Zbraně dodávají Arabům i fajnšmekrům. Se zlatem a diamanty

Když ulice Káhiry loni zachvátily nepokoje a každý den jimi zněly přestřelky mezi policisty a povstalci, české výtvory v nich možná hrály větší roli, než by se zdálo.

Česká zbrojovka v Uherském Brodě totiž zažívá úspěšné roky, loni utržila přes dvě miliardy korun a zbraně nejrůznějšího druhu vyváží do téměř devadesáti zemí světa. Mezi klienty patří i egyptské ministerstvo vnitra.

„Mě se pořád někdo ptá, jestli s tím nemám nějaký problém. Ale já říkám, že někdo nás přece musí chránit. Naše ženy, děti, rodiče. Někdo musí vyrábět věci, které nás ochrání, protože zločinec si zbraň opatří vždycky a je mu jedno kde. V současné době dodáváme zbraně i Armádě České republiky. Kdyby došlo k nějakému konfliktu, hejtman Zlínského kraje může vydat nařízení a my ze dne na den přestaneme vyrábět lovecké a sportovní zbraně a začneme dělat jenom pušky. To je přece pro českou armádu obrovská výhoda. Představte si, kdybychom žádnou zbrojovku neměli,“ uvažuje technický ředitel České zbrojovky Radek Hauerland.

Firma momentálně sedmdesát procent své produkce vyváží do zahraničí. Ale i vývoz má svá jasná pravidla.

„Prodej zbraní se samozřejmě řídí licenční politikou. Pokud chceme zbraně vyvézt do nějaké konkrétní země, musíme žádat Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky o licenci. Je to tvrdý a nesmlouvavý proces. Když licenci nedostaneme, tak ji prostě vyvézt nemůžeme. Týká se to i teritoria, do kterého dodáváme desetiletí. Pokud se tam něco začne dít, klidně nám licence pozastaví, stát si to zkrátka hlídá,“ konstatuje ředitel.

Milovníci zbraní?

Zbrojovka je tak trochu svět sám pro sebe. Výroba zbraní si totiž žádá různá bezpečnostní opatření. Všichni zaměstnanci, kteří manipulují s hlavními díly, musejí mít zbrojní průkaz. Kladný vztah ke zbraním není ve zbrojovce nutností, může však být výhodou.

„Musím se přiznat, že mám zbraně rád, je to svým způsobem můj koníček. Pracuji tady devatenáct let a zbraně beru jakou součást života. Líbí se mi ten dobře fungující mechanismus, zajímavá technická věc, která pracuje s obrovskými tlaky, vysokými teplotami i rychlostmi. V technice se těžko hledá srovnání. I když jsem milovník zbraní, doma žádnou nemám, hlavně kvůli dětem. Ale v práci mám zbraň v ruce každý den a chodím si také zastřílet na střelnici,“ vykládá Hauerland. Ve zbrojovce vyrábějí široké spektrum zbraní. Od pistolí, kulovnic, malorážek, vzduchovek, větrovek, samopalů, pušek přes granátomety, ostřelovací pušky až po brokovnice. I to je důvod, proč má firma úspěch. Je z čeho vybírat.

Setiny milimetru

Když člověk uváží široký sortiment, není divu, že je výrobní hala v areálu firmy plná strojů a lidí od úsvitu do tmy. Pracovníci většinou ovládají složité mašiny, které samys přesností na setiny milimetru obrábějí jednotlivé součástky zbraní. Hala je jedním z mála míst, kam se mohou podívat návštěvníci i novináři. K samotné montáži už nemohou, ve zbrojovce panují přísná pravidla. Dalším zajímavým místem je střelnice.

„Všechny zbraně, které vyrábíme, musí projít střelnicí. Absolvují vždy tři zkoušky. Nejdříve zkušební střelbu. To použijeme náboje s větším tlakem a Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva poté zbraň změří a řekne, zda to zvládla. Další zkouškou je kontrola funkce, při které se vystřílejí jedenmnebo dva plné zásobníky. A ještě děláme takzvaný nástřel, což je kontrola přesnosti,“ říká technický ředitel zbrojovky.

Jedna rána za druhou

Střelnice je velmi malá místnost. Sedí v ní tři muži, před sebou mají okénko vedoucí k venkovnímu terči. Berou jednu zbraň za druhou a střílí. Osm hodin denně. Jména říct nechtějí, ale jeden z nich povídá, že na střelnici pracuje už šestnáct let.

