„Základní část byla dobrá“
Přísloví tvrdí, že člověk dvakrát nevstoupí do stejné řeky.
Trenérka Marcela Krämerová to však popírá. Před dvěma roky už ve Strakonicích působila. Před letošní sezonou se vrátila a vede se jí lépe. Po základní části začala s týmem play-off a v sobotu 2. dubna bude odveta čtvrtfinále i ve strakonické hale.
Až sezona skončí, přejde k české reprezentaci juniorek. S ní bude bojovat o postup do elitní světové skupiny. „Taková funkce se neodmítá,“ říká sympatická Slovenka, známá svým tvrdým přístupem.
Jste spokojená se základní části ligy?
Maximálně. V důležitých okamžicích jsme si nahrály důležité body.
Vedení chce medaili. Je to stále reálné?
Po celou základní část jsme se držely kolem pátého místa. Hráčky pracovaly dobře. Jak se to bude všechno vyvíjet dál, to je otázka. Záleží na prvním kole play-off, na fyzických silách. Celou sezonu mi novináři tvrdili, že máme úzký kádr. Svým způsobem je to pravda. Musíme se silami kalkulovat.
Byly v sezoně problémy v kabině jako loni?
Všechny jsme ženské a jsme náladové. S menšími problémy jsme se potýkaly, což je v každém týmu. Byla i krize, kdy jsme toho všechny měly plné zuby, ale překonaly jsme to. Je to za námi.
Co vám zatím udělalo největší radost?
Hráčky plní to, co mají na tréninku dělat, a pak to realizují v zápasech. To jsem pak spokojená. Patřím k typu trenérky, která zuří, i když tým vede o dvacet bodů, ale hráčky nedělají to, co mají. Někdo mi říká: Vedete o dvacet bodů. Proč se nervuješ? Jsem prostě taková.
Ve Strakonicích jste jako trenérka podruhé. Je to teď lepší?
Je to jednodušší. Hráčky věděly, co ode mě čekat. Jsem dost tvrdý trenér. K sobě i okolí a ony na to poprvé nebyly zvyklé. Teď už ale každá podepisovala smlouvu a věděla, jaký přijde kouč. Šok to nebyl a výsledky jsou s tím spojené.
Vedle Strakonic vedete nově i juniorskou reprezentaci. Co to obnáší?
Je to práce až po sezoně. Taková funkce se neodmítá. Jsem ráda, že jsem tu šanci dostala. Chci trénovat dál a tohle budou další zkušenosti. Měli bychom postoupit
z B do světové A skupiny, odkud Češky sestoupily, a už několik let se nemohou dostat zpátky.
Jste Slovenka u českého národního mužstva. Už jste se setkala s názorem, že tam nemáte co dělat?
Ono je to všude. Každý má představu, názor. Někomu vyhovuje, že křičíte, a má rád disciplínu. Někomu ne. Vedlo mě velké množství trenérů a disciplína mi vyhovovala. Byly pod ní vidět výsledky. Od patnácti let jsem měla jasno, že budu trenérkou, a tyhle věci jsem přebírala.
Být tvrdý a nekompromisní je jediná cesta?
Nedá se tím všechno vymáhat. Umím si s hráčkami posedět, otevřeně si promluvit. Můžu s nimi mít kamarádský vztah, ale mimo trénink. Tam jsem trenér a ony hráčky.
Vedete Strakonice, reprezentaci a vedle toho sama vychováváte dvě děti. Kde berete energii?
Víte co? Když se to takhle vezme, mám už toho docela dost. Ale kde to dneska není? Všichni lidé na vyšších postech toho mají dost. Když se daří, energie je. Chci tuhle práci dělat, baví mě to. I když mám dvě malé děti a milion věcí kolem, musím jít, i když se mi nechce. Jsem profesionál.
