Vracela úsměv dětem na Jamajce

Karel Páral
Olomoucká studentka Iva Musilová strávila tři měsíce na Jamajce. Ne jako turistka, ale ve službách charity.

Byl to šok a příjezd do jiného světa, když si dvě studentky olomoucké Caritas – Vyšší odborné školy sociální – splnily svůj životní sen a koncem února dorazily na Jamajku. V zemi korálových útesů pak strávily celý čtvrtrok. Náhle se ocitly v jiném podnebném pásu, v hlavním městě Kingstonu táhnoucím se od oceánu k horám a zářícím křiklavými barvami, kde si na ulicích lidé mění účesy několikrát týdně, aby se odlišili od ostatních. „Jamajčané jsou velmi přátelští, snaží se pomoci a ukázat dobrou stránku. Mluví ale jamajským slangem, kterému se ze začátku dalo špatně porozumět. Po měsíci už si člověk zvykne,“ popisuje přivykání na odlišnou kulturu jedna ze studentek Iva Musilová.
Také „druhá strana“ se ovšem musela sžívat. Dvě bělošky tam místní běžně na turisticky neprofláknutých místech nepotkají. „Mnohdy jsme se stávaly hlavními hrdinkami pozitivních stereotypů typu jste bílý, tak jste bohatý. Často nás pak děti žádaly o peníze,“ vypráví Musilová. Ale i zažité představy obou Češek skončily už krátce po příjezdu na dně modrého oceánu. Tytam jsou doby, kdy se po plážích proháněli koně a z takřka každého domu jamajské metropole se ozývalo nezaměnitelné reggae, jehož je karibská země kolébkou. Dnes už mladá generace „paří“ na tanečnější dancehall.
„A hodně tam také uslyšíte zpěvačku Céline Dion,“ podotýká studentka. Studentky se ale nepřijely do Karibiku rekreovat, ale přijely pomáhat. Pracovaly u mentálně a fyzicky postižených dětí. „Pomáhaly jsme s jejich krmením a umýváním. Nebylo jednoduché spolupracovat s tamějšími zaměstnanci, ale vytvořily jsme si svůj systém. Snažily jsme se děti učit číst, jiným jsme četly zase my,“ popisuje Musilová. Studentky chodily na Jamajce mezi mladistvé maminky i děti nakažené virem HIV. „Jeden z chlapců si před rokem zlomil nohu v krčku a poté i kotník. Kvůli lékům, které musí užívat, má zvýšenou lámavost kostí, takže se mu zranění nezhojilo. Už rok leží v posteli a už nikdy nebude chodit. Tyhle děti měly radost ze setkávání s námi a nás zase nabíjely ohromnou energií,“ říká studentka.

Články z jiných titulů