„Spousta lidí si myslí, že je to můj koníček, že si přijdu do práce zastřílet. Ale tak to samozřejmě není. Člověk stárne, slábnou mu oči, i ruce už nejsou tak pevné, práce není jednoduchá,“ podotýká muž a dodává, že mimo práci na střelnici nechodí.

Ač se to nezdá, ve zbrojovce najdete i umělecké profese, například rytce. Jednotlivé zbraně na zakázku totiž často bývají vykládané zlatem s různými ornamenty, střenky mohou být z mamutoviny a dřevěné pažby z amerického nebo tureckého ořechu. Cena zbraně se pak pohybuje kolem dvaceti tisíc korun, rytina však může podle náročnosti stát i několik set tisíc. Ředitel Hauerland vzpomíná na zatím nejdražší zakázku. „Byla to kulovnice a stála asi tři čtvrtě milionu korun. Použili jsme speciální kovy, například damascénskou ocel, také zlato, diamanty, klient chtěl i znak České republiky, tedy českého lva, pak osobní rytinu. Víc prozradit nemohu, ale vím, že zbraň nevisí někde ve vitríně, je běžně používaná, střílí se s ní,“ vypráví Hauerland.

Export do Jordánska

Zbraně se zlacenými či zlatými prvky až tak výjimečné nejsou, jsou však doménou asijských a arabských států. Zbraně z Uherského Brodu má třeba jordánský král. Česká zbrojovka v Uherském Brodě patří mezi deset největších výrobců ručních palných zbraní na světě. Konkurence je velká. A nechvalně proslulé kopírování výrobků také.

Před třiceti lety byla nejvíce kopírována pistole CZ 75, i v dnešní době patří k nejkopírovanějším pistolím na světě. Například Číňané si ani nedali příliš práce se změnou názvu. Pistoli říkají NZ 75. Jak se něco takového mohlo stát?

Tenkrát existovaly na pistoli čtyři tajné patenty, o kterých údajně nikdo nevěděl. CZ 75 byla původně určená české armádě, která si ale nakonec vybrala jinou, sovětskou zbraň. A patenty najednou byly za hranicemi.

Zbraně bez nábojů

Zbraně vždycky byly, jsou a zřejmě i budou mechanickou záležitostí. Co se však mění, jsou materiály. V posledních letech nastupují plasty, které jsou lehčí a svou pevností dokážou konkurovat ocelovým materiálům. Mění se také ráže, tedy velikosti nábojů. To se však týká hlavně loveckých zbraní.

„Dělají se i pokusy s takzvaným beznábojnicovým střelivem. Střela je v tomto případě zatavená ve spalitelné loži, která po výstřelu celá shoří, takže vám nevypadne žádná nábojnice,“ vysvětluje technický ředitel Hauerland.

„Experimentuje se také s elektronickým odpalováním, ale tohle všechno jsou pouze pokusy, protože i dnes platí, že klasika je klasika a stará mechanická zbraň je nejspolehlivější. Současným trendem v některých zahraničních zemích jsou neletální neboli nesmrtící zbraně. To jsou zbraně s gumovou střelou, které vás zastaví, udělají vám pořádnou modřinu, ale vážně vás nezraní,“ tvrdí Hauerland.

HISTORIE ZBROJOVKY V UHERSKÉM BRODĚ

• Zbrojní továrna v Uherském Brodě vznikla v roce 1936 jako pobočný závod renomované České zbrojovky s hlavní továrnou ve Strakonicích.
• Prvním úkolem bylo zajištění výroby leteckých kulometů, které tehdy patřily k nejmodernějším automatickým zbraním na světě.
• Za 75 let se v portfoliu zbrojní továrny vystřídalo mnoho desítek modelů střelných zbraní, od zmíněných leteckých kulometů přes obranné pistole a revolvery, lovecké kulovnice až po vzduchové pušky a pistole.
• V loňském roce vyrobila zbrojovka kolem 171 tisíc kusů zbraní a měla nejvyšší tržby ve své historii, přesáhly dvě miliardy korun. Daří se i dceřiné společnosti CZ USA v Kansas City a pobočce v Brně, která vyrábí zbraně pro sport a lov.
• Za úspěchem firmy stojí mimo jiné také dodávky pro českou armádu, ozbrojené složky Thajska či pro potřeby Ministerstva vnitra Egypta.
• Lovecké zbraně nejvíce putují na civilní trh v Rusku nebo Austrálii. České armádě začala firma dodávat nové útočné pušky CZ 805 Bren.
• Firma patří mezi největší zaměstnavatele ve Zlínském kraji, počet zaměstnanců v loňském roce přesáhl dvanáct set.