Ze špitálu mám depku, říká pacientka
Radka Richtová si pobyt v jindřichohradecké nemocnici vyzkoušela na vlastní kůži. S lékařskou péčí byla spokojená, zastaralé zařízení jí ale vadilo. „Jedním slovem děsné. Pokoje, sociály, všechno. Snaží se tady udržovat čistotu, to jim nemůžu upřít, ale na člověka z toho padá depka,“ podělila se o svoje zážitky.
Nový pavilon
To by se ale mělo změnit v příštích třech letech. V plánu je přestavba centrálního lůžkového pavilonu. Zatím ale chybí peníze. Více než půl miliardy. Vedení Jihočeského kraje, který nemocnici vlastní, je bude chtít získat z evropských fondů.
Pokud se to povede, staré budovy strhne demoliční četa. „Je to ekonomicky i technicky nejlepší řešení,“ vysvětluje plány hejtman kraje Jiří Zimola a připouští, že sehnat peníze na výstavbu náhrady za zastaralý pavilon, který už neslouží, jak by měl, nebude lehké. Narážel tak na skutečnost, že v konkrétní výzvě Regionálního operačního programu je možné získat pouze část peněz. Zbytek by pak musela doplatit jindřichohradecká nemocnice, a tedy kraj ze svého rozpočtu.
Pacienti by ale změnu přivítali. Někteří z nich mají totiž srovnání s léčením v různých odděleních jindřichohradeckého špitálu. „Rodila jsem tady v nové porodnici. To se vůbec nedá srovnat, jaké bylo zázemí tam a tady. Opravu určitě schvaluji,“ říká matka roční holčičky Radka Richtová o starém pavilonu C a sousední budově gynekologie.
Jak to bylo dřív
Nemocnice na stejném místě slouží lidem v Hradci už od roku 1893. Tehdy měla v hlavní budově padesát dva lůžek, infekční dům s osmnácti postelemi a márnici.
Téměř současně začal pracovat ve městě nad Vajgarem ústav pro výrobu očkovací látky, třetí v Rakousku-Uhersku (jeden byl ve Vídni a druhý ve Lvově).
Zřídil ho hrabě Černín na popud ředitele panství Karla Jičínského. O odborných věcech se radil s okresním lékařem Rybákem. Ústav otevřel v květnu 1892, v roce 1926 byl přeložen do Prahy.
Ve třicátých letech dvacátého století tu postavili chirurgii, urologii a správní budovu.
