Velká voda odtekla. Ukázala staré dluhy vůči jihočeské krajině

Herec Jihočeského divadla, zpěvák a hráč na pilu Petr Dopita má před domem v Roudném na Budějovicku důmyslné zařízení proti velké vodě. Po nekonečném boji s povodněmi osadil na přední stranu zahrady s hlavním vstupem hráz z ocelových plechů. Vchod tvoří výsuvná deska. Když se zvedá hladina, přelézá do pevnosti po žebříku.
„Letos jsem měl na zahradě jenom bahno. Před třemi lety tři čtvrtě metru vody v přízemí,“ pochvaluje si Dopita.
Jeho dům stojí mezi zahradními chatkami, jen několik metrů od břehu Malše. Při povodních je proto „první na ráně“ v obci, kde ještě minulý týden trval nejvyšší stupeň nebezpečí, tedy stav ohrožení. Na to, proč se povodně na Malši opakují skoro pravidelně, má Dopita, podobně jako další místní obyvatelé, jednoduchou odpověď. Může za to Římovská přehrada.
„Správci povodí nechávají přehradu co nejvíc naplněnou. Pak ji musí rychle odpouštět. Mluvil jsem s nimi. Říkají, že pitná voda je pro ně kšeft. Prodávají ji po celém kraji, a dokonce i v Praze,“ myslí si Dopita, který začínal kariéru v brněnském divadle Husa na provázku.
Dnes by nejraději držel na provázku římovské hrázné.
O dluzích vůči přírodě a protipovodňových opatřeních mluví i starostové, kteří dnes počítají škody. Vědí, že před sedmi lety, kdy se krajem valila až tisíciletá povodeň, slibovali politici a úředníci institucí, že opraví krajinu zdevastovanou socialistickým hospodařením. V tomto směru stále zůstávají obrovské nedostatky.

Lány neodolají sesuvům

Lokální povodně, které postihly třeba obce na Novohradsku nebo kolem Blanice na Strakonicku, mají částečně na svědomí zemědělci. Do svahů sázejí rostliny, které jdou nejlépe na odbyt, například řepku. Jejich hospodaření navíc dotuje stát. Tyto lány nejméně odolávají sesuvům bahna. Země je na mnoha místech udusaná od těžkých strojů a odmítá vsakovat vodu, spodní prameny jsou porušené.
„Taková krajina urychluje odtok vody z vyšších poloh a způsobuje rychlé a nečekané záplavy. Musíme si ale uvědomit, že za poslední povodně mohou hlavně extrémní přívalové srážky, které nelze ovlivnit,“ tvrdí ředitel budějovické pobočky Českého hydrometeorologického ústavu Pavel Polcar. Blanicí, které povodeň hrozila nejvíc, podle něj protékala padesátiletá voda.

V jižních Čechách se totiž stále udělují výjimky na stavby v záplavových územích, ubývá zemědělské půdy na úkor komerčních objektů.
„Přitom nevyužitá zemědělská půda není nic špatného. Je to kapitál pro příští generace,“ myslí si ekolog Vladimír Šámal.

Obnova krajiny? Nesmysl

Šéf Povodí Vltavy Zdeněk Zídek naopak tvrdí, že řeči ekologů o navrácení koryt řek do původních tras jsou nesmysl. Žádosti o peníze z Unie na podporu těchto projektů nepodávali správci toků jen proto, že s nimi nesouhlasí. Povodí Vltavy přitom patří pod ministerstvo zemědělství, zatímco úpravy krajiny podporuje ministerstvo životního prostředí. Oba resorty se nemohou shodnout na koncepci třeba Národního parku Šumava nebo stavbách suchých nádrží kolem řek pro rozliv vody, takzvaných poldrů.
„Udělala by se tím ještě větší škoda. A pokud někdo říká, že voda odtéká z krajiny příliš rychle, říkám, že ze Šumavy ano. Teď to bylo třikrát rychleji. Díky uschlým stromům v národním parku, které likviduje za podpory ochránců přírody kůrovec,“ poznamenal Zídek.