Ženy za pultem. Schovávaly tam šlehačku, oříšky i bílé ponožky

Banány a mandarinky jen na Vánoce. V sezoně jahod podpultová šlehačka. Za 5,80 korun československých. Kultura prodeje? Vejce v papírových sáčcích, bochník rovnou do nákupního košíku, půlka chráněná kouskem papíru.
Poloprázdné předrevoluční regály se změnily v přeplněné porevoluční. Na zboží, které už prodavačky nemusejí schovávat pod pultem, zákazníci nestojí fronty. Jaké to bylo za pultem před a po revoluci, může porovnat Petra Mlnaříková. „V roce 1982 jsem nastoupila do učení a od té doby, s výjimkou tříleté mateřské dovolené, jsem věrná svému původnímu povolání,“ je pyšná dvaačtyřicetiletá drogistka. Hned po škole začala prodávat v Lotosu, podnikové prodejně Severočeských tukových závodů, dnešní Setuzy, na ústeckém Mírovém náměstí vedle Knihy.
Z regálů tam dnes nevoní mýdla, ale papír, a v sousedství vášniví čtenáři před čtvrteční otevíračkou nestojí frontu na knihy. Lotos, mýdlo v modré krabičce s fotografií leknínu, vyráběla ústecká Setuza, jeho „porevolučním“ následovníkem je Soté Mink. „Lidé neměli možnost výběru. Dvakrát do roka nám přivezli zahraniční zboží, které si zákazníci vystáli ve frontách. Plno osvědčených výrobků zůstalo, v marketech je ale neseženete, to je výsada pultového prodeje. Dodnes třeba prodáváme Toro nebo Žabku. Vrací se i staré obaly, například lak na vlasy Lybar bude mít stejný design jako před třiceti lety. Na trhu se znovu objevila předrevoluční dětská pěna Delfín. České výrobky jsou kvalitní, ale trh ovládla cizina,“ hodnotí Petra Mlnaříková. Zákazníkům plní přání už sedmnáct let v Drogerii Na Hvězdě.

Po boomu marketů se zákazníci vracejí

Tam zažila i boom marketů. „Konkurovat jim nemůžeme. Začátky byly krušné, jezdily jsme s majitelkou a vedoucí Charlotte Kastnerovou po republice, abychom uspokojily přání zákazníka,“ říká Petra Mlnaříková a těší se z toho, že se zákazníci pomalu, ale jistě vracejí. Dnes je zboží nadbytek. Kdo předrevoluční dobu v obchodě nezažil, neuvěří, že i na bílé ponožky, které tenkrát letěly, musel vystát frontu a doufat, že až přijde na řadu, nebudou vyprodané.
Na rohu Masarykovy ulice stála prodejna luxusu. Kožená galanterie, pánská a dámská obuv a prodejna oděvů. V pondělí vozili zboží. Prestige botasky, černé punčocháče, ponožky s kraječkami letěly a byly většinou pod pultem. Nejznámější česká prodavačka byla ve své době Anička Holubová. Žena za pultem.
Československý normalizační televizní seriál natočil v roce 1977 podle scénáře Jaroslava Dietla režisér Jaroslav Dudek.
Příběh prodavačky Anny Holubové, kterou ztvárnila Jiřina Švorcová, a jejích kolegyň z prodejny potravin je o lidskosti, přátelství, mezilidských vztazích a socialistické uvědomělosti. „Seriál nebyl ve své době přitažený. U nás v práci panovalo rodinné prostředí jako v seriálu, měli jsme k sobě blíž než dnes, kdy každý spěchá a má spoustu svých problémů,“ porovnává prodavačka lahůdek, pro kterou pult znamená svět už přes třicet let. „Zboží, které nabízeli v seriálu, bylo ve skutečnosti podpultové. Takový kaviár nebo očka běžně k sehnání nebyly,“ tvrdí Zdeňka Pazderníková, vedoucí prodejny Inpeko na Masarykově ulici v Ústí nad Labem. V obchodě se pohybuje od roku 1972 a pamatuje slávu Panoramy na Skřivánku. „To byla jedna z největších samoobsluh v Ústí nad Labem, tam jste mohli koupit hračky, nádobí, drogerii, domácí potřeby, potraviny,“ říká a vybavuje si předvánoční období.
„Na Vánoce jsme prodávali s vedoucím živé kapry, užili jsme si spoustu legrace. Některé potraviny byly na příděl, například oříšky. Zákazník si mohl koupit jen dvě balení. Dnes už to vůbec není pravda,“ vzpomíná Zdeňka Pazderníková.
Inpeko znali zákazníci už v předrevoluční době, tenkrát jako Severočeské pekárny. Pečivo, například loupáčky, šátečky, koblížky, chaly, vyrábí podle stejných receptů.
„Jedna zákaznice si kupuje loupáčky jen u nás, protože mají stále stejnou chuť,“ konstatuje vedoucí prodejny, která sbírala zkušenosti obchodnice mimo jiné v potravinách na Hvězdě na Klíši a v Severce pod poliklinikou. Na Klíši už by se vrátit nemohla, leda zahrát si bowling, Severka je také nostalgie.
Dnešní i předrevoluční úseky lahůdek mají shodnou nabídku salátů a pomazánek. Taková budapešťská pomazánka je stálicí s rozdílnou cenou. „Tvaroh, ze které se pomazánka dělá, stál dříve korunu šedesát,“ vysvětluje Zdeňka Pazderníková.

Dnešní zákazníci chtějí všechno okamžitě

„Kdo tu dobu nezažil, bere dnes vše jako samozřejmost, to se nedá srovnávat. Ale zákazníci byli v klidu. Nebyli tak nervózní jako dnešní nakupující,“ říká drogistka Petra Mlnaříková.
V tom se oslovené „ženy za pultem“ shodují: „Zákazníci byli trpěliví, slušnější. Dnes jsou nevrlí, mají vyšší nároky a chtějí všechno okamžitě.“ Ale neměnily by. Pult pro ně znamená svět s plusy i minusy.