechávají starší spalovací auta a pokud chtějí výkonnější nebo těžší vůz, hledají výhradně na trhu ojetin, kde nemusejí platit státu miliony korun navíc. Ceny zachovalých starších aut se silnými motory proto raketově rostou.

I v případě dovozu ze zahraničí vycházejí ojetiny nesrovnatelně výhodněji než nová auta. Úřady sice na importované auto nahlížejí jako na poprvé přihlašované v zemi, ale neplatí se dnešní drahý sazebník. Použije se mírnější sazebník z roku první registrace auta v cizině, od kterého se odečítá měsíční sleva za stáří (amortizace).

Od 1. ledna 2027 však vstoupí v platnost retroaktivní malus. Ten ruší dřívější osvobození u specifických kategorií – konkrétně u bývalých diplomatických vozů a aut pořízených na průkazy ZTP (invalidní karty CMI) či se slevou pro vícečlenné rodiny. Při přepisu na běžného majitele se bude muset původně odpuštěná daň dopočítat a uhradit (ponížená o věkovou amortizaci), což nového kupujícího překvapí nečekaným výdajem, typicky v řádu tisíců eur.

Motivace státu

Primárním cílem francouzské vlády je agresivní ekologické inženýrství. Stát chce občany finančně donutit k opuštění spalovacích motorů a k rychlému přechodu na elektromobily. Tím, že z nákupu nového benzinového či naftového auta udělá ekonomickou sebevraždu, uměle mění chování spotřebitelů.

Druhým motivem je státní rozpočet, poplatky ročně přináší přes miliardu eur. Politický tlak na zmírnění pravidel sice sílí a vedl ke zmrazení plánovaného zpřísnění pro rok 2028, ale pravidla zůstávají do roku 2027 pevně daná.

Vedle ekologické rétoriky a rozpočtových příjmů však hraje klíčovou roli také udržení sociálního smíru. Vláda si nemůže dovolit odříznout nízkopříjmové skupiny obyvatel od dostupné mobility, to by v zemi s živou pamětí protestů „žlutých vest“ znamenalo okamžitou politickou rozbušku. Ponechání sekundárního trhu bez plošného zdanění tak funguje jako vědomý bezpečnostní ventil.

Chudším vrstvám sice stát znemožní nákup nových spalováků, ale zároveň jim tichou dohodou dovolí „dojet“ starší ojetiny. Výsledkem je pragmatická, byť pokrytecká strategie – elektromobilita je tlačena primárně do firemních flotil a zámožnějším kupcům, zatímco sociálně slabší motoristé dostali dočasnou propustku v podobě dožívajících starších aut.

Cílené stárnutí

Tato agresivní politika však přináší vážný nechtěný vedlejší efekt, na který upozorňují i samotní odborníci. Statistiky analytické společnosti AAA Data a profesní unie Mobilians (zastupující francouzský automobilový trh) ukazují, že průměrné stáří francouzských aut setrvale stoupá a překročilo hranici 11 let, přičemž u některých kategorií dosahuje téměř 12,5 roku.

Vzniká tak ekologický bumerang. Místo toho, aby lidé obměňovali auta za moderní, čistší a úspornější spalovací modely plnící nejnovější normy, udržují při životě morálně i technicky zastaralé ojetiny. Francouzský trh se dělí na dvě extrémní skupiny – bohatší vrstvy a firmy nakupují dotované či zvýhodněné elektromobily, zatímco běžní řidiči dožívají ve stárnoucích spalovacích autech, protože si kvůli daním nemohou dovolit nové auto.

Pokud by se podobně agresivní zdanění plošně rozšířilo do dalších zemí, znamenalo by to kolaps trhu s dovozem starších vozidel ze západní Evropy směrem na východ. Francie tak názorně ukazuje, jak zelené zdanění dokáže během pár let deformovat celý trh a z vlastnictví obyčejného auta udělat finanční nesmysl.