Znepokojivé zjištění. Důvěřivost lidí z Kutné Hory nezná mezí
Otevírám úřední desky s prázdnými papíry. Nasazuji profesionální úsměv. Ještě si upravím firemní visačku s fotografií, kterou jsem si vyrobil na barevné tiskárně. Pak zvoním u řadového domku na okraji Kutné Hory. Po celodenní směně, kdy jsem se vydával za pracovníka neexistující vodárenské společnosti, bilancuji. Kdekoliv jsem zavonil, všude mě pozvali dál! Policisté jsou z výsledků testu Sedmičky zaskočení.
Důvěryhodní gauneři
„Hodně se věnujeme prevenci,“ říká Daniel Votroubek z kutnohorské policie. „Proto je pro nás opravdu nepochopitelné, že jste byli se svou provokací tak úspěšní,“ dodává Votroubek.
Když jsme v Sedmičce plánovali reportáž, panovaly mírné obavy, jestli někdo na nás nezavolá policii nebo po odhalení totožnosti nedojde třeba k násilí. Obavy byly liché.
„Viděla jsem, že máte na bundě nějakou visačku. Ale nemám brýle, abych si ji přečetla,“ říká důchodkyně Ludmila Nováková. „Neměla bych vás pouštět, to já vím. Jenže vy vypadáte tak důvěryhodně,“ vysvětluje Nováková, ale hned nahlas uvažuje, že vlastně ti největší gauneři většinou vypadají absolutně důvěryhodně.
Zvoním u dalších dveří. Uvnitř mi pak Zuzana Březinová vysvětluje svůj bezpečnostní zkrat. „Vždyť vás přece vedu jen do sklepa,“ hájí se majitelka domu. Na argument, že by z něho už taky nemusela vyjít ven, jen mlčky přikývne.
Zkratové jednání
„Tady v ulici se nikdy nic nestalo,“ vysvětluje ochotu pustit cizího člověka Hana Kořistková. „Máte přece tu visačku s fotografií,“ dodává. Na otázku, zda si uvědomila, že vodárenská firma s tímto názvem v Kutné Hoře neexistuje, jen provinile pokrčí rameny.
To Ivona Flachsová se po odhalení mé falešné identity chytá za hlavu. „Mám tady v domě osmdesátiletou tchýni. Dnes a denně jí říkám, babičko, nikoho nesmíte pouštět do baráku a sama udělám takovou pitomost. Byl to zkrat,“ přiznává se Flachsová. V paneláku nedaleko místního nádraží mě bez vteřiny zaváhání zve dál Jana Šťastná. „Lidí se nebojím a kdyby bylo nejhůř, tak přes ty papírové zdi je tady všechno slyšet,“ hledá výmluvu pro své jednání Štastná.
Bezbřehá důvěřivost
S vysvětlením, že kontroluji plomby na vodoměru, jsem zazvonil u čtrnácti dveří. Nikomu se důvod nezdál divný a nevadilo mu, že mě nikdy neviděl.
„Všichni určitě vědí, že mají být opatrní. Ale zejména starší lidé chtějí vyjít vstříc a dopředu nic neprověřují,“ uvažuje policista Votroubek.
Zaměstnanci vodárenských společností mají podnikový doklad s fotografií a s číslem občanky. Tu mohou zákazníci vyžadovat k nahlédnutí. „V případě pochybností volejte nepřetržitou službu našeho dispečinku,“ doporučuje ředitel kutnohorské vodohospodářské společnosti Karel Kvapil.
Trochu naděje vnesl Jaroslav Kubásek. U něj jsem sice nezvonil, protože vedle mě právě stál redakční automobil. Přiznal jsem se k provádění testu. „Jak vidím cizího člověka, beru brokovnici a do plotu pouštím 220 voltů,“ vykřikoval napůl vážně jediný člověk, který ví, že opatrnosti není nikdy dost.
