Vrátím se. A silnější, tvrdí Bauer

Z údajného zánětu paty, který trápil Lukáše Bauera už od Zlaté lyže, se nakonec vyklubala únavová zlomenina. „Až díky druhé magnetické rezonanci jsme mohli zjistit, co bylo příčinou mých bolestí v patě,“ říká Bauer.

Už první vyšetření vedli lékaři u lyžaře z Božího Daru tímhle směrem, nic zlomeného však ani náznakem nezjistili. Únavovou zlomeninu patní kosti odhalila až opakovaná magnetická rezonance. „Diagnóza pro mě sice znamená konec letošní sezony, jsem ale rád, že už konkrétně víme, co je problémem a na co zaměřit léčbu,“ ví český reprezentant. A že pro něj sezona skončila o měsíc dřív? „To se stává,“ mávne rukou.

Cesty za fyzioterapeutem

Bauera zlobila pata už deset dní před Světovým pohárem v Novém Městě na Moravě. Od té doby uplynulo dost času, jenže bolesti paty neustupovaly. Přesto, že Bauer od závodů na Vysočině až do předminulé středy nestál na lyžích a snažil se poctivě léčit. Místo tréninků cestoval do Prahy za fyzioterapeutem Pavlem Kolářem. „Samozřejmě se někdo může ptát, proč jsem jel závod v Novém Městě, když mě pata bolela už předtím. Byl to ale jediný možný start u nás a já se po předchozím výborném výsledku v Otepää cítil ve velmi dobré formě,“ vysvětluje lyžař.

Když jeho pocity ještě víc umocnil nový model vysokohorské přípravy v Itálii a lékařská vyšetření v týdnu před startem na Zlaté lyži lyžaře ujistila, že citlivá pata neznamená závažnější problém, nebylo co řešit. Zvlášť když se jeho start v Novém Městě donekonečna propíral už hezky dlouho před závodem. Vždyť otlačená pata Bauera trápila už v loňské sezoně při mistrovství světa v Norsku. „A stejně rychle, jak to přišlo, tak to po nějaké době také zmizelo,“ vzpomene si Bauer.

Věděl, že tak dlouhý závod, jako ten v Novém Městě na Moravě, bolavou patu jen ještě víc rozdráždí. Taky proto si s palčivou bolestí až tak hlavu nelámal, jen po sobotní třicítce s hromadným startem, ve které dojel osmnáctý, řekl trenérovi, ať s ním do nedělních štafet raději nepočítá. Od té doby se už jen léčil.

„Nějaký čas se to moc nelepšilo, ale po druhé návštěvě u docenta Koláře mě už přestala pata bolet při chůzi, a tak jsme ještě několik dní vyčkávali,“ líčí Bauer. Mezitím se alespoň snažil posilovat horní část těla. A stále věřil, že ještě do nějakého závodu letos naskočí. Nejdřív vynechal premiéru Světového poháru v Polsku, později padl i plánovaný návrat na závěr seriálu na severu Evropy.

Bolest při klasice

Ještě minulé pondělí zkusil lyžovat, alespoň soupaží. Necítil žádný problém, ani v zatáčkách v odšlapech. Začal věřit, že bude konečně všechno v pořádku. „Tak trošku jsem se v myšlenkách už viděl v Lahti,“ přiznává.

Jenže druhý den vyrazil lehce zkusit klasiku, při které to předtím tak bolelo, a už od prvního odrazu cítil znovu v patě palčivou bolest. Věděl, že je zle. „Hned mi bylo jasné, že letos už to na závodění nebude,“ zakaboní se Bauer.

V té chvíli sice ještě nevěděl, že má zlomenou patní kost, ale bylo jasné, že v Lahti bude bez šance a stejně tak i na padesátce v Oslu o týden později. „I kdyby to bylo už uklidněné, tak vyrazit rovnou do klasiky a ještě k tomu do padesátky, to by bylo příliš velké riziko,“ říká lyžař.

Pak už by ho čekalo jen finále ve středu po Oslu a s letošní sezonou je beztak konec. „Věděl jsem, že jsem nic nepodcenil ani neuspěchal. Kdyby to alespoň začalo bolet až po chvíli, ale ono to bylo zlé od prvních kroků. To na tom bylo to nejhorší,“ přemítá.

Běžky musel postavit znovu do kouta a cestovat dál po doktorech. Ve čtvrtek další laser, mikroproudy. „Naštěstí se doktorům podařilo mě nějakým zázrakem dostat znovu na magnetickou rezonanci,“ říká Bauer.

Konečně dostal výsledky vyšetření: na patní kosti je jasně patrná únavová zlomenina. „Možná bude někdo překvapený, ale i když to znamenalo, že mám po sezoně, tak se mi ulevilo. Jsem rád, že víme, co je příčinou bolestí a jak zacílit léčbu.“

Únavová zlomenina se neléčí lehce, Bauer to odhaduje na tři až dvanáct týdnů. Vzhledem k příští sezoně to ale paradoxně přišlo v nejlepší čas. „Do konce téhle sezony je zhruba měsíc, pak se normálně měsíc netrénuje, aby tělo zregenerovalo. A i kdyby byl potřeba další měsíc navíc, což doufám, že nebude, tak jsem přesvědčený, že vynechání květnové přípravy s ohledem na další sezonu vůbec nic neznamená,“ míní Bauer.

V Praze ho dokonce přesvědčili, aby si nechal dát sádru. „Znám se a vím, že by mě to mohlo lákat,“ usměje se. Jakmile by ho pata při chůzi nebolela, už by to za nějaký ten týden znovu zkoušel. „Jen bych si zadělával na problém, takže je to vlastně i ochrana přede mnou samotným.“

Takhle se může o to víc těšit na novou sezonu, ve které půjde o mnoho víc než letos. „Tohle mě jednoznačně nerozhodí. Vrátím se. A silnější,“ vzkazuje.