Zakloní hlavu a v očích se jim rázem rozzáří hvězdy
Pro milovníky hvězdných dálek má zlínská hvězdárna zvláštní atmosféru. Je jedinou stavbou svého druhu, kterou projektoval astronom, a navíc největší, o niž se starají ryzí amatéři. Nahlédnout do vesmíru tam chodí tisíce lidí ročně.
„Všichni členové Zlínské astronomické společnosti mají svá civilní zaměstnání. Astronomie je pro nás koníčkem. Přesto máme třikrát týdně večerní pozorování oblohy pro návštěvníky,“ říká jeden z členů společnosti Martin Kolařík.
Mohlo by se zdát, že hvězdárna funguje jen za tmy, ale není to tak. „V budově to žije i přes den. Konají se tu přednášky, vernisáže, výstavy nebo vzdělávací programy pro školy. Některé třídy sem chodí několikrát ročně. Scházejí se tu i hráči deskových her,“ vysvětluje Kolařík.
Přestavba
Zájem o hvězdárnu vzrostl po otevření nové observatoře. Tu původní, postavenou před sedmapadesáti lety, tvořila jen provizorní dřevěná budova. Nová stavba vznikla před šesti roky. „Mezi zbouráním staré hvězdárny a otevřením nové byly dva prázdné roky a lidé byli asi hladoví po sledování oblohy. Přálo nám štěstí, protože když jsme otvírali, bylo možné vidět několik unikátních úkazů, například přechod Merkuru a Venuše přes Slunce,“ vysvětluje zájem o hvězdárnu místopředseda Zlínské astronomické společnosti Ivan Havlíček.
V posledních letech míří do hvězdárny ročně na tři tisíce lidí. To je asi třikrát víc než v dobách, kdy stála stará budova. „Chodíme s manželem dvakrát až třikrát do roka. O astronomii se nijak zvlášť nezajímáme, ale když se někde dočteme, že se dá pozorovat zajímavý úkaz, nenecháme si to ujít,“ prohlašuje Martina Misková ze Zlína.
Nepravidelně jezdí na hvězdárnu také Adam Koubek. „Návštěvu si vždycky vynutí děti. Když jde někdo z kluků se školou do hvězdárny, ten druhý chce jít taky. Ale nikdy jsem nelitoval. Bylo to vždycky zajímavé, včetně výkladu astronomů,“ pochvaluje si Koubek.
Astronom projektantem
Zlínská hvězdárna je zajímavá tím, že ji projektoval přímo astronom. Místopředseda Zlínské astronomické společnosti Havlíček je totiž profesionální architekt. „V Česku to přitom není obvyklé. Běžně se zadávají projekty lidem, kteří o specifických problémech takových staveb nemají ani ponětí a podle toho to někdy dopadá,“ říká Havlíček, který spolupracoval se společností, jež kreslila konečné plány.
Do projektu tak mohl dostat zvláštní přání astronomů. „Například speciální sloup, na kterém je osazený velký dalekohled, není součástí budovy. A v určitých místech je tepelná izolace, která brání ohřátému vzduchu oteplovat okolí dalekohledu,“ vyjmenovává Havlíček.
S některými věcmi ale astronomové nepočítali. Předběhl je vývoj technologií. „Proto dnes některé místnosti využíváme trochu jinak. Třeba kabina na promítání filmů je v době projektorů zbytečná. Zase tím vznikl nový úložný prostor,“ míní Havlíček.
Astronomové nemají velké problémy ani s takzvaným světelným znečištěním. „Na jižní straně je les a žádná osvětlená zástavba. Jsme na hraně kopce a máme výhled na tu část oblohy, která je v našich zeměpisných šířkách nejzajímavější,“ uzavírá Havlíček.
