Zkušená nahrávačka řídí hru Sokolek

Šestadvacetiletá volejbalistka Lucia Töröková patří k nejzkušenějším hráčkám Sokola Frýdek-Místek. V dresu Prostějova, odkud před sezonou přišla, slavila dva extraligové tituly a okusila i atmosféru Ligy mistrů. Dostala se i do slovenské reprezentace, které pomohla v kvalifikačních turnajích na Ukrajině a v Srbsku probojovat se na evropský šampionát konaný v roce 2008 v Polsku. Letos touží po medaili v barvách Frýdku-Místku.

Měl o vás před sezonou zájem i někdo jiný? Proč jste se upsala právě Frýdku-Místku? V Prostějově mi skončila dvouletá smlouva. Chtěla jsem jít do zahraničí. Měla jsem nabídky z Francie nebo Německa, ale kvůli příteli jsem nakonec zůstala v Česku. Jednala jsem s Olomoucí, ale týden před podpisem smlouvy se mi ozvala trenérka Alexandra Dedková. Nakonec jsem dala přednost Frýdku, protože mi nabídl lepší podmínky.

Znala jste některé hráčky? Jak jste do kolektivu zapadla? Holky jsem znala trochu od vidění, protože jsem proti nim hrávala. Nejprve jsem poznala Radku Janďourkovou a Martinu Mazurovou. Slovenku Paulu Kubovou jsem znala od vidění, ale nikdy předtím jsem s ní nehrála. Holky mě vzaly v pohodě mezi sebe. Zatím nejsou žádné problémy.

Prostějov je složený z profesionálních volejbalistek. Dá se v něčem srovnat s Frýdkem-Místkem? Největší rozdíl je v tom, že ve Frýdku se hodně hráček kromě volejbalu věnuje ještě práci nebo studiu na škole. V Prostějově se všechny hráčky živí volejbalem. Jsou už hotové a jde hlavně o to, aby se sehrála šestka, která hraje pravidelně. Tady je ještě spousta mladých volejbalistek, které potřebují nejprve získat cenné zkušenosti.

Jaká je vaše úloha v týmu ve srovnání s Prostějovem? Tam jsem byla nahrávačka číslo dvě, takže jsem hrála, jen když se jednička zranila. Loni ale hodně marodila, takže jsem odehrála prakticky celou sezonu. Ve Frýdku hraju taky stabilně. Nahrávačka v podstatě řídí hru celého družstva, takže pokud prohrajeme, vždycky to beru na sebe.

Začátek sezony se vám moc nepovedl. Čím si vysvětlujete, že jste nestačily na družstva, jako je Brno nebo Olymp? Nezvládaly jsme koncovky setů. Chybělo nám i štěstí, které se k nám v posledních zápasech naopak přiklonilo. Doufám, že už to bude lepší a lepší. Ženský volejbal je hodně složitý. Důležitý je servis a příjem. Které družstvo je v těchto směrech lepší, vyhrává.

Frýdek-Místek má kádr, kterému by účast v play-off neměla uniknout. Kam až byste se mohly dostat ve vyřazovací části? Záleží, na koho narazíme. Pokud to nebude Prostějov, můžeme hrát vyrovnanou partii s každým. Nebála bych se ani toho, že máme mladé družstvo. Ve vypjatých situacích mohou dělat chyby i profesionálky. Bude to hlavně o štěstí. Ke komu se přikloní, ten půjde dál. Doufám v medaili, která holkám loni utekla jen o málo. Letos se snad dočkáme.

Frýdek-Místek je vaším šestým působištěm. Na které vzpomínáte nejraději? Krásné byly dva roky strávené v Prostějově. Tam jsem totiž získala dva extraligové tituly a vyzkoušela si také nejprestižnější klubovou soutěž, Ligu mistrů. Hodně mi dalo také první zahraniční angažmá. S Mielecem jsme sice v sezoně 2005/2006 hrály o udržení v lize, ale polská soutěž je společně s italskou nejlepší v Evropě.

Které období byste naopak už nikdy zažít nechtěla? Nešťastný byl půlrok ve švýcarském Lucernu, kde jsem byla první polovinu sezony 2006/2007. Hrály jsme ve středu tabulky, ale chyběly tam peníze. Dalo by se říct, že jsem odtamtud utekla. Chtěla jsem skončit s volejbalem, ale manažer mě přesvědčil, ať ještě hraju. Tak jsem se pak po pěti měsících upsala Budapešti, se kterou jsem získala bronz. Poté už následoval přestup do Prostějova.

Jak dlouho jste se adaptovala na maďarské prostředí? Maďarština je hodně složitá. Neměla jste problémy s dorozumíváním se s ostatními? Mám v Maďarsku rodinu, takže něco málo jsem uměla, když jsem tam přišla. Musela jsem se ale učit, protože jsem byla v týmu jediná Slovenka. Ostatní hráčky byly Maďarky. Holky však byly tolerantní, takže jsme se vždycky nějak domluvily. Časem jsem se naučila alespoň tak, abych se domluvila.

Ve Frýdku-Místku máte smlouvu do konce sezony. Budete chtít v klubu zůstat, nebo byste pro příští sezonu ráda změnila působiště? Tohle zatím vůbec neřeším. Už tři roky říkám, že končím s volejbalem, ale zatím stále hraju. Jistě vím jen to, že se s přítelem budeme brát a že spolu budeme častěji než teď